Kolmo 13. října 2026

Hezkej výlet, mám radost.

Dva momenty… první: na konci Černošic je takovej padák dolů k Berounce, ulice K lavičkám. Asfalt, ale každejch deset metrů příčnej zpomalovák z dlaždic (odtud je ta fotka na řeku). Nejsem hrdina nebo magor, takže jedu pomalu. Až skoro dole najednou frrrnk, prolít kolem mě chlap na silničce. Trochu jsem se lek, zakličkoval, a v tu chvíli frrnk, mladá holka, a za vteřinu slyším, jak hlásek nad tím nádherným zadkem haleká „Tyjo, málem jsem toho pána sundala!“ No… asi by mně bylo ctí a potěšením, kdyby se mě pak mladá holka ptala, jestli jsem v pořádku a jestli něco nepotřebuju; inu, potřeboval bych, ale to už mi nejen mladá dáma stopro nevrátí. A druhej: po zhruba čtyřech hodinách jízdy začnu většinou v duchu špekulovat, jak jet, aby mě nebolely lokty a ramena (zadek si už trochu zvykl). V tu ránu mě jízda přestane bavit, a kdyby kolem jel někdo autem a ptal se, jestli náhodou nechci hodit někam do města, asi bych se moc nerozmejšlel. Ona ta krize vždycky pomine, ale NEŽ pomine! Pamatuju si to z běhání… po nějakejch patnácti, šestnácti kilácích to bylo to samý (u půlmaratónů tuplem), prostě to v tu chvíli neběželo. Dneska byla zima, naštěstí jsem měl aspoň teplou vestu a dlouhý kalhoty. Ale ručičky studily… Co mě teda dokáže na těch cyklostezkách vytočit, jsou kurýři a závodníci na elektrokolech. Když se tak proti mě řítí šedesátkou, míjí mě na půl metru… jestli pak není bezpečnější silnice. Mám pocit, že spousta těch kurýrů vůbec nemá řidičák a neznaj místní pravidla, jen ty jejich někde z Dillí nebo Tačkentu… Z Výtoně na Zlíchov, v Radotíně kafe, pak Dobřichovice, zpátky do Černošic, přes řeku a po pravobřežní stezce na Výtoň.

.

Jo, a kdyby se nějakej cyklista motal o víkendu kolem Havlíčkova Brodu, stavte se na knižním veletrhu, budu tam bohatnout.

Jednou jedinkrát jsem tu byl ještě v době, kdy se sem lidi chodili koupat… ano, tak hodně jsem starej. Barrandov.

Já tyhle výhledy na Berounku miluju. Včetně pantoflí ve křoví.

Fotil jsem v Dobřichovicích volavku.

Zátiší u šraněk v Dobřichovicích… co má taky jeden dělat, když jsou dole deset minut.

Bylo to dobrý, jsem spokojenej.



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Něco spolu musíme udělat

Obrázek
Víc jak čtyřicet let se domlouváme, že „něco spolu musíme udělat“. Občas se potkáváme v litografický dílně, rok co rok si vyměňujeme novoročenky a děkovný maily začínající „Vážený pane kolego“, „Drahej Mistře“ či „Milej pane“, a končící „Zůstávám v úctě“, „S pozdravem kmet“, „Zatím prosím pokorně o odpuštění za komplikace“ či „Váš obdivovatel“, až letos se odhodlal k výkopu a včera jsme se sešli, u něj, na jeho hřišti. Ač host, cejtil jsem se u pana Suchého jako doma.  Byly to nádherný dvě hodiny, s úžasným servisem paní Terezy, se skvělou kávou a neméně skvělou bábovkou, kterou prej ale upekla paní Rohlíková. Probrali jsme leccos: co teď zkouší a co zrovna píše, jak máme oba rádi bezchybnou literaturu i typografii, co čet jako malej a co už nečte teď, jak mu Ferda Havlík – zapřisáhlej odpůrce všeho ruskýho – složil senzační a veskrze ruskou hudbu k muzikálu Nižní Novgorod, co všechno sbírá a jak furt padá, protože zakopává o koberce… a i chvíle, kdy jsme jen mlčeli, byly plný souz...
Další informace

Zas byla na půdě

Obrázek
Helejte, to zas byla storka. Byl jsem včera u mámy (před tou Zbraslaví), poudáme si, a ona se furt tak ošívá a něco má na srdci, jen to ne ane dostat na ten jazyk. Až za chvilku… „Byla jsem na půdě.“ Zakázal jsem jí totiž tam po tom žebříku lézt, naposlad tam byla loni, však jsem to tu někde psal… třídila tam věci, leccos „nějak“ dostala dolů, radši nevědět. „Mami!…,“ ale vlastně jsem nechtěl slyšet podrobnosti. „Tam ti je bordel… a těch starejch knih, hlavně dědovo, s jeho ilustracema, nejvíc slovenskejch… ale třeba taky bedna starejch desek, ještě s Carusem, těch tvrdejch se psem.“  „Hele, příště tam vylezu a nanosím to dolů.“ „No… ono už i tohle je zčásti dole… chci to taky trochu probrat a roztřídit.“ Radši jsem si dal zmrzlou švestkovou buchtu. „Někdo mi poradil, abych ty buchty před dopečením potřela rumem, jsou pak vláčnější. A abych tam dala celý švestky a do nich lžičku klevery… jaký jsou?“ „Senzační, mami.“ Všechno je lepší než představa, jak 96letá babka leze po žebříku ...
Další informace

Literární večírek ve Velrybě

Obrázek
Jak se dalo čekat, byl to moc hezkej večer a Bára je zase o chlup slavnější. Já čtení nahlas miluju – je to taková audiokniha naživo; každej autor by si měl svoje knížky načítat sám. To moje autorský prohlížení obrázkový knihy narušovali výkřikama nezbedníci z publika, ale co už… hlavně že šest z nich si odneslo po třech kilo senzačního umění a nám se jelo domů lehčejc. Byla velká radost vidět Sašu, Ratajovy, Lukáše s Bíbí, Mašitku, Ivu Fialovou, Simonu, Korbeláře, Františka, Michala a Štěpánku, Jitku s kamarádkou, dceru s Tondou (když četla Bára, já se snažil bejt nenápadnej, a Mína mě vyfotila a vypadám na všech forkách jak Zeman), oba Chvojky, Lindu, Marka s Marcelem, Renátu, Belanku, Hynka a Fišera, prý i Veronika tam byla a … a na koho jsem zapomněl, nechť promine, byl jsem ze všech těch lidí rozvrkočenej a nesoustředěnej. A těch kytek! Jak ke sňatbě… A hlavně velkej dík Jirkovi Primasovi za možnost a prostor! Za tejden budu na MintMarketu, pak na Knihexu a na svatou Dášu v Knižní...
Další informace