 |
| Maminka říká: „To je paradox, děda nemohl toho Pachmayera ani vystát, a teď leží vedle sebe…“, no dědu jsme přestěhovali, tak se vedle Pachmayera časem seskládáme my. |
Už dlouho jsem nebyl tatínkovi na hrobě. Tak jsem to dneska spojil s krátkou vyjížďkou. Akorát jsem se teda celou dobu trošku obával, aby se mi dík slunci pražícím mi do zad v kapse neroztekly ty dvě svíčky…
Nejlepší natom je, že táta vlastně na kole jezdit moc neuměl. Kluk ze Slovácka (z Vlčnova), koně snad plavit, to jo, ale kolo měli doma jen jedno, to používal nejstarší brácha, bylo jich osm a táta nejmladší, tak se na něj nikdy nedostalo.
Lidi, já jsem tak strašně rád, že jsem si loni v létě tohle kolo koupil… prvních pár měsíců to vypadalo jenom jako takovej rozmar, ale začalo mě to strašně bavit. Úplně přesně si vzpomínám, jak se stejnou euforií jsem začal běhat. Třeba můj úplně první závod bylo hned deset kiláků kolem Kralup nad Vltavou, a zrovna to vyšlo na sobotní poledne, kdy bylo takovýhle vedro. Prostě jsem se do toho zbláznil, a během cca patnácti let jsem naběhal necelejch třicet tisíc kiláků…
A jako při běhu, i na kole mě baví jet, a zahnout tam, kde se mi líbí, a támhle se kouknout a tuhle zatočit a přibrzdit kvůli výhledu. Kolmo toho zažiju víc než běžmo.
 |
| Malešickej park… |
 |
| Oblíbenej grepomelovej birell. Bodne. |
 |
| Lidi, já jsem tak strašně rád, že jsem si loni v létě tohle kolo koupil… |
 |
| Nic moc, ale v tom hicu?! Vlastně jsem jel jen na ten tátův hrob a trošku jsem si zajel. |
Komentáře
Okomentovat