Ráno jsem na mapě zahlíd slovo BRNKY. Jakživ jsem o tomhle místě mezi Chabrama, Zdibama a Vltavou neslyšel… takže jsem tam musel.
Prý „zřícenina hradu Brnky“… no, asi tam někde je, já se tam nedokodrcal. Je tam, jak prosvítá slunce… a všimněte si samostojnýho kola! Prostě najednou koukám, že to kolo stojí, samo od sebe…
Brnky jsou bizarní místo. Poměrně příkrý údolí lemujou listnatý lesíky a pár domků, co tu stojej patrně už od středověku, a asi šest ohyzdnejch novostaveb, jejichž majitelé měli velký voči a časem žádný prachy, takže tu trčej, zarostlý s černejma oknama bez rámů a skel, jako pomníky lidský nabubřelosti a totální necitlivosti k místu.
Ale paní, co tu žije odjakživa, říkala, že je tu krásně a že o těch pár bambilionářích, co si tu svoje hrady dostavěli a obehnali je vysokejma kamennejma zdma, vlastně neví. Povídali bychom si dál, ale byla jí zima (aby ne, v pantoflích ven, když je kolem nuly) a taky jí přijel Rohlík.
Jsou tu třeba domky, ke kterejm se vejde brankou u silnice, pak se musí sejít asi sto metrů do údolí, překonat potok a vydrápat se dalších sto metrů ke dveřím, většinou po vachrlatejch schůdcích z dob krále Klacka.
Ty pavučiny dávaj tušit, že touhle cestou tam moc lidi nechoděj…
Ale byl to krásnej výlet, a v tomhle počasí a v těchhle barvách listí tuplem.
 |
| Wilier je skvělý kolo, dobře jsem udělal, že jsem si nenechal ten Canondale a dal na tuhle lásku na první pohled. |
 |
| Vltava v Klecánkách. Nebejt mi po chvíli zima, čučím na tu krásu ještě dlouho… |
 |
| Slunce prosvítá krzevá ruiny hradu Brnky a dole stojí samo od sebe kolo Wilier. |
 |
| Tahle chatka tu stojí patrně už z dob brontosaurů, a není jediná. |
 |
| Nabubřelej stavitel měl velký voči, a evidentně mu záhy došly prachy, pokud ho někdo rovnou nesejmul… |
 |
| Tyhle pavučiny značí, že pěšinou přes údolí k domku už dlouho nešel. A mimochodem – podle nich se babímu létu říká babí, protože prý připomínaj babí vlasy. |
 |
| Byl to skvělej výlet. |
Komentáře
Okomentovat