Pavel Beneš

Tak jsme se tak moc veselili, až jsme knížku vlastně zapomněli pokřtít… ale to nevadí, byl to nádhernej večer. Já napřed přečetl ten elaborát níže, pak jsme s Milanem četli tu svou poezii (na tu Milanovu publikum reagovalo okamžitě, na mou vždycky s odstupem cca tří až pěti vteřin… prostě než jim došlo, že žádná další pointa už nebude), a pak hrál a pěl senzační Pertti Leinonen. Když dohrál (a během jeho setu) se pár knížek prodalo. Myslel jsem si, že mechária od Lucie Mösr budem ke knize prodávat a peníze že jí dám, ale asi to na návštěvníky bylo moc nebo nevím, prostě si ten set koupil jen Saša Kobranov. Tak jsme se pak rozhodli, že mechária rozdáme těm nejvytrvalejším, kteří tam s náma vydržej nejdýl (takže Saša si odnesl dvě), a málem jich bylo málo.    My  s Bárou jsme odcházeli kolem devátý, Bára byla jednak hodně unavená a jednak ráno potřebovala vstát ve tři, protože v sedm letěly s Bety do Dublinu, holt to tak vyšlo. Když jsme odcházeli, akorát přišel Bobeš Rössl...

Víc jak čtyřicet let se domlouváme, že „něco spolu musíme udělat“. Občas se potkáváme v litografický dílně, rok co rok si vyměňujeme novoročenky a děkovný maily začínající „Vážený pane kolego“, „Drahej Mistře“ či „Milej pane“, a končící „Zůstávám v úctě“, „S pozdravem kmet“, „Zatím prosím pokorně o odpuštění za komplikace“ či „Váš obdivovatel“, až letos se odhodlal k výkopu a včera jsme se sešli, u něj, na jeho hřišti. Ač host, cejtil jsem se u pana Suchého jako doma.  Byly to nádherný dvě hodiny, s úžasným servisem paní Terezy, se skvělou kávou a neméně skvělou bábovkou, kterou prej ale upekla paní Rohlíková. Probrali jsme leccos: co teď zkouší a co zrovna píše, jak máme oba rádi bezchybnou literaturu i typografii, co čet jako malej a co už nečte teď, jak mu Ferda Havlík – zapřisáhlej odpůrce všeho ruskýho – složil senzační a veskrze ruskou hudbu k muzikálu Nižní Novgorod, co všechno sbírá a jak furt padá, protože zakopává o koberce… a i chvíle, kdy jsme jen mlčeli, byly plný souz...

  Já teda nevím, jak kdo, ale já v tom vidím koalu s hračkou koalem krku.  (Mně teda bylo trochu divný, že Matylda vyspávala, a kdybych se v půl osmý nevyhrabal z postele, abych načůral do zkumavky pro pravidelnou kontrolu prostaty, ani by se nikam nehrnula; pak jsme šli ven, hodinu lítala po parku, vrátili jsme se já promrzlej a ona hladová, a jak tak jdu do špajzu pro granule, vidím tohle! A jak to tam bylo z noci, vůbec to nešlo leckde vydrhnout, padla na to role hajzlpapíru a jedna houbička… ale to už M spokojeně trávila na posteli a já si udělal nový kafe, protože to první vystydlo.)

Jak se dalo čekat, byl to moc hezkej večer a Bára je zase o chlup slavnější. Já čtení nahlas miluju – je to taková audiokniha naživo; každej autor by si měl svoje knížky načítat sám. To moje autorský prohlížení obrázkový knihy narušovali výkřikama nezbedníci z publika, ale co už… hlavně že šest z nich si odneslo po třech kilo senzačního umění a nám se jelo domů lehčejc. Byla velká radost vidět Sašu, Ratajovy, Lukáše s Bíbí, Mašitku, Ivu Fialovou, Simonu, Korbeláře, Františka, Michala a Štěpánku, Jitku s kamarádkou, dceru s Tondou (když četla Bára, já se snažil bejt nenápadnej, a Mína mě vyfotila a vypadám na všech forkách jak Zeman), oba Chvojky, Lindu, Marka s Marcelem, Renátu, Belanku, Hynka a Fišera, prý i Veronika tam byla a … a na koho jsem zapomněl, nechť promine, byl jsem ze všech těch lidí rozvrkočenej a nesoustředěnej. A těch kytek! Jak ke sňatbě… A hlavně velkej dík Jirkovi Primasovi za možnost a prostor! Za tejden budu na MintMarketu, pak na Knihexu a na svatou Dášu v Knižní...