Abych nezapomněl…

Já si to sem takhle budu ukládat, abych nezapomněl…

Tohle je poměrně zajímavej dokument. Ten starej pán je Ludvík Kantůrek, maminčin strýc a před válkou jeden z největších a nejvlivnějších filmovejch producentů ve Střední Evropě (majitel Moldaviafilmu a evropskej zástupce filmovejch společností Motion Picture Export Association, Universal a Metro-Goldwyn-Mayer. V Americe žil jako Louis Kanturek, po válce se vrátil do Čech a v roce 1948 emigroval do Vídně, kde v roce 1985 zemřel), pro nás to ale byl strejček Lugy. 
    Ob dva roky jezdil do Prahy na jednání s Filmexportem (měl svýho šoféra pana Iberbachera, a přijížděl zásadně v bílým chevroletu Impala s červenejma potahama, což v šedivejch Košířích byla pecka, zvlášť když přímo naproti našemu domu byla fízlárna), a jednou či dvakrát takhle přijel i za náma na chalupu k Velharticům, a táta ho zavezl k Werichovi do chaty v podhradí, kde pak do noci hráli karty. Tahle fotka je z roku 1979, a strejček poslouchá u mě v pokoji nejspíš něco z produkce MorbidityGroup, protože čím jiným bych se tehdy taky asi taky chlubil, že?
(Nalezeno při přípravě knihy mejch karikatur, kterou bych si rád nadělil do důchodu.)

    A takhle jsme slavili tátovo padesátiny u nás na dvorku, na Plzeňský… rožák usedlosti Demartinka, s obrovskou zahradou, do níž se šlo tou barokní kovanou branou, a s labyrintem sklepů (dnes tam je na rohu takovej hnusnej betonovej show-room)… na druhý straně dvorku jsme zkoušeli s MG, a v opuštěný dílně v přízemí jsme pak zkoušeli s Křikem a jednou tam něco zkoušel Mejla Hlavsa, říkal, že to bude „něfo s Maftičkou“, jak si tak trochu (ale fakt úplně minimálně) flapal na jazyk, hezky česky řečeno. Za první světový tam měl Ludvík Otčenášek tajnou odposlechovou chatku (na tý zahradě), kde pro protimonarchistickou Maffii (jejímiž členy byli mj. i Alois Rašín, Emil Filla, Edvard Beneš, Karel Kramář nebo Emma Destinová) dešifroval hovory na lince mezi Berlínem a Vídní, na niž se napojil „za pomoci speciálně upraveného rybářského prutu“… takže sešlost přátel na dvorku: Petr Šturma s Alenou Antonovou, Hanušovi, Jarka Obraz, já se sestrou Petrou, fotila to maminka, 1982.