Kolmo 13. října 2026
Hezkej výlet, mám radost. Dva momenty… první: na konci Černošic je takovej padák dolů k Berounce, ulice K lavičkám. Asfalt, ale každejch deset metrů příčnej zpomalovák z dlaždic (odtud je ta fotka na řeku). Nejsem hrdina nebo magor, takže jedu pomalu. Až skoro dole najednou frrrnk, prolít kolem mě chlap na silničce. Trochu jsem se lek, zakličkoval, a v tu chvíli frrnk, mladá holka, a za vteřinu slyším, jak hlásek nad tím nádherným zadkem haleká „Tyjo, málem jsem toho pána sundala!“ No… asi by mně bylo ctí a potěšením, kdyby se mě pak mladá holka ptala, jestli jsem v pořádku a jestli něco nepotřebuju; inu, potřeboval bych, ale to už mi nejen mladá dáma stopro nevrátí. A druhej: po zhruba čtyřech hodinách jízdy začnu většinou v duchu špekulovat, jak jet, aby mě nebolely lokty a ramena (zadek si už trochu zvykl). V tu ránu mě jízda přestane bavit, a kdyby kolem jel někdo autem a ptal se, jestli náhodou nechci hodit někam do města, asi bych se moc nerozmejšlel. Ona ta krize vždyc...