Pavel Beneš

  Vánoce jsou za dveřmi a leckdo má neodbytnej pocit, že mu furt něco chybí ke štěstí… . LABRADOSTI!!! . A přitom je to tak strašně, ale TAK STRAŠNĚ MOC jednoduchý, že jednodušší už to snad ani být nemůže! . Zatoužili jste po knize Labradostí (v níž i dost možná sami jste)?   Napíšte na labradost@gmail.com , kolik jich chcete a s jakým věnováním.   Připojte svůj mail a mobil a preferovanou výdejnu pro Zásilkovnu (za 70 korun), a chcete-li dostat fakturu, pak přidejte ještě IČO a DIČ a adresu. Platba za knihu je až po obdržení zásilky! . Kdo si potrpí na klasickou poštu, potřebuju adresu (cena za porto 1 knihy je 70 korun). . Při zachování uvedené ceny lze Zásilkovnou v rámci jedné zásilky poslat max. 7 knih, poštou pouze dvě. . Koupit si ji můžete samozřejmě i ode mne, a platit lze i kartou, mobilem či hodinkama! . Benefity Labradostí • Více než 1500 radostí! • Předlohy a modely většiny z nich vám budou povědomé, pokud je dokonce neznáte důvěrně. • Cena, za niž jinde dostanete steží ob

Byly doby, kde se táta dovedl smát… Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté, není snadné  mluvit o někom, kdo tu již není, ale vlastně je... o někom víc než blízkém, kdo je teď hodně daleko, a vlastně s námi. A už vůbec není snadné o něm mluvit před těmi, kdo jej milovali, vážili si jej – a nejtěžší je o něm mluvit před těmi, kdo jej přežili.   Můj tatínek Karel Beneš – akademický malíř, absolvent UMPRUM v ateliéru Antonína Strnadela, Vlčnovjan celým svým srdcem i životem – v našich srdcích zůstává v mnoha rolích, jimž se dobrovolně poddal... především jako úžasný manžel, tatínek, brácha, děda, strýc... jako věrný a nezištný kamarád Petra, Aleny, Vaška, Lájoše, Jarky, Olbrama, Alfa a několika málo skutečně blízkých přátel, jako pan Umělec, grafik, ilustrátor, famózní kreslíř a excelentní rytec – i když to skřípání šábru o kámen mi rvalo uši –, jako sentimentální zpěv

  Tohle hlava nebere… můj táta (89) je dva roky ležící, z 95 % cele odkázanej na péči maminky (92). Zbylejch 5 % je na pečovatelkách z pečovatelskejch služeb (hygiena, cvičení, pohyb, manipulace). Oba rodiče už jsou oočkovaný, takže v tomhle ohledu zaplaťpámbu (nenapíšu super, protože táta dostal druhou dávku teprve před tejdnem). Předevčírem tátova hlavní pečovatelka zjistila, že má covid, dneska ráno jí to potvrdil druhej test. Tím pádem jsou mí rodiče povinně v karanténě, nikdo k nim nesmí, a to ani personál PS, protože ten je v karanténě taky… protože – a teď to přijde – TY PEČOVATELKY NEJSOU OČKOVANÝ! Chápete to? Lidi, co poslední rok jsou dennodenně v téměř intimním kontaktu s geronty, a nedostali vakcínu? Proč nejsou očkovaný? Protože nechtěj! Jsou to ženy mezi 40 a 55 lety, už dávno s nárokem na vakcínu… v dostupnosti to asi nebude… prostě nechtěj (protože i mezi nima jsou takový, co věřej všelijakejm konspiracím… čísi nedávnej zážitek od praktický doktorky… doktorka k pacient

Tuhle poránu jsem se z protějšího rohu zakoukal na tenhle mámin obraz, a najednou ho tam vidím: Hitler.  Úplně jasnej Adolf, s patičkou a kartáčkem, kubistickej, jak od Filly, mámina profesora. (Dost dlouho jsem se snažil ukázat ho Báře, ale furt viděla za ním modrou věžičku, která tam není… jak někdo může vidět věž tam, kde není? ) Říkám jí, že to je přece jasný, maminka ho tam vyfikla podvědomě, vyřešila si tak traumatický zážitky z války… zatímco Filla musel namalovat několik obřích pláten, jeho nejoblíbenější žačka se s válkou vypořádala několika šmrdlancema, aniž tušila, že vlastně maluje Hitlera. Dneska jsem tohle svoje nedělní prozření mamince vyprávěl, samozřejmě se bránila, že proč by ona, která skopčáky z hloubi duše nenávidí, malovala někam Hitlera?, ale nedivila se, naopak, „je vidět, že máš fantazii. To já jednou udělala litografii, hudební motiv, šest barev… a jen co jsme to vytiskli, koukám na to, a on je tam kačer. Normálně tam na mě čuměl kačer. Tak jsme to otočili vzh