Pavel Beneš

Vezl jsem mamince masírovací míčky, ale neohlásil jsem se, protože pak bych tam dojet musel a jeden nikdy neví.  Ale dojel jsem tam, máma z nich má radost (dva jsou ale tak tvrdý, že je dostala Matylda), a přitom mi sdělila,že mě celou dobu sledovala, jak jedu Prokopákem (protože s ní sdílím svou polohu a ji hodně baví sledovat, kde trajdám). Prokopák jsem ve finále tlačil, a je zajímavý, že ty největší krpály nikdy suverénně nevyjíždí nikdo jinej než mladý holky na superzávodních žiletkách. Tehdy já, tlače wiliera a ledva dejchaje, dělám, že se kochám výhledy, jsou-li, nebo aspoň světelnou show slunce v listoví roklí kolem cest. S kopce to sviští všem, ale nahoru jen dědek (já; často pěšky) a mladý krásný dámy. Náhoda? Nemyslím si.      Starý Jinonice – kde jsem byl dneska prvně v životě, a to jsem bydlel na Vidoulích a v Košířích víc jak dvacet let – jsou nádherná vesnice uprostřed města, nejen s Prokopákem na jihu, ale i s tou savanou na východě, kterou se dojede ...

Ale jo. Možná trochu velkej hic, ale dalo se a byla to krásná vyjížďka.  Úplnou náhodou jsem zabloudil v Černošicích k Berounce, a ocitl jsem se v idyle první republiky: lidi na louce nebo ve vodě, a když ve vodě, tak v kajaku nebo na matračce, o kus dál po pás ve vodě rybář, a při cestě občas na zahrádce tenisovej kurt, ticho a klid.       Golfovej areál u Lipenců, skály nad Berounkou, vtipná trafostanice v Černošicích, zvony v Radotíně před večerní mší… Golfovej areál u Lipenců Skály nad Berounkou Trafostanice v Černošicích Snažím se za jízdy usmívat, a sem tam mi to někdo oplatí

Původně jsem chtěl jet ke kamarádovi Hýskovi do Černošic, ale když to teď vidím na mapě, dvakrát jsem ho evidentně minul (ještě jsem u něj nikdy nebyl). Tak snad příště. Jinak to ale byla senzační vyjížďka, co má taky důchodce dělat, když má kšeft hotovej a venku je takhle nádherně?      Jo, a ta sochařka na louce pod mostem z Dobřichovic do Všenor byla úžasná, jak tam v tom prachu ležela a drtila ten bílej šutr sbíječkou. A ano, zrovna tyhle konkrétní nablblý zpomalovací prahy jsem měl onehdá na mysli (prostě nechápu, koho mají na cyklostezce zpomalit a proč).  Radotín. I tady je vody žalostně málo. Nablblý zpomalovací pruhy jsou na cyklostezce proč? Sochařka na louce pod lávkou prof. Karla Lewita  Vzpomínka na závodníka Berounka a člun s mořeplavci Most přes Berounku – za mnou jsou Všenory, přede mnou Mokropsy Selanka pod Kadečkovo mlýnem Berounka s birellem, a podvečer. Zaslouženej birell jen zašuměl. Vlastně mě nejvíc baví jet tam, kam mě to napadne. Při sep...

Selanka na pět Hezkej výlet do Zvole a Skochovic, kde kupodivu silnice skončila. Prostě jsem po jediný obecní asfaltce dojel ke kolejišti, a napravo i nalevo jen dvě stometrový pěšiny. Cestou zpátky ve Vraným lahodnej birell, a pak jsem jel zas k Praze, a chtěl jsem to vzít přes Zbraslav, ale asi jsem někde zapomněl zatočit nebo co, ale za chvíli jsem byl zas ve Vraným.      Na cyklostezce jsem na chvilku zpomalil, když asi 50 metrů přede mnou jela bruslařka se sluchátkama a tančila. To jsem nemohl ignorovat.      Pod Lochkovským mostem jsem to dal do Radotína a přes Hlubočepy na Výtoň, kde jsem měl auto. Mějte mě za magora, ale z Vinohrad na starty svejch výletů jezdím autem, na Vinohradskou a zejména pak Žitnou si na kole netroufám, o cestě zpátky ani nemluvě.       Doma jsem se koukl na instáč, a co nevidím – moje video s Matyldou z 12. července (který má k dnešku 3.764.275 lajků, 24.830 komentářů, 188.000 uložení, 29.718.000 shlédnut...

Maminka říká: „To je paradox, děda nemohl toho Pachmayera ani vystát, a teď leží vedle sebe…“, no dědu jsme přestěhovali, tak se vedle Pachmayera časem seskládáme my. Už dlouho jsem nebyl tatínkovi na hrobě. Tak jsem to dneska spojil s krátkou vyjížďkou. Akorát jsem se teda celou dobu trošku obával, aby se mi dík slunci pražícím mi do zad v kapse neroztekly ty dvě svíčky…  Nejlepší natom je, že táta vlastně na kole jezdit moc neuměl. Kluk ze Slovácka (z Vlčnova), koně snad plavit, to jo, ale kolo měli doma jen jedno, to používal nejstarší brácha, bylo jich osm a táta nejmladší, tak se na něj nikdy nedostalo. Lidi, já jsem tak strašně rád, že jsem si loni v létě tohle kolo koupil… prvních pár měsíců to vypadalo jenom jako takovej rozmar, ale začalo mě to strašně bavit. Úplně přesně si vzpomínám, jak se stejnou euforií jsem začal běhat. Třeba můj úplně první závod bylo hned deset kiláků kolem Kralup nad Vltavou, a zrovna to vyšlo na sobotní poledne, kdy bylo takovýhle vedro. Pro...