Pavel Beneš

Krátká projížďka, než se nám od zejtřka zase začnou na křížení cyklostezek a chodníků motat pod kola dětičky… pracovní název TOUR DE KRCHOV, protože cílem bylo zase zapálit svíčku za tátu, za měsíc bude pryč pět let. Z Vinohrad do Malešic a přes Strašnice a Olšany zpátky, 12,3 kiláku.      Hřbitovy jsou nádherný místo. Ten klid, a jak krásně šumí větve! Úžasný průhledy, světelný efekty slunce, a tisíce jmen s tisíci osudů, který si domejšlet lze jen stěží (ostatně, mám rád ve městě i stolperstieny, zastavím se, přečtu, a většinou mě nad letopočtem úmrtí zamrazí).      Každou chvíli mi při tomhle dumání pod větvema hřbitova běží hlavou nějaká konkrétní melodie… a až při psaní tohohle textu mi došlo, že je to nádherná „ Procházka urnovým hájem “ od Jury Hláska (pozdějc a dodnes J. H. Krchovskýho), jak ji hráli O.P.N…      A ne, nejezdil jsem po hřbitově, nejsem ignorant. Často si tu vzpomenu na nádhernou písničku O.P.N. „Procházka urnovým hájem...

Maminka říká: „To je paradox, děda nemohl toho Pachmayera ani vystát, a teď leží vedle sebe…“, no dědu jsme přestěhovali, tak se vedle Pachmayera časem seskládáme my. Už dlouho jsem nebyl tatínkovi na hrobě. Tak jsem to dneska spojil s krátkou vyjížďkou. Akorát jsem se teda celou dobu trošku obával, aby se mi dík slunci pražícím mi do zad v kapse neroztekly ty dvě svíčky…  Nejlepší natom je, že táta vlastně na kole jezdit moc neuměl. Kluk ze Slovácka (z Vlčnova), koně snad plavit, to jo, ale kolo měli doma jen jedno, to používal nejstarší brácha, bylo jich osm a táta nejmladší, tak se na něj nikdy nedostalo. Lidi, já jsem tak strašně rád, že jsem si loni v létě tohle kolo koupil… prvních pár měsíců to vypadalo jenom jako takovej rozmar, ale začalo mě to strašně bavit. Úplně přesně si vzpomínám, jak se stejnou euforií jsem začal běhat. Třeba můj úplně první závod bylo hned deset kiláků kolem Kralup nad Vltavou, a zrovna to vyšlo na sobotní poledne, kdy bylo takovýhle vedro. Pro...