Poprosil jsem maminku, aby se koukla po nějaký míň profláklý tátově grafice s tematikou Jízdy králů, na plakát tý letošní. A že tátovu výstavu uděláme z nevystavovaných grafik, a z kreseb z jeho mládí, kdy kreslil sousedy a místní motivy… a že vystavíme ty tři obrazy, co od něj znám.
Takže maminka se dala do práce… napřed vylezla na půdu (lepší nevědět; krkolomný schody, z nichž už nejdenou spadla) a prošmejdila ji. Samozřejmě tam našla mraky tátovejch obrazů, o kterejch jsem dodnes neměl páru, jeden lepší než druhej. Nějak je dostala dolů (ani tohle radši nevědět), vyčistila je, omyla, změřila, nafotila a připravila k výběru. A když už v tom byla zabraná, ponořila se zas do šuplat, z nichž dosud vynesla na světlo boží jen grafiky a ilustrace, a seřadila mi k výběru stovky (nedivil bych se, kdyby šly do tisíců) kreseb, portrétů a skic od tátova dětství po poslední roky, plus kvanta jeho pastelů a kreseb křídou…
Já prostě vůbec nechápu, jak se tohle dalo zvládnout za jeden život. Všechny jeho věci by vydaly na dvacet tlustejch bichlí, kam by se na ně vahou svýho papíru hrabaly komplety Pijoana nebo Meyera. A jsem si jistej, že furt není konec, furt jsou v domě místa, kam se mámě ještě pořád nechce.
Na tu vlčnovskou výstavu se stračně moc těším, i když už teď vím, že tam bude zase jen zlomeček toho, co by svět měl vidět. Fakt že neznám nikoho, kdo by s takovou jistotou a bravurou téměř jedním tahem zachytil podobu nebo tělo tak, že kráse modelu prostě věříte. Tátova schopnost nakreslit cokoli je prostě nepřekonatelná a nepřekonaná. Na jednu stranu mám ze všech těch věcí nesmírnou radost, a na stranu druhou jsem neskonale smutnej, že za jeho života mi jeho práce připadala jen jako samozřejmá, jakože prostě jenom „tatínek pracuje“.
 |
| Seřazeno podle témat: fašank, masopust, jízda králů, balady, lidi z Vlčnova… |
 |
| Vůbec jsem netušil, že tohle (a takhle) táta maloval. |
 |
| Tak co bych na ten plakát k Jízdě králů měl použít?Nakonec jsem si vybral pár pastelů z desek, který mě v tuhle chvíli teprve čekaly. |
 |
Zezadu tý vesnice je třeba tátův (nedokončenej) autoportrét.
Nad tímhle obrazem mi maminka dneska vyprávěla, jak jí nedávnou někdo volal, z jakýho asi roku zda vůbec je její jeden konkrétní obraz, kterej je nepodepsanej v jakési aukci. Maminka mu řekla, že si motivem není jistá, ale ať se koukne dozadu, tam že možná je jinej obraz, a že jestli tam je, tak je její i ten obraz vepředu. A ten člověk ten obraz vydražil, a když ho pak otočil, tak tam byl obraz od táty, portrét maminky v košířským ateliéru (kterej jsem pak leta užíval i já), kterej ale – narozdíl od toho vepředu – maminka nafocenej nemá. |
 |
| „Tady jsem v aťasu v Košířích, vpravo je Čibajši, co je srolovanej támhle za gaučem, a tohle je ten Filla.“ |
 |
| Maminka původně chtěla bejt klavíristkou, ale na poslední chvíli se rozhodla pro malování. Táta ji takhle nakreslil v roce 1978… |
 |
| Kopie asi Helbeina, k talentovkám, byl to úkol, kresba podle nějakého umělce. |
 |
| Když odsunula tu kresbu, jak sedí zezadu, říkám, hele, zezadu seš ještě jednou… „A hele, to jsem nevěděla! To jsem taky já, těhotná s tebou… to už jsi tu byl se mnou.“ Nelze nepopotáhnourt dojetím… takže jaro 1960. |
Míšeňské jablko, které nepadlo daleko od stromu.
OdpovědětVymazatSuper věci. :) Já si myslím, že by je klidně mohla prodávat prodejní galerie, kde se prodávají obrazy a další umělecké kousky. Je to přesně můj styl. Jen teda mám teď doma bohužel plno a nic se mi pouštět nechce. Kdyby byla možnost něco koupit, tak bych nad tím ale uvažovala. Děkuji vám za informaci. ;-)
OdpovědětVymazat