Pavel Beneš

 Je třeba vzít v potaz, že to není jen nějakej Putin…  … jemu radí čertví kolik generálů, který mají pod sebou desítky a stovky a tisíce loajálních náměstků a ouřadů, a všichni tihle gauneři mají za samozřejmost, že voják někam vlítne, všichni se před ním zeserou a on si udělá další zářez na svým kalašnikovu. Je třeba pochopit, že někde hodně daleko od nějakýho Putina je ten moment, kdy se souhlas s ním a devotní poslušnost postupně mění v pochyby, nesmělej nesouhlas a nejistotu, a teprv zas ještě hloubějc se tohle „možná“ mění v jistotu a v „určitě“, že je to blbě a takhle že ne. Ale taky je třeba pochopit, že ta rozhodující masa generálů, vědců, intelektuálů a politruků není masou blbců nebo hlupáků, ale masou lidí, který kdyby vyrůstali jinde a za jinejch geo- a kulturně- a vojensko-politickejch podmínek, možná bysme jim tleskali a vážili si jich. To je jen, že uvěřili blbýmu náboženství, že podlehli blbý ideologii a že se nenašel nikdo, kdy by jim včas napálil jednu mezi oči, aby s

Poprosil jsem maminku, aby se koukla po nějaký míň profláklý tátově grafice s tematikou Jízdy králů, na plakát tý letošní. A že tátovu výstavu uděláme z nevystavovaných grafik, a z kreseb z jeho mládí, kdy kreslil sousedy a místní motivy… a že vystavíme ty tři obrazy, co od něj znám. Takže maminka se dala do práce… napřed vylezla na půdu (lepší nevědět; krkolomný schody, z nichž už nejdenou spadla) a prošmejdila ji. Samozřejmě tam našla mraky tátovejch obrazů, o kterejch jsem dodnes neměl páru, jeden lepší než druhej. Nějak je dostala dolů (ani tohle radši nevědět), vyčistila je, omyla, změřila, nafotila a připravila k výběru. A když už v tom byla zabraná, ponořila se zas do šuplat, z nichž dosud vynesla na světlo boží jen grafiky a ilustrace, a seřadila mi k výběru stovky (nedivil bych se, kdyby šly do tisíců) kreseb, portrétů a skic od tátova dětství po poslední roky, plus kvanta jeho pastelů a kreseb křídou… Já prostě vůbec nechápu, jak se tohle dalo zvládnout za jeden život. Všechn