Levitace

Když je ten den zamilovanejch… tak ano, moje je pravá půlka postele.

Moje choť usíná vždycky dřív než já, a Matylda hned po nočním venčení, dřív, než se vysoukám z kalhot a vyčistím si chlebárnu (jedno z cca tisíce slov, který nesmím doma říkat nahlas). Většinou to pak probíhá tak, že balancuju na tom volným proužku vpravo, a kdo mě zná a ví, jak štíhlej jsem, umí si představit, že tohle je už skoro levitace.

Kolem půlnoci se Matylda blahosklonně přesune k našim nohám, což mi dovolí používat ke spánku alespoň matraci, protože mi zas zalehne celou půlku mý peřiny, takže musím spát ve fuseklích.

(Dneska ráno jsem se probudil a Matylda ležela přitulená k Báře a objímala ji levou tlapou kolem pasu. Je to nefér, protože většinu noci prospí s prdelí u mý hlavy… Matylda, samozřejmě.)

Ano, moje je ta pravá půlka postele.