Pavel Beneš

Maminka říká: „To je paradox, děda nemohl toho Pachmayera ani vystát, a teď leží vedle sebe…“, no dědu jsme přestěhovali, tak se vedle Pachmayera časem seskládáme my. Už dlouho jsem nebyl tatínkovi na hrobě. Tak jsem to dneska spojil s krátkou vyjížďkou. Akorát jsem se teda celou dobu trošku obával, aby se mi dík slunci pražícím mi do zad v kapse neroztekly ty dvě svíčky…  Nejlepší natom je, že táta vlastně na kole jezdit moc neuměl. Kluk ze Slovácka (z Vlčnova), koně snad plavit, to jo, ale kolo měli doma jen jedno, to používal nejstarší brácha, bylo jich osm a táta nejmladší, tak se na něj nikdy nedostalo. Lidi, já jsem tak strašně rád, že jsem si loni v létě tohle kolo koupil… prvních pár měsíců to vypadalo jenom jako takovej rozmar, ale začalo mě to strašně bavit. Úplně přesně si vzpomínám, jak se stejnou euforií jsem začal běhat. Třeba můj úplně první závod bylo hned deset kiláků kolem Kralup nad Vltavou, a zrovna to vyšlo na sobotní poledne, kdy bylo takovýhle vedro. Pro...

Dopoledne jsem se byl projet Prokopákem. Už jsem se s garminem neprděl, stejně mám odpo schůzku u nich, snad mi poraděj.  Mapku jsem viděl, kiláky mi to nespočítalo.      13,54 km, vystoupáno 188 m. Prokopákem na Velkou Ohradu, ten poslední krpál už jsem tlačil, nejsem cvok, abych se v tom hicu uštval. A krom toho si furt pamatuju heslo dálkovejch běžců – jímž jsem kdysi taky byl –, totiž že „dokud nevidíš obzor, tak jdi“ , jakože neběž, ale jdi, takže tady nejeď, ale šlap, což je vlastně blbost, takže nejeď a jdi taky. Když jsem to pak sjížděl zpátky, říkal jsem si, jak rozumnej jsem byl, když jsem to vyšel.      Cestou nahoru jsem našel několik švestek, pod skalou v údolí pak byly fajn svačinou.       Odpo jsem byl za kamarádem v Garminu, a ten mi prozradil něco, co zásadně posune můj zážitek z navigace: ukázal mi vpravo dole takovej nenápadnej knoflík, kterým se zapíná netrasovaná vyjížďka! Jasně, že bych ho nakonec objevil i v t...

Z Výtoně přes Dvoreckej most na Zlíchov, zadem do Radotína, projížďka po dolních Černošicích, Lipence, Zbraslav a po druhým břehu než tam zase zpátky.  Kopec z Lipenců na Zbraslav jsem vytlačil, přiznávám se (ale nestydím se). A jednu chvíli jsem jel schválně pomalu za bruslící dámou, protože to byl vlastně tanec. V Braníku jsou – když zvednete hlavu od displeje cyklocomputeru – neuvěřitelný stavby, třeba ta ledárna. Vpravo hráli kluci footgolf, vlevo si lidi udělali opalovací louku. V jednu chvíli jsem v lesíku míjel nahatýho chlapa, kterej stál mezi stromama s rozpaženejma rukama, copak na něj asi říkala pančelka těm dětem, co jsem minul pár vteřin předtím?      Po příjezdu jsem totálně vyšťavenej. „Kolo je super, ještě ty ruce,“ říkala mi dopoledne nutrie (ano, chodím k nutriční poradkyni)… ale já ledva zvednu hrnek s kafem!      Poradí mi někdo, jak se skamarádit s Garminem?    Nepotřebuju ty spousty funkcí, stačí mi ujetá vzdálenost a ma...

Tady jsem fotil volavku. Ale než jsem vytáh mobil a cvakl to, přistávala už támhle vzadu na tom kamení… Projížďka, když už si Matyldu vzala Bára s holkama. Ze Zlíchova, což je mi milejší než z Výtoně, takový klidnější. Při řece do Radotína, jestli nemaj v Bike Centru klipsny. Nemaj. Ale měli tam nějakou cyklopárty, techno na plný kule, všichni se tvářili, že jim ten hluk dělá dobře.     Zajel jsem si do Lipenců, netuše, kam vlastně jedu, jen se mi líbila ta cesta. Pak zpátky do Radotína, a odtud zadem, za tratí a pod Barrandovem, k autu na Zlíchovskou.    Ač jsem se po minulým nechutným birellu těšil na citronádu, v kiosku ji neměli, tak jsem zkusil pomelo-grepovej birell, a chutnal mi. I tím, že byl báječně studenej.    Nejen před Radotínem jsem se zas netrefil mezi ty žlutý zbržďující koláče. Nevím jak vy, ale já se nikdy netrefím do tý mezírky, vždycky mě to hodí přímo přes ně a skáču jak na pískovišti. A skoro vždycky se mi to stane ve chvíli, kdy ...

  Překrásnej kostel v Drastech (Ateliér AV 19) Krásnej výlet ze Stromovky podél Vltavy do Kralup. Kostel v Drastech je vyloženě boží. Ruina ve Chvatěrubech se za dobu, co už nejezdím vlakem učit do Ústí, rapidně změnila. Vltava kouzlí, furt bych čuměl na ni. Kilometr makadamu polňačky před Kralupama mě odradil od stejný cesty zpátky, zvlášť od toho nekonečnýho krpálu, které jsem s takovou radostí dlouho k řece sjížděl a s každým protijedoucím cyklistou si říkal „tak to tě čeká, dědku“ . Ale nečeká, zpátky jedu vláčkem, do Podbaby. Do míst, kde jsem nedávno ještě pár let bydlel a odkud jsem i dvakrát denně vybíhal na svoje každodenní 10kilometrový běhy. Garmin se už umoudřil, a spolehlivě mě přivedl až ke slepý koleji, odkud jsem se musel podchodama prodírat na perón, z něhož se bylo lze dostat k pokladnám. A přiznám se, ten šílenej krpál z Klecánek nahoru jsem vytlačil, nejsem blázen. Nikdo mě neviděl, pokud mě někdo míjel, tvářil jsem se, že se kochám okolníma lesama. Vl...

Do Černošic, že zajedu za Hýskem, jenže… jenže ještě zdaleka nejsme kámoši, já a Garmin Edge Explore 2. Je to boj. Závistivě jsem míjel kology a kologyně s garminem na řídítkách, ale netrouf jsem si poprosit je o radu. A protože jsem si kvůli garminu sundal držák mobilu, nebylo jak sledovat ten, a že se mi snažil poradit. Ještě jsem se stavil v kiosku u cyklostezky a vůbec nevím, jak jsem tam v tom monotónním technu vydržel dřepět skoro půl hodiny, notabeneš s birellem nějaký divný příchutě (příště si tu dám citrónovou limonádu). A Berounka má svý kouzlo, ať je jak je. Prostě jsem se na tu návštěvu vyprd, a chválabohu, protože kdybych tam dojel a pyšně se pak vracel domů, spláchnul by mě ten slejvák ještě před Radotínem. Takhle jsem akorát dojel k autu na Zlíchově a rozjel se domů, když se nebe protrhlo a pámbu na nás všechnu tu vodu vylil. I doma jsem pak ještě deset minut dřepěl v autě, než to polevilo. Hnusnej birell a neposlušná navigace Berounka u Radotína je bez vody Proti proudu...