Pavel Beneš

Víc jak čtyřicet let se domlouváme, že „něco spolu musíme udělat“. Občas se potkáváme v litografický dílně, rok co rok si vyměňujeme novoročenky a děkovný maily začínající „Vážený pane kolego“, „Drahej Mistře“ či „Milej pane“, a končící „Zůstávám v úctě“, „S pozdravem kmet“, „Zatím prosím pokorně o odpuštění za komplikace“ či „Váš obdivovatel“, až letos se odhodlal k výkopu a včera jsme se sešli, u něj, na jeho hřišti. Ač host, cejtil jsem se u pana Suchého jako doma.  Byly to nádherný dvě hodiny, s úžasným servisem paní Terezy, se skvělou kávou a neméně skvělou bábovkou, kterou prej ale upekla paní Rohlíková. Probrali jsme leccos: co teď zkouší a co zrovna píše, jak máme oba rádi bezchybnou literaturu i typografii, co čet jako malej a co už nečte teď, jak mu Ferda Havlík – zapřisáhlej odpůrce všeho ruskýho – složil senzační a veskrze ruskou hudbu k muzikálu Nižní Novgorod, co všechno sbírá a jak furt padá, protože zakopává o koberce… a i chvíle, kdy jsme jen mlčeli, byly plný souz...

  Já teda nevím, jak kdo, ale já v tom vidím koalu s hračkou koalem krku.  (Mně teda bylo trochu divný, že Matylda vyspávala, a kdybych se v půl osmý nevyhrabal z postele, abych načůral do zkumavky pro pravidelnou kontrolu prostaty, ani by se nikam nehrnula; pak jsme šli ven, hodinu lítala po parku, vrátili jsme se já promrzlej a ona hladová, a jak tak jdu do špajzu pro granule, vidím tohle! A jak to tam bylo z noci, vůbec to nešlo leckde vydrhnout, padla na to role hajzlpapíru a jedna houbička… ale to už M spokojeně trávila na posteli a já si udělal nový kafe, protože to první vystydlo.)

Jak se dalo čekat, byl to moc hezkej večer a Bára je zase o chlup slavnější. Já čtení nahlas miluju – je to taková audiokniha naživo; každej autor by si měl svoje knížky načítat sám. To moje autorský prohlížení obrázkový knihy narušovali výkřikama nezbedníci z publika, ale co už… hlavně že šest z nich si odneslo po třech kilo senzačního umění a nám se jelo domů lehčejc. Byla velká radost vidět Sašu, Ratajovy, Lukáše s Bíbí, Mašitku, Ivu Fialovou, Simonu, Korbeláře, Františka, Michala a Štěpánku, Jitku s kamarádkou, dceru s Tondou (když četla Bára, já se snažil bejt nenápadnej, a Mína mě vyfotila a vypadám na všech forkách jak Zeman), oba Chvojky, Lindu, Marka s Marcelem, Renátu, Belanku, Hynka a Fišera, prý i Veronika tam byla a … a na koho jsem zapomněl, nechť promine, byl jsem ze všech těch lidí rozvrkočenej a nesoustředěnej. A těch kytek! Jak ke sňatbě… A hlavně velkej dík Jirkovi Primasovi za možnost a prostor! Za tejden budu na MintMarketu, pak na Knihexu a na svatou Dášu v Knižní...