Kolmo 11. června 2026

Širé lány před Radotínem



Do Radotína pro držák airtagu, pak do Černošic a zpátky. Hezkejch skoro 43 kiláčků.

V tom radotínským Ski a Bike Centru, to musí bejt pro spoustu z nás jako ocitnout se v ráji. (Pamatuju si svou euforii, když jsem začínal běhat a byl třeba v nějakým running-shopu, jak jsem byl zblblej, co všechno lze mít a co nemám, a že bych to chtěl mít, protože to je skvělý a krásný, ale já to bohužel jenom nepotřebuju.)

A zažil jsem tu okamžik, jak zdání klame: nádherná dáma (35–40, ať neurazím), štíhlá, pečlivej make-up, červený nehty (pro mě naprostej základ), veselá, živý oči… prostě dáma, za kterou se mladší ohlídnou a starším je líto, že jsou starý (třeba 66 let). A ta si tam vybírá silničku, a ne nějakou elektriku na exhibiční ježdění při Berounce, pěkně ostrou závodní žiletku.

Neudržel jsem se a povídám: „Vás bych tady teda nehledal… s tímhle nádherným lukem!“ (protože jsem znalej a myslel jsem samozřejmě look).

Servisák, co jí radil, zareagoval: „Paní má evidentně hodně najeto.“

„Cože?!“ podivil jsem se, protože odjakživa přemejšlím v jinotajích a dvojsmyslech.

Chlápkovi došlo, co řek, a snažil se to napravit: „No, s touhle figurou… to určitě není její první kolo… že ne, paní?“

„Kdepak, ale doteď jsem měla horáky a už mě nebavěj.“

To už jsem se vzdaloval k regálu se zámkama a další konverzaci neslyšel… ale co chci sdělit: na kolech – hlavně na silničních – jezdí spousty vyloženě nádhernejch žen, a nemyslím jen krásu fyzickou, ale i tu duši… ostatně, tahle skupina je důkazem – není tu ani jedna, kterou bych neobdivoval (nejen proto, že toho na jeden zátah najedou o tolik víc).

No a pak jsem jel do Černošic a zpátky na Výtoň, a furt mě míjely nebo předjížděly přenádherný závodnice, radost pohledět, pro dědka.

Cedule s přechodem ryb pobavila – jednak jsem to tam (Černošice) otočil, protože jsem si přes lávku netrouf, nejsa ryba, a jednak i kdybych ryba byl, netýkal by se mě ten stav „ryba v přechodu“, takže sorry. 

Cedule s přechodem ryb

Radotínskej ráj pro cyklisty




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zas byla na půdě

Obrázek
Helejte, to zas byla storka. Byl jsem včera u mámy (před tou Zbraslaví), poudáme si, a ona se furt tak ošívá a něco má na srdci, jen to ne ane dostat na ten jazyk. Až za chvilku… „Byla jsem na půdě.“ Zakázal jsem jí totiž tam po tom žebříku lézt, naposlad tam byla loni, však jsem to tu někde psal… třídila tam věci, leccos „nějak“ dostala dolů, radši nevědět. „Mami!…,“ ale vlastně jsem nechtěl slyšet podrobnosti. „Tam ti je bordel… a těch starejch knih, hlavně dědovo, s jeho ilustracema, nejvíc slovenskejch… ale třeba taky bedna starejch desek, ještě s Carusem, těch tvrdejch se psem.“  „Hele, příště tam vylezu a nanosím to dolů.“ „No… ono už i tohle je zčásti dole… chci to taky trochu probrat a roztřídit.“ Radši jsem si dal zmrzlou švestkovou buchtu. „Někdo mi poradil, abych ty buchty před dopečením potřela rumem, jsou pak vláčnější. A abych tam dala celý švestky a do nich lžičku klevery… jaký jsou?“ „Senzační, mami.“ Všechno je lepší než představa, jak 96letá babka leze po žebříku ...
Další informace

Něco spolu musíme udělat

Obrázek
Víc jak čtyřicet let se domlouváme, že „něco spolu musíme udělat“. Občas se potkáváme v litografický dílně, rok co rok si vyměňujeme novoročenky a děkovný maily začínající „Vážený pane kolego“, „Drahej Mistře“ či „Milej pane“, a končící „Zůstávám v úctě“, „S pozdravem kmet“, „Zatím prosím pokorně o odpuštění za komplikace“ či „Váš obdivovatel“, až letos se odhodlal k výkopu a včera jsme se sešli, u něj, na jeho hřišti. Ač host, cejtil jsem se u pana Suchého jako doma.  Byly to nádherný dvě hodiny, s úžasným servisem paní Terezy, se skvělou kávou a neméně skvělou bábovkou, kterou prej ale upekla paní Rohlíková. Probrali jsme leccos: co teď zkouší a co zrovna píše, jak máme oba rádi bezchybnou literaturu i typografii, co čet jako malej a co už nečte teď, jak mu Ferda Havlík – zapřisáhlej odpůrce všeho ruskýho – složil senzační a veskrze ruskou hudbu k muzikálu Nižní Novgorod, co všechno sbírá a jak furt padá, protože zakopává o koberce… a i chvíle, kdy jsme jen mlčeli, byly plný souz...
Další informace

Nový kolo

Obrázek
Matylda ho hlídá svědomitě.   Tak je to u mě se vším… abych trošku ušetřil, objednal jsem si skvělý kolo v akci v Opavě. Ale posílaj mi ho z Německa, takže ve výsledku je dražší než totéž bez slevy. Před třema rokama jsem prodal nosiče kol na střechu… a zbavil se i kol, protože jsem si myslel, že s nima končím. Teď jsem si ten samej nosič koupil znova, a jasně, podražily, potvůrky. A aby toho nebylo málo, chlápek, co mi nosič dával dokupy, mi připomněl, kolikrát jsem si nejspíš přiskříp prsty do takovýho toho zacvakávacího pochystátoru, no jo, jasně, mnohokrát, povídám… takže mě odvedl kousek vedle, tenhle nosič že je trochu dražší, ale zas pohodička manipulace… no, tak holt mám ten dražší. (Ale zas jsem se dozvěděl, že drážky na přičníkách nejsou jen kvůli šroubkům, ale že se do nich dají zasunout ty nosiče a daly se i tehdy, stejně jako střešní box, zatímco já obojí vždycky fixoval přes nějaký packy, který v balení byly vždycky jen jako nouzovka.)      Kolo bylo ob...
Další informace