Dopoledne jsem se byl projet Prokopákem. Už jsem se s garminem neprděl, stejně mám odpo schůzku u nich, snad mi poraděj.
Mapku jsem viděl, kiláky mi to nespočítalo.
13,54 km, vystoupáno 188 m. Prokopákem na Velkou Ohradu, ten poslední krpál už jsem tlačil, nejsem cvok, abych se v tom hicu uštval. A krom toho si furt pamatuju heslo dálkovejch běžců – jímž jsem kdysi taky byl –, totiž že „dokud nevidíš obzor, tak jdi“, jakože neběž, ale jdi, takže tady nejeď, ale šlap, což je vlastně blbost, takže nejeď a jdi taky. Když jsem to pak sjížděl zpátky, říkal jsem si, jak rozumnej jsem byl, když jsem to vyšel.
Cestou nahoru jsem našel několik švestek, pod skalou v údolí pak byly fajn svačinou.
Odpo jsem byl za kamarádem v Garminu, a ten mi prozradil něco, co zásadně posune můj zážitek z navigace: ukázal mi vpravo dole takovej nenápadnej knoflík, kterým se zapíná netrasovaná vyjížďka! Jasně, že bych ho nakonec objevil i v tom manuálu, ale dodneška jsem si ho tam prostě nevšim.
Takže od příští jízdy mě to snad už bude měřit a navádět pořádně.
 |
| Důchodce na vyjížďce |
 |
| Nevím, jestli slepá, ale furt do kopce jo |
 |
| Dojel jsem až ke svý sestře Petře, ale nebyla doma |
 |
| Venčení labradoodlí rodinky, nešlo nevyfotit. |
 |
| Andrej má i svou ulici, a taky ji schovává. |
 |
| Ano, tady jsem sežral ty švestky… |
 |
| … a vyfotil letadlo |
 |
| Impozantní viadukt |
Krásnej vejlet ,vtipná reportáž ...
OdpovědětVymazatKlobouk dolů jsi dobrej a fotky a komentář krásný hezký večer.
OdpovědětVymazat