Úvaha o jaru

Venku je jaro a jarní prázdniny jsou konečně skutečně jarní.

A lidi na zdejších horách a sněhu nějak závislí – vlekaři, správci areálů nebo boudaři – by se snad už mohli smířit s tím, že jejich byznys pod vlivem klimatickejch změn a oteplování planety pomalu končí a že je na čase přeorientovat se na něco užitečnějšího. Ty jejich neustálý stesky nad sněhovou bídou jsou čím dál tím víc srandovní, ať mi prominou ti, kteří furt věří, že „ta letošní sezóna“ bude konečně ta stejně skvělá jako před třiceti lety.

Mně prostě přijdou investice do vleků, sněžnejch děl, rolb a vší tý infrastruktury kolem jako hodně naivní byznysplán, asi jako kdyby lidi kolem vysychajících řek investovali do dalších kotvišť a lepších ručníků. 

- - - - -

V souvislosti s horama mě pobavilo čerstvý nařízení nepálskejch úřadů, aby si lidi, co vylezou na Mount Everest, snesli do základního tábora svoje hovna (protože vzhledem k mrazu se nerozkládaj jako třeba tady v Riegráku, ale smrděj jim tam a hory postupně hnědnou). Takže si představuju ty selfíčka: v jedný ruce mobil, a v druhý cepín a igelitka s hovnama… protože málokterej výstup asi probehně tak, že se neposere aspoň něco, ne-li všechno, takže to zavazadlo na cestu domů asi nebude jen tak nějakej pytlíček. A protože jsem pejskař, tak vím, jak blbě se sbírá jedno malý psí hovínko v mrazu ze sněhu.

Jen by mě zajímalo, jestli a jak bude dole někdo kontrolovat, jestli horolezec přinesl svoje hovna komplet nebo jestli nešidil. Případně když nepřinese žádný a vymluví se na zácpu… nebo jestli budou fasovat nějaký sáčky na horolezčí exkrementy. Taky by mohli těmi stojánky s pytlíkama ty svahy osadit…