Příspěvky

„Udělejte mi větší prsa, když mám tak malý!“ „A mně menší!!! Ty moje udělejte jí!“

Obrázek
Necelá polovina toho, co jem tu nakreslil. V sobotu jsem kreslil od dvou poledni do osmi večer na sňatebním veselí pardubický tatérky Terezky Madejový a jejího novomanžela p. Nováka, v nádherným prostředí Hamerskýho mlejna v Českým ráji.  Neskutečně inspirující skvadra sňatebních hostí… přivlastnil jsem si trojmístný proutěný sofa stranou všeho veselení se, a ještě jsem si ani nevybalil nádobíčko, už si proti mně sedl první pár (avizovali mě před obědem jako jeden ze zlatejch hřebů oslavy), a pak se u mě střídaly dvojice a trojice úžasnejch mladejch lidí (ale ano, i několik starších párů, ba i maminka nevěsty)… jen na novomanželskej pár se nedostalo, pro samou radost z vlastního sezdání se neměli čas si ke mně za modely sednout (outěchou jim může bejt, že jsou aspoň na předsádce NAKRESLENO , když jsem je tam nakreslil na Mintmarketu v Litomyšli letos v dubnu, na základě čehož si mě taky na sobotu objednali).      Tak třeba paní (označená červeně) se nějak nemohla s...

Kolmo 4. září 2026

Obrázek
Odpoledne maj přivézt novou myčku (protože ta „stará“ – 3 roky – se totálně podělala), tak se holt projedu dopo. Do Vraného a zpátky, jen tak, protáhnout nohy. À propos – zdravíte? Já jsem z běhání zvyklej zdravit, usmát se, povzbudit (osamozřejmým zdravení při příchodu kamkoli mezi lidi nemluvě), a s lidma na silničkách je to otevření levý dlaně (u holek nalakovaný nehty fungujou jako blinkr). Horáci se asi zdravěj jinak, protože takhle ne. Bruslařky se usmějou, ale říkám si, jestli můj rádobypovzbudivej úsměv neberou spíš jako stařeckej škleb z vyčerpání.       Když jsem byl ve Vraném, zavolali mi, že mi tu myčku vezou už teď. Škoda, mohl jsem se odpo projet víc. Ale vlastně se nechci vyčerpat, zejtra celej den budu kreslit karikatury na svatbě.  Jeřábníci vytvořili sochu koně Neskutečně tlustej převozník vyjíždí pro svou slečnu. Lom je impozantní scenérie pro nás dole; pro ty v tom domečku je to asi noční můra. Zaslouženej odpočinek. Tenhle kousek Malý Chuchl...

Kolmo 30. srpna 2026

Obrázek
Krátká projížďka, než se nám od zejtřka zase začnou na křížení cyklostezek a chodníků motat pod kola dětičky… pracovní název TOUR DE KRCHOV, protože cílem bylo zase zapálit svíčku za tátu, za měsíc bude pryč pět let. Z Vinohrad do Malešic a přes Strašnice a Olšany zpátky, 12,3 kiláku.      Hřbitovy jsou nádherný místo. Ten klid, a jak krásně šumí větve! Úžasný průhledy, světelný efekty slunce, a tisíce jmen s tisíci osudů, který si domejšlet lze jen stěží (ostatně, mám rád ve městě i stolperstieny, zastavím se, přečtu, a většinou mě nad letopočtem úmrtí zamrazí).      Každou chvíli mi při tomhle dumání pod větvema hřbitova běží hlavou nějaká konkrétní melodie… a až při psaní tohohle textu mi došlo, že je to nádherná „ Procházka urnovým hájem “ od Jury Hláska (pozdějc a dodnes J. H. Krchovskýho), jak ji hráli O.P.N…      A ne, nejezdil jsem po hřbitově, nejsem ignorant. Často si tu vzpomenu na nádhernou písničku O.P.N. „Procházka urnovým hájem...

Kolmo 28. srpna 2026

Obrázek
Na kafe do Karlštejna, na oběd pak do Dobřichovic. Ideální počasí, žádnej hic ani déšť. Celodenní vejšlap, žádnej fofr. Z Výtoně (jak jinak), přes Dvoreckej most do Hlubočep, Zbraslavskou do Malý Chuchle a tady na A1.       V Radotíně u kostela oddych… resp. uvědomění si, že od zádušní mše za Pavla Zajíčka loni v dubnu už mám navždy ten kostelík spojenej s ním, a vždycky, když vidím tu věž, se mi Pavel mihne hlavou.      Ten most přes Berounku je děsivej, Matyldu bych přes něj nepřeved. I mně dělá líp koukat daleko před sebe než kouknout dolů na tu hloubku, a nedejbože, když dva metry ode mne produní plzeňskej rychlík.      U toho přejezdu jsme stáli asi deset minut, napřed projela lokálka, pak se dlouho nic nedělo, a potom projela drezína. Asi sem zabloudil pan Blahoš ze smíchovský výtopny a jel do Zababova.      Ty sochy jsou už hotový a senzačně doplňujou nudnou louku pod mostem. Dělaly je Ema Kissová a Bianka Barniako...

Kolmo 23. srpna 2026

Obrázek
Vezl jsem mamince masírovací míčky, ale neohlásil jsem se, protože pak bych tam dojet musel a jeden nikdy neví.  Ale dojel jsem tam, máma z nich má radost (dva jsou ale tak tvrdý, že je dostala Matylda), a přitom mi sdělila,že mě celou dobu sledovala, jak jedu Prokopákem (protože s ní sdílím svou polohu a ji hodně baví sledovat, kde trajdám). Prokopák jsem ve finále tlačil, a je zajímavý, že ty největší krpály nikdy suverénně nevyjíždí nikdo jinej než mladý holky na superzávodních žiletkách. Tehdy já, tlače wiliera a ledva dejchaje, dělám, že se kochám výhledy, jsou-li, nebo aspoň světelnou show slunce v listoví roklí kolem cest. S kopce to sviští všem, ale nahoru jen dědek (já; často pěšky) a mladý krásný dámy. Náhoda? Nemyslím si.      Starý Jinonice – kde jsem byl dneska prvně v životě, a to jsem bydlel na Vidoulích a v Košířích víc jak dvacet let – jsou nádherná vesnice uprostřed města, nejen s Prokopákem na jihu, ale i s tou savanou na východě, kterou se dojede ...

Kolmo 14. srpna 2026

Obrázek
Ale jo. Možná trochu velkej hic, ale dalo se a byla to krásná vyjížďka.  Úplnou náhodou jsem zabloudil v Černošicích k Berounce, a ocitl jsem se v idyle první republiky: lidi na louce nebo ve vodě, a když ve vodě, tak v kajaku nebo na matračce, o kus dál po pás ve vodě rybář, a při cestě občas na zahrádce tenisovej kurt, ticho a klid.       Golfovej areál u Lipenců, skály nad Berounkou, vtipná trafostanice v Černošicích, zvony v Radotíně před večerní mší… Golfovej areál u Lipenců Skály nad Berounkou Trafostanice v Černošicích Snažím se za jízdy usmívat, a sem tam mi to někdo oplatí

Kolmo 11. srpna 2026

Obrázek
Původně jsem chtěl jet ke kamarádovi Hýskovi do Černošic, ale když to teď vidím na mapě, dvakrát jsem ho evidentně minul (ještě jsem u něj nikdy nebyl). Tak snad příště. Jinak to ale byla senzační vyjížďka, co má taky důchodce dělat, když má kšeft hotovej a venku je takhle nádherně?      Jo, a ta sochařka na louce pod mostem z Dobřichovic do Všenor byla úžasná, jak tam v tom prachu ležela a drtila ten bílej šutr sbíječkou. A ano, zrovna tyhle konkrétní nablblý zpomalovací prahy jsem měl onehdá na mysli (prostě nechápu, koho mají na cyklostezce zpomalit a proč).  Radotín. I tady je vody žalostně málo. Nablblý zpomalovací pruhy jsou na cyklostezce proč? Sochařka na louce pod lávkou prof. Karla Lewita  Vzpomínka na závodníka Berounka a člun s mořeplavci Most přes Berounku – za mnou jsou Všenory, přede mnou Mokropsy Selanka pod Kadečkovo mlýnem Berounka s birellem, a podvečer. Zaslouženej birell jen zašuměl. Vlastně mě nejvíc baví jet tam, kam mě to napadne. Při sep...