Pavel Beneš

Hezkej výlet, mám radost. Dva momenty… první: na konci Černošic je takovej padák dolů k Berounce, ulice K lavičkám. Asfalt, ale každejch deset metrů příčnej zpomalovák z dlaždic (odtud je ta fotka na řeku). Nejsem hrdina nebo magor, takže jedu pomalu. Až skoro dole najednou frrrnk, prolít kolem mě chlap na silničce. Trochu jsem se lek, zakličkoval, a v tu chvíli frrnk, mladá holka, a za vteřinu slyším, jak hlásek nad tím nádherným zadkem haleká „Tyjo, málem jsem toho pána sundala!“ No… asi by mně bylo ctí a potěšením, kdyby se mě pak mladá holka ptala, jestli jsem v pořádku a jestli něco nepotřebuju; inu, potřeboval bych, ale to už mi nejen mladá dáma stopro nevrátí. A druhej: po zhruba čtyřech hodinách jízdy začnu většinou v duchu špekulovat, jak jet, aby mě nebolely lokty a ramena (zadek si už trochu zvykl). V tu ránu mě jízda přestane bavit, a kdyby kolem jel někdo autem a ptal se, jestli náhodou nechci hodit někam do města, asi bych se moc nerozmejšlel. Ona ta krize vždyc...

Já jen, že to byl nádhernej den. Sice jsem zas nezbohat, ale dějou se horší věci… děkuju kamarádům, že se u mě sešli (a Sašovi zase za krásný fotky s nějakým starým zhroucencem), a za spoustu nádhernejch setkání s překrásnejma lidma (hlavně ta modrooká paní, pamatuješ si ji, Milane? Nebo ty blonďatý dvojčata s úplně stejně krásnou maminkou), a za bezva sousedy. A když k tomu připočtu fakt dobrý kafe, slunce a Berounku za zády, nemohlo to bejt hezčí a lepší, a doufám, že příště si to tamtéž zopakuju. Za čtvrnáct dní budu veletržit v Havelbrodě, a pak v listopadu v Knižních lázních v Mariánkách, v prosinci v Pardubicích a Litomyšli, a možná i na Knihexu (když sečtu účastnický poplatky, tak snad abych se vyprodal… ještě že mám ty CD Křiku, ty mě držej). Na to, odkud dvakrát zavanul ten silnej odér psích exkrementů, jsme nepřišli (ale já to pak cejtil ještě cestou, mezi Roblínem a Karlíkem). Jo, a nakreslit nikdo nechtěl. Časy se mění… Štastní senioři… Nakresleno se nep...

Na kafe do Karlštejna, na oběd pak do Dobřichovic. Ideální počasí, žádnej hic ani déšť. Celodenní vejšlap, žádnej fofr. Z Výtoně (jak jinak), přes Dvoreckej most do Hlubočep, Zbraslavskou do Malý Chuchle a tady na A1.       V Radotíně u kostela oddych… resp. uvědomění si, že od zádušní mše za Pavla Zajíčka loni v dubnu už mám navždy ten kostelík spojenej s ním, a vždycky, když vidím tu věž, se mi Pavel mihne hlavou.      Ten most přes Berounku je děsivej, Matyldu bych přes něj nepřeved. I mně dělá líp koukat daleko před sebe než kouknout dolů na tu hloubku, a nedejbože, když dva metry ode mne produní plzeňskej rychlík.      U toho přejezdu jsme stáli asi deset minut, napřed projela lokálka, pak se dlouho nic nedělo, a potom projela drezína. Asi sem zabloudil pan Blahoš ze smíchovský výtopny a jel do Zababova.      Ty sochy jsou už hotový a senzačně doplňujou nudnou louku pod mostem. Dělaly je Ema Kissová a Bianka Barniako...