Pavel Beneš

Nakonec z toho byla veliká radost a potěcha. Po propršeným pátku (kdy jsme se v zataženým stanu všichni čtyři prodejci choulili ještě hodinu po tom, co pršet přestalo, protože zvuk fontány za náma dělal dojem, že leje furt) a lehce prázdným sobotním začátku se to rozjelo, oteplilo se, přišli lidi a pár si jich koupilo knihu (nejvíc Labradosti, dvoje Nakresleno a jedny Kytky, ale i dva labrazy – Labróa a Labradürera), takže jsem si vydělal na účastnickej poplatek a trochu benzínu. Ale o prachy nejde – hlavní je komunikace s lidma, proto tyhle akce obrážím. Spousta smíchu (třeba ta trojgenerační dámská partička se řehtala nad každou karikaturou), ale i slzičky (v pátek jsem dal Kytky paní, která na dotaz, kdy naposled kytku dostala – bylo jí cca 40 let a byla hezká –, marně tápala v paměti… tak jsem jí Kytky dal a ona se mi tam dojetím rozbulela). Smíchu ale bylo víc. Asi i proto, že jsme se hezky doplňovali s kolegyňkou Kláry Sedlo Janou Kavalírovou ( Turnová ví), která srdnatě jak man...