Kolmo 21. července 2026

 

Překrásnej kostel v Drastech (Ateliér AV 19)

Krásnej výlet ze Stromovky podél Vltavy do Kralup. Kostel v Drastech je vyloženě boží.

Ruina ve Chvatěrubech se za dobu, co už nejezdím vlakem učit do Ústí, rapidně změnila. Vltava kouzlí, furt bych čuměl na ni. Kilometr makadamu polňačky před Kralupama mě odradil od stejný cesty zpátky, zvlášť od toho nekonečnýho krpálu, které jsem s takovou radostí dlouho k řece sjížděl a s každým protijedoucím cyklistou si říkal „tak to tě čeká, dědku“. Ale nečeká, zpátky jedu vláčkem, do Podbaby. Do míst, kde jsem nedávno ještě pár let bydlel a odkud jsem i dvakrát denně vybíhal na svoje každodenní 10kilometrový běhy.
Garmin se už umoudřil, a spolehlivě mě přivedl až ke slepý koleji, odkud jsem se musel podchodama prodírat na perón, z něhož se bylo lze dostat k pokladnám.
A přiznám se, ten šílenej krpál z Klecánek nahoru jsem vytlačil, nejsem blázen. Nikdo mě neviděl, pokud mě někdo míjel, tvářil jsem se, že se kochám okolníma lesama.

Vltava

Selfie z Klecánek, oddaluju výjezd na kopec

Kouzelnej tunel u Máslovic

Na tuhle ruinu v Chvatěrubech jsem víc jak 20 let koukal z vlaku 




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zas byla na půdě

Obrázek
Helejte, to zas byla storka. Byl jsem včera u mámy (před tou Zbraslaví), poudáme si, a ona se furt tak ošívá a něco má na srdci, jen to ne ane dostat na ten jazyk. Až za chvilku… „Byla jsem na půdě.“ Zakázal jsem jí totiž tam po tom žebříku lézt, naposlad tam byla loni, však jsem to tu někde psal… třídila tam věci, leccos „nějak“ dostala dolů, radši nevědět. „Mami!…,“ ale vlastně jsem nechtěl slyšet podrobnosti. „Tam ti je bordel… a těch starejch knih, hlavně dědovo, s jeho ilustracema, nejvíc slovenskejch… ale třeba taky bedna starejch desek, ještě s Carusem, těch tvrdejch se psem.“  „Hele, příště tam vylezu a nanosím to dolů.“ „No… ono už i tohle je zčásti dole… chci to taky trochu probrat a roztřídit.“ Radši jsem si dal zmrzlou švestkovou buchtu. „Někdo mi poradil, abych ty buchty před dopečením potřela rumem, jsou pak vláčnější. A abych tam dala celý švestky a do nich lžičku klevery… jaký jsou?“ „Senzační, mami.“ Všechno je lepší než představa, jak 96letá babka leze po žebříku ...
Další informace

Něco spolu musíme udělat

Obrázek
Víc jak čtyřicet let se domlouváme, že „něco spolu musíme udělat“. Občas se potkáváme v litografický dílně, rok co rok si vyměňujeme novoročenky a děkovný maily začínající „Vážený pane kolego“, „Drahej Mistře“ či „Milej pane“, a končící „Zůstávám v úctě“, „S pozdravem kmet“, „Zatím prosím pokorně o odpuštění za komplikace“ či „Váš obdivovatel“, až letos se odhodlal k výkopu a včera jsme se sešli, u něj, na jeho hřišti. Ač host, cejtil jsem se u pana Suchého jako doma.  Byly to nádherný dvě hodiny, s úžasným servisem paní Terezy, se skvělou kávou a neméně skvělou bábovkou, kterou prej ale upekla paní Rohlíková. Probrali jsme leccos: co teď zkouší a co zrovna píše, jak máme oba rádi bezchybnou literaturu i typografii, co čet jako malej a co už nečte teď, jak mu Ferda Havlík – zapřisáhlej odpůrce všeho ruskýho – složil senzační a veskrze ruskou hudbu k muzikálu Nižní Novgorod, co všechno sbírá a jak furt padá, protože zakopává o koberce… a i chvíle, kdy jsme jen mlčeli, byly plný souz...
Další informace

Nový kolo

Obrázek
Matylda ho hlídá svědomitě.   Tak je to u mě se vším… abych trošku ušetřil, objednal jsem si skvělý kolo v akci v Opavě. Ale posílaj mi ho z Německa, takže ve výsledku je dražší než totéž bez slevy. Před třema rokama jsem prodal nosiče kol na střechu… a zbavil se i kol, protože jsem si myslel, že s nima končím. Teď jsem si ten samej nosič koupil znova, a jasně, podražily, potvůrky. A aby toho nebylo málo, chlápek, co mi nosič dával dokupy, mi připomněl, kolikrát jsem si nejspíš přiskříp prsty do takovýho toho zacvakávacího pochystátoru, no jo, jasně, mnohokrát, povídám… takže mě odvedl kousek vedle, tenhle nosič že je trochu dražší, ale zas pohodička manipulace… no, tak holt mám ten dražší. (Ale zas jsem se dozvěděl, že drážky na přičníkách nejsou jen kvůli šroubkům, ale že se do nich dají zasunout ty nosiče a daly se i tehdy, stejně jako střešní box, zatímco já obojí vždycky fixoval přes nějaký packy, který v balení byly vždycky jen jako nouzovka.)      Kolo bylo ob...
Další informace