Labradostí neni dosti
Dokončeno… největší voser byl ten Signac – od rána do poledne tečkování. Ale dotečkováno jest, teď zezadu natluču háčky, všechno to venku zafixuju (jasně že protisprejerským filmem, nejsem zvědavej na nějakou Poslední degeneraci), zkatalogizuju, orazím certifikačním štemplem, zabalím a ve čtvrtek nainstaluju. Instalace bude čtvrtfinále, finále a vyhlášení vítězů bude v pátek v půl šestý odpoledne. Bude to bomba, hlavně teda pro psy. Několikrát jsem se přistihl, jak se tomu, jak jsem vtipnej, při práci sám směju. To je asi vrcholná nirvána nás věčně vtipkujících blbečků, smát se sám svýmu ostrovtipu. Ale já se sám sobě směju nahlas, protože… no, prostě, protože mě to baví. V obou smyslech slova – zabavení se, i zábava. Je to velká radost. Asi se budu opakovat, ale ať udělám cokoli, vždycky při tom v duchu myslím na hrstku lidí, pro který to dělám. Základ je furt stejnej (rodina), a pár těch kolem (ani tahle partička se nijak zvlášť nemění). Při práci přemejšlím, ja...