Kolmo 25. července 2026

Tady jsem fotil volavku. Ale než jsem vytáh mobil a cvakl to, přistávala už támhle vzadu na tom kamení…

Projížďka, když už si Matyldu vzala Bára s holkama.

Ze Zlíchova, což je mi milejší než z Výtoně, takový klidnější. Při řece do Radotína, jestli nemaj v Bike Centru klipsny. Nemaj. Ale měli tam nějakou cyklopárty, techno na plný kule, všichni se tvářili, že jim ten hluk dělá dobře. 
   Zajel jsem si do Lipenců, netuše, kam vlastně jedu, jen se mi líbila ta cesta. Pak zpátky do Radotína, a odtud zadem, za tratí a pod Barrandovem, k autu na Zlíchovskou.
   Ač jsem se po minulým nechutným birellu těšil na citronádu, v kiosku ji neměli, tak jsem zkusil pomelo-grepovej birell, a chutnal mi. I tím, že byl báječně studenej.
   Nejen před Radotínem jsem se zas netrefil mezi ty žlutý zbržďující koláče. Nevím jak vy, ale já se nikdy netrefím do tý mezírky, vždycky mě to hodí přímo přes ně a skáču jak na pískovišti. A skoro vždycky se mi to stane ve chvíli, kdy kolem mě proletí nádherná holka na žiletce anic to sní neudělá. Tyhle krásný dámy jsou senzační.
   Není mi jasný, proč na cyklostezce jsou, a když už jsou, proč nemaj aspoň jednu širší mezeru pro klidnej průjezd. Dneska tam s tím zápasil vozíčkář, nechtěl pomoct, ale trápil se, než to přejel. Instalujou to nějaký kreténi bez mozku.
   Pod Barrandovo skálou je nádherná kaplička. Kupodivu si jí ještě nevšimli sprejeři, který už stihli zacákat všechno, co bylo kolem. Vynález spreje považuju za jeden z nejhorších. Grafitti neberu jako umění, ale jako vandalismus.
   Z černošickýho mostu skákali kluci do vody. Marná sláva, vždycky si představím, že tam ze dna trčej nějaký traverzy nebo jen větve po velký vodě… 
   Domů jsem přijel, když na Tour měli do cíle 23 kiláků, sláva, uvidím dojezd.
   No, neviděl jsem ho, po osprchování jsem usnul a probudila mě až ta nablblá soutěž, když už byl v cíli i ten nejpomalejší.


To je idylka… pohled z černošickýho mostu na sever.

Zajel jsem si do Lipenců, netuše, kam vlastně jedu, jen se mi líbila ta cesta.

Ty kluci si nedaj pokoj.

Pomelo-grepovej birell, a chutnal mi.

Žlutý svinstvo. Koho maj bohajeho zbrzdit?!

Tahle barrandovská skála mi připomněla, že jsem dřív jezdil na kolo s partičkou, který si libovala ve sjíždění takovejch útvarů, zatímco já kolo ved někudy kolem…

Pod Barrandovo skálou je nádherná kaplička.





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zas byla na půdě

Obrázek
Helejte, to zas byla storka. Byl jsem včera u mámy (před tou Zbraslaví), poudáme si, a ona se furt tak ošívá a něco má na srdci, jen to ne ane dostat na ten jazyk. Až za chvilku… „Byla jsem na půdě.“ Zakázal jsem jí totiž tam po tom žebříku lézt, naposlad tam byla loni, však jsem to tu někde psal… třídila tam věci, leccos „nějak“ dostala dolů, radši nevědět. „Mami!…,“ ale vlastně jsem nechtěl slyšet podrobnosti. „Tam ti je bordel… a těch starejch knih, hlavně dědovo, s jeho ilustracema, nejvíc slovenskejch… ale třeba taky bedna starejch desek, ještě s Carusem, těch tvrdejch se psem.“  „Hele, příště tam vylezu a nanosím to dolů.“ „No… ono už i tohle je zčásti dole… chci to taky trochu probrat a roztřídit.“ Radši jsem si dal zmrzlou švestkovou buchtu. „Někdo mi poradil, abych ty buchty před dopečením potřela rumem, jsou pak vláčnější. A abych tam dala celý švestky a do nich lžičku klevery… jaký jsou?“ „Senzační, mami.“ Všechno je lepší než představa, jak 96letá babka leze po žebříku ...
Další informace

Něco spolu musíme udělat

Obrázek
Víc jak čtyřicet let se domlouváme, že „něco spolu musíme udělat“. Občas se potkáváme v litografický dílně, rok co rok si vyměňujeme novoročenky a děkovný maily začínající „Vážený pane kolego“, „Drahej Mistře“ či „Milej pane“, a končící „Zůstávám v úctě“, „S pozdravem kmet“, „Zatím prosím pokorně o odpuštění za komplikace“ či „Váš obdivovatel“, až letos se odhodlal k výkopu a včera jsme se sešli, u něj, na jeho hřišti. Ač host, cejtil jsem se u pana Suchého jako doma.  Byly to nádherný dvě hodiny, s úžasným servisem paní Terezy, se skvělou kávou a neméně skvělou bábovkou, kterou prej ale upekla paní Rohlíková. Probrali jsme leccos: co teď zkouší a co zrovna píše, jak máme oba rádi bezchybnou literaturu i typografii, co čet jako malej a co už nečte teď, jak mu Ferda Havlík – zapřisáhlej odpůrce všeho ruskýho – složil senzační a veskrze ruskou hudbu k muzikálu Nižní Novgorod, co všechno sbírá a jak furt padá, protože zakopává o koberce… a i chvíle, kdy jsme jen mlčeli, byly plný souz...
Další informace

Nový kolo

Obrázek
Matylda ho hlídá svědomitě.   Tak je to u mě se vším… abych trošku ušetřil, objednal jsem si skvělý kolo v akci v Opavě. Ale posílaj mi ho z Německa, takže ve výsledku je dražší než totéž bez slevy. Před třema rokama jsem prodal nosiče kol na střechu… a zbavil se i kol, protože jsem si myslel, že s nima končím. Teď jsem si ten samej nosič koupil znova, a jasně, podražily, potvůrky. A aby toho nebylo málo, chlápek, co mi nosič dával dokupy, mi připomněl, kolikrát jsem si nejspíš přiskříp prsty do takovýho toho zacvakávacího pochystátoru, no jo, jasně, mnohokrát, povídám… takže mě odvedl kousek vedle, tenhle nosič že je trochu dražší, ale zas pohodička manipulace… no, tak holt mám ten dražší. (Ale zas jsem se dozvěděl, že drážky na přičníkách nejsou jen kvůli šroubkům, ale že se do nich dají zasunout ty nosiče a daly se i tehdy, stejně jako střešní box, zatímco já obojí vždycky fixoval přes nějaký packy, který v balení byly vždycky jen jako nouzovka.)      Kolo bylo ob...
Další informace