Vezl jsem mamince masírovací míčky, ale neohlásil jsem se, protože pak bych tam dojet musel a jeden nikdy neví.
Ale dojel jsem tam, máma z nich má radost (dva jsou ale tak tvrdý, že je dostala Matylda), a přitom mi sdělila,že mě celou dobu sledovala, jak jedu Prokopákem (protože s ní sdílím svou polohu a ji hodně baví sledovat, kde trajdám).
Prokopák jsem ve finále tlačil, a je zajímavý, že ty největší krpály nikdy suverénně nevyjíždí nikdo jinej než mladý holky na superzávodních žiletkách. Tehdy já, tlače wiliera a ledva dejchaje, dělám, že se kochám výhledy, jsou-li, nebo aspoň světelnou show slunce v listoví roklí kolem cest. S kopce to sviští všem, ale nahoru jen dědek (já; často pěšky) a mladý krásný dámy. Náhoda? Nemyslím si.
Starý Jinonice – kde jsem byl dneska prvně v životě, a to jsem bydlel na Vidoulích a v Košířích víc jak dvacet let – jsou nádherná vesnice uprostřed města, nejen s Prokopákem na jihu, ale i s tou savanou na východě, kterou se dojede na Dívčí Hrady.
Jo, a ten obraz maminka (97) malovala včera, a jako vždycky se mě ptala, jestli je blbej málo nebo hodně.
„Jasně, že je úplně blbej, mami,“ říkám jako pokaždý a smějeme se, protože já vím, že je zase překrásnej, a protože ona ví, že ji tak vždycky jenom škádlím. A zrovna pekla meruňkový koláče, protože si myslela, že přijdem odpo s Bárou. Jenže já byl u ní teď a odpo vezu Bety na letiště…
 |
| Kochám se v krpále světlem v listí |
 |
| Krásně udělaná Záchranná stanice pro volně žijící zvířata v Jinonicích |
 |
| Kozy pralesní (Capra prasilva) nad Prokopákem |
 |
| Copa ty výhledy na Prahu 5… ale ty mraky! |
 |
| Copa ty výhledy na Prahu 4… ale ty mraky! |
 |
| Ten obraz vzadu je samozřejmě úplně blbej. |
 |
| Nic moc, ale je fajn vědět, že maminka furt ví, kde jsem. |
Skvělá maminka dobře ví, že má skvělýho syna ...
OdpovědětVymazatA šikovnýho, krásnýho a nesmírně geniálního! :-)
OdpovědětVymazat