Pavel Beneš

Necelá polovina toho, co jem tu nakreslil. V sobotu jsem kreslil od dvou poledni do osmi večer na sňatebním veselí pardubický tatérky Terezky Madejový a jejího novomanžela p. Nováka, v nádherným prostředí Hamerskýho mlejna v Českým ráji.  Neskutečně inspirující skvadra sňatebních hostí… přivlastnil jsem si trojmístný proutěný sofa stranou všeho veselení se, a ještě jsem si ani nevybalil nádobíčko, už si proti mně sedl první pár (avizovali mě před obědem jako jeden ze zlatejch hřebů oslavy), a pak se u mě střídaly dvojice a trojice úžasnejch mladejch lidí (ale ano, i několik starších párů, ba i maminka nevěsty)… jen na novomanželskej pár se nedostalo, pro samou radost z vlastního sezdání se neměli čas si ke mně za modely sednout (outěchou jim může bejt, že jsou aspoň na předsádce NAKRESLENO , když jsem je tam nakreslil na Mintmarketu v Litomyšli letos v dubnu, na základě čehož si mě taky na sobotu objednali).      Tak třeba paní (označená červeně) se nějak nemohla s...

Odpoledne maj přivézt novou myčku (protože ta „stará“ – 3 roky – se totálně podělala), tak se holt projedu dopo. Do Vraného a zpátky, jen tak, protáhnout nohy. À propos – zdravíte? Já jsem z běhání zvyklej zdravit, usmát se, povzbudit (osamozřejmým zdravení při příchodu kamkoli mezi lidi nemluvě), a s lidma na silničkách je to otevření levý dlaně (u holek nalakovaný nehty fungujou jako blinkr). Horáci se asi zdravěj jinak, protože takhle ne. Bruslařky se usmějou, ale říkám si, jestli můj rádobypovzbudivej úsměv neberou spíš jako stařeckej škleb z vyčerpání.       Když jsem byl ve Vraném, zavolali mi, že mi tu myčku vezou už teď. Škoda, mohl jsem se odpo projet víc. Ale vlastně se nechci vyčerpat, zejtra celej den budu kreslit karikatury na svatbě.  Jeřábníci vytvořili sochu koně Neskutečně tlustej převozník vyjíždí pro svou slečnu. Lom je impozantní scenérie pro nás dole; pro ty v tom domečku je to asi noční můra. Zaslouženej odpočinek. Tenhle kousek Malý Chuchl...

Krátká projížďka, než se nám od zejtřka zase začnou na křížení cyklostezek a chodníků motat pod kola dětičky… pracovní název TOUR DE KRCHOV, protože cílem bylo zase zapálit svíčku za tátu, za měsíc bude pryč pět let. Z Vinohrad do Malešic a přes Strašnice a Olšany zpátky, 12,3 kiláku.      Hřbitovy jsou nádherný místo. Ten klid, a jak krásně šumí větve! Úžasný průhledy, světelný efekty slunce, a tisíce jmen s tisíci osudů, který si domejšlet lze jen stěží (ostatně, mám rád ve městě i stolperstieny, zastavím se, přečtu, a většinou mě nad letopočtem úmrtí zamrazí).      Každou chvíli mi při tomhle dumání pod větvema hřbitova běží hlavou nějaká konkrétní melodie… a až při psaní tohohle textu mi došlo, že je to nádherná „ Procházka urnovým hájem “ od Jury Hláska (pozdějc a dodnes J. H. Krchovskýho), jak ji hráli O.P.N…      A ne, nejezdil jsem po hřbitově, nejsem ignorant. Často si tu vzpomenu na nádhernou písničku O.P.N. „Procházka urnovým hájem...