Pavel Beneš

Ježišmarjá, to je nádhera, to babí léto, a na kole tuplem!!! Zejtra se má rozpršet, tak to třeba byl na nějakou dobu poslední hezkej den. Bára vzala Matyldu na Vítkov, takže jsem nespěchal domů, a místo oběda vyrazil. Z Výtoně pěkně při řece proti proudu, neskutečná vizuální paráda, ty barevný stromy a ostrý slunce a odlesky na vodě… někde u Modřan jsem zahlíd odbočku na Písnici, nikdy jsem tam nebyl, tak proč ne? Krásný mírný stoupání ještě krásnější Modřanskou roklí (jen to překvápko u přehrady jsem vytlačil, nejsem magor), z Libuše přes tu Písnici do Dolních Břežan (kam se kupodivu jelo nahoru), přes Ohrobce do Zvole a odtud ten lesní studenej sjezd do Vranýho nad Vltavou.      Tam seděl u stromu vodník s copánkem, z něhož se pak vyklubala krásná cyklistka.      Cestou při vodě k Praze mě míjeli i předjížděli chlapi, co drtili kilometry a výkon, a zase usmívající se cyklistky a bruslařky a dokonce i jedna kolečková lyžažka. A kdo moh, ten pozdravil, a je...

Odpoledne maj přivézt novou myčku (protože ta „stará“ – 3 roky – se totálně podělala), tak se holt projedu dopo. Do Vraného a zpátky, jen tak, protáhnout nohy. À propos – zdravíte? Já jsem z běhání zvyklej zdravit, usmát se, povzbudit (osamozřejmým zdravení při příchodu kamkoli mezi lidi nemluvě), a s lidma na silničkách je to otevření levý dlaně (u holek nalakovaný nehty fungujou jako blinkr). Horáci se asi zdravěj jinak, protože takhle ne. Bruslařky se usmějou, ale říkám si, jestli můj rádobypovzbudivej úsměv neberou spíš jako stařeckej škleb z vyčerpání.       Když jsem byl ve Vraném, zavolali mi, že mi tu myčku vezou už teď. Škoda, mohl jsem se odpo projet víc. Ale vlastně se nechci vyčerpat, zejtra celej den budu kreslit karikatury na svatbě.  Jeřábníci vytvořili sochu koně Neskutečně tlustej převozník vyjíždí pro svou slečnu. Lom je impozantní scenérie pro nás dole; pro ty v tom domečku je to asi noční můra. Zaslouženej odpočinek. Tenhle kousek Malý Chuchl...

Selanka na pět Hezkej výlet do Zvole a Skochovic, kde kupodivu silnice skončila. Prostě jsem po jediný obecní asfaltce dojel ke kolejišti, a napravo i nalevo jen dvě stometrový pěšiny. Cestou zpátky ve Vraným lahodnej birell, a pak jsem jel zas k Praze, a chtěl jsem to vzít přes Zbraslav, ale asi jsem někde zapomněl zatočit nebo co, ale za chvíli jsem byl zas ve Vraným.      Na cyklostezce jsem na chvilku zpomalil, když asi 50 metrů přede mnou jela bruslařka se sluchátkama a tančila. To jsem nemohl ignorovat.      Pod Lochkovským mostem jsem to dal do Radotína a přes Hlubočepy na Výtoň, kde jsem měl auto. Mějte mě za magora, ale z Vinohrad na starty svejch výletů jezdím autem, na Vinohradskou a zejména pak Žitnou si na kole netroufám, o cestě zpátky ani nemluvě.       Doma jsem se koukl na instáč, a co nevidím – moje video s Matyldou z 12. července (který má k dnešku 3.764.275 lajků, 24.830 komentářů, 188.000 uložení, 29.718.000 shlédnut...