305+60 kytek, jež mám rád a se mnou Milan Hýsek

března 05, 2026

Tak jsme se tak moc veselili, až jsme knížku vlastně zapomněli pokřtít… ale to nevadí, byl to nádhernej večer.

Já napřed přečetl ten elaborát níže, pak jsme s Milanem četli tu svou poezii (na tu Milanovu publikum reagovalo okamžitě, na mou vždycky s odstupem cca tří až pěti vteřin… prostě než jim došlo, že žádná další pointa už nebude), a pak hrál a pěl senzační Pertti Leinonen. Když dohrál (a během jeho setu) se pár knížek prodalo.
Myslel jsem si, že mechária od Lucie Mösr budem ke knize prodávat a peníze že jí dám, ale asi to na návštěvníky bylo moc nebo nevím, prostě si ten set koupil jen Saša Kobranov. Tak jsme se pak rozhodli, že mechária rozdáme těm nejvytrvalejším, kteří tam s náma vydržej nejdýl (takže Saša si odnesl dvě), a málem jich bylo málo.
My s Bárou jsme odcházeli kolem devátý, Bára byla jednak hodně unavená a jednak ráno potřebovala vstát ve tři, protože v sedm letěly s Bety do Dublinu, holt to tak vyšlo. Když jsme odcházeli, akorát přišel Bobeš Rössler s Martinem Machovcem, a Bobeš to pak prý senzačně rozjel s Prettim, podle fotek to vypadá na krásnej večer.

Můj proslov:

Posledních zhruba patnáct, možná dvacet let, prostě od chvíle, kdy jsem vypadl z puberty a dostal konečně rozum, bylo – a furt je! – mým snem mít květinářství, kde nějak samy od sebe jsou spousta nádhernejch kytek, o který se NĚKDO stará, protože já jsem manuálně dost nešikovnej a netrpělivej, a já ty kytky jen rozdávám, protože já teda kytky dávám hrozně rád, kdykoli je důvod, tak je dámám kupuju nebo posílám, dokonce ještě v dobách, kdy jsem neznal Báru, ale spoustu bezvadnejch žen hlavně na sedmičce, když jsem bydlel na Letný, a jedný z nich jsem třeba dával kytku kdykoli jsme se viděli, což bylo někdy i třikrát denně. I proto jsem měl poměrně zmáklý všechny letenský květinářství, ale nejradši jsem kytky kupoval v tržnici, protože tam třeba měli fakt nádherný růže. Takže tolik na úvod, proč 305 a 60 kytek, který mám rád a se mnou Milan Hýsek, kterej si asi taky řekne svoje, plus něco o finským bardovi Pertti Leinonenovi, kterýho pro mě i pro vás sem dneska přizval.

   Princip týhle velevtipný knížky je poměrně jednoduchej: co den v roce, to kytka s mou neskonale vtipnou říkankou, kterou jsem každý ráno postnul na instáč a fejsbuk (momochodem, funguje to jako doklad o vlastní existenci – jakmile jsem měl v červenci výpadek kůlivá žloutence, hned jsem měl ve zprávách dotazy, co se mnou je). Na tom fejsbuku jsem sám sebe okomentoval dalším kolosálně vtipným veršíkem (takový jsou nejlepší, ale ještě vyšší level je si sám svoje příspěvky lajkovat, tam jsem se ještě nedostal), čehož se chyt Milan a rovněž parádně zaveršoval. Nepravidelně se o vtipný veršování pokoušelo i pár dalších, ale nejvytrvalejší byl Milan, takže někdy v březnu, nějak kolem pátýho nebo tak nějak, jsem ho začal brát jako spoluautora, a když někdy vynechal, musel jsem ho pošťouchnout. No a někdy s podzimem mě napadlo to vydat knižně, protože svět musí o naší genialitě vědět i mimo bublinu. A tohle je výsledek.
   Pro letošek byly ve hře zvířátka, ale nakonec to vyhrálo umění a pokud se nestane nic zásadního, za rok touhle dobou bude na světě druhej špek z týhle edice, a to 305 a 60 umění zblízka, že uhranulo mě i Hýska, kterej zatím i letos se mnou drží krok.
   Co je důležitý, je to, že kdo bude chtít nebo je bohatší a víc rozhazovačnej než ostatní, může si ke knížce přikoupit mechovej dárek, kterej připravila Lucie Mösr z krámku Milujeme mech; ona jediná totiž zareagovala na mou nabídku asi dvaceti květinářstvím z Prahy 2 participovat na knížce a dnešním večeru. Nenáročnost týhle květeny dost odpovídá tomu mýmu snu, a co lahvička, to s láskou dělanej originál, kterej tady máte s příplatkem 200 kaček, zatímco v krámě si ho můžete koupit za pětikilo. Mně se tenhle mechovej mechandising – neboli merč bez toho R – moc líbí, pamatuju si, jak jsme se sestrou jako děti v lese, když na sebe maminka s tátou halekali, jestli rostou a zda už něco maj, stavěli „bytečky“ z klacíků a šišek a mechu.
   Kdo neví, tak mechy jsou výtrusný rostliny, u kterejch nejsou plně vyvinutý cévní svazky a gametofyt výrazně převládá nad sporofytem. Podle tradičního systému se společně s hlevíky a játrovkama řadily mezi mechorosty, v novým pojetí jsou vlastním oddělením. Je známo asi 10 000 druhů v 700 rodech; jedná se o druhý nejpočetnější oddělení vyšších rostlin po krytosemennehch… to jen tak mimochodem.
Takže, vítejte, poslouchejte, kupujte. My vám k tomu budeme s Milanem číst ty naše geniality a Pertti bude zpívat a hrát.
   Viktor Hugo řekl, že „život je květina, pro kterou je láska medem.“ My dneska víme, že chtěl říct mechem. A Honoré De Balzac má za to, že „květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.“ To je moje řeč – ráno jste měli chleba, tady máte květiny a knihy v jednom. A Oscar Wilde, kterýho znáte z písničky Born to be Wilde, se správně zeptal sebe sama – pominu-li svobodu a měsíc: „Kdo by nebyl šťastný se svobodou, knihami, květinami a měsícem?“

A jak jsme se tam s Milanem přestřelovali deklamací našich veršíků, napsala Lucie Mösr taky básničku, kterou pak Bára zarecitovala:

Kup si v láhvi mech,
i když ti předtím jiný zdech.
Tohle není ledajaký mech,
je vječný, teda v Korunní, heh,
z ateliéru Milujeme mech,
od první tvůrkyně mechárií z Čech.
Tak ho tu nenech.

Děkuju všem, který přišli, a těm, co si knížku koupili. Děkuju Lucii za mechária, Perttimu za muziku, Milanovi za spoluautorství, Báře za ochotu prodávat a za korektury, a kytkám za to, že jsou.

Foto já, Magdalena a Milan Hýskovi, a Saša Kobranov.