Pavel Beneš

Pokud neběháte, klidně si odklikněte jinam. Tahle úvaha se odehrává v keckách. Tak jako byla doba před tsunami a doba povlnná, před naším letopočtem a po Kristu, tak teď lze říci, že leccos bylo obdobím před ní a teď že je doba Lídová. A může za to jeden běh, profláklý Ultra-trail du Mont-Blanc, stovka kilometrů na jeden zátah přes Francii, Švýcarsko a Itálii, na který si jedna ženská letos troufla rok po té, co běhat začala. Spoustě z nás běžců, víc či míň vytrvalých – a nejspíš i sama sobě –, obrátila naruby vnímání vzájemného hecování a podpory, které si s velikánskou radostí navzájem poskytujeme. To, jak jsme mohli skrze facebookovou aplikaci (institut sociální sítě tak dostal další rozměr, odporující sílící vlně jejího odsuzování z důvodů pochopitelných i nesrozumitelných) sledovat  její průběh trasou, kdy nám z každé brány přes automat poslala zprávu o svém mezičase a o aktuálních podmínkách na místě, a i když jsme věděli, že jestli na něco fakt nemá čas, tak jsou to pregna

I kdybych poslední týden chtěl žít čímkoli jiným, krok ministra Hegera a humbuk, který jím způsobil, mi v tom spolehlivě zabránily.  Nechám stranou neštěstí rodin všech alkoholiků, kteří nepřežili svou nezřízenou touhu po levném a silném chlastu, stejně jako smůlu těch, kteří svou smrt přežili a „pouze“ oslepli či se jinak zmrzačili. A stranou nechám rovněž svědomí policie, jíž černé palírny a stáčírny lihu nikdy nebyly dostatečným důvodem k jejich rozprášení, i svědomí politiků, namnoze se svým sklonem k ožírání se chlubícím a čínícím ze své závislosti na alkoholu nezávislost politickou.   Nechci ale nechat stranou hysterii, která zachvátila nikoli ožraly samotné, ale média, pohříchu více ta veřejnoprávní. Na to, že na Nově z kdejaké patálie vyrobí usmrkanou vzlykačku, k lepšímu zážitku s komentářem odhekaným některým z jejich investigativních manekýnů, na to jsme snad zvyklí a můžeme se tím leda dobrovolně dojímat s flaškou ležáku v jedné a s klobásou a houskou v druhé ruce pře

Hrají děti ještě tuhle hru? „Tři slepičí!!!“ nebo mnohem raději „hodinky spadly do záchodu!“ , záleželo na tom, jak moc byl ten který Honza oblíbený. „Čas ubíhá různě, podle toho, s kým,“ překroutili citátomilci větu ze Shakespearova Romea a Julie („ Time passes differently for those who are in love“ , čas plyne jinak pro zamilované). Mě tuhle napadlo, že „čas ubíhá různě, záleží na tom, podle čeho“ .  V době, která je rychlejší než všechny doby před ní a v níž se události měří v nanosekundách, je skutečně těžké uvěřit kterémukoli ze zdrojů, že je právě přesně tolik, kolik zrovna nabízí. Čas totiž paradoxně přestal hrál roli, pro niž byl definován skrze hodinu a den pro vzdálení či skrze minutu a vteřinu pro sblížení.  Rozhlédněte se kolem sebe a řekněte s naprostou jistotou, kolik hodin právě je. Digitální displej na přepážce za řidičem tramvaje se o pár minut liší od času, který ukazují rafičky na vašich hodinkách (jak to pak ksakru má jet na čas?). Opět o několik m

Horké léto předalo štafetu babímu a tak jako dosud ještě nikdy, i letos nastal čas pro tradiční první Šišatý stůl, jehož virtuálními hosty byli tentokrát věhlasní kritici, dosud neobjevení literáti, autoři nejlepších komentářů a především odvážlivci, kteří se nebáli říci světu naplno svůj názor. Takových lidí si já jako občan i jako Pavel Beneš vážím a je mi nehmotnou ctí podržet jim u tohoto stolu štokrle a před nadrženými ústy mikrofon. Diskuze se odehrávala v klidu a bez emocí, jak už to mezi inteligentními lidmi chodí. Sestřih toho nejlepšího, co zpoza stolní desky zaznělo, je v původním autorském znění, abych nemusel čelit nařčení ze zkreslování myšlenek. Diskuzi neformálně otevřel Cyril K. lakonickou otázkou „Docela ulet, coz?“ „Jako nějak jsem nepochopil myšlenku. Je to skoro jako příspěvek v libovolné diskuzi na netu => Vzbuzuje u mě pocit wtf.“ zareagoval kibic ze Společnosti Tony N. a Ondra J. z Jihočeské univerzity si přisadil dřív, než jsem stihl tento text do

Nakonec i tohle budu pořadatelům rád věřit, protože garmin mi to naměřil na minutu přesně, ve vteřinách trošku jinak. Kromě výsledku toho ale moc ke chválení není...  Údajně měla být posílená doprava... hm, nevím jestli 3 a 17 jenom o jednom voze a ve víkendovém režimu byly tím posílením, v každém případě každá tramvaj byla našlapaná k prasknutí, ale to se nám mělo hodit, tuhle tlačenici si ještě užijeme.  Šatny byly tak pro třista lidí, při účasti 8500 běžců je jasné, kde se všichni asi nepřevlíkali. Zmatek u úschovny byl lážo plážo vedle toho, co tu bylo po závodě. Fronta před záchodky mě donutila až do večera radši nečurat.  Zahřál jsem se v kafírně a posledních deset minut před startem jsem si odestál ve svým koridoru, chvílema v dešti, chvílema bez deště, v obou případech v chladnu. A všude kolem mě byli lidi s vtipnejma heslama na zádech, pochopitelně s míň vtipnejma než bylo to moje zcenzurovaný. I když jsem se snažil si tuhle fatální křivdu nepřipouštět, s každými zády