Čekanka, kalanda, filec, šantava nebo mrňoule
Ty pohádky jako takový (Český Honza, SNDK 1960, vybral a upravil Jiří Horák) stojej za prd, je jich tam kolem šedesáti a všechny začínaj víceméně stejně…
… že tatík / král / chudák měl tři syny, a vždycky ten nejmladší se jmenoval Honza / Janek / Jeník / Hondík (?) / Honzíček (z čehož plyne, že chlapi se dřív Jan jmenovali minimálně, protože prvorozenej syn dostával tátovo jméno) a vždycky to byl trouba / hlupák / lenoch / sígr (prostě nechtěnej fracek, kterej mámu s tátou vždycky vyléčil z chutí na nějaký blbnutí v posteli bez ovčího střívka pod vankušem). Dokonce tu je i předloha k Werichovo Třem veteránům… jinak normálka: draci, princezny (zase často tři), kouzelný zvířata a čarodějnice.
Ale!
Ale tenhle slovníček, to je něco!
Kdo ví, že beruškám se říkalo bedruňka? Nebo co původně znamenaj slova jako čekanka, kalanda, filec, šantava nebo mrňoule? Aha? Nebo co je pernina? Ochechule? Nístěj?
.
No, a pak samozřejmě taky nádherný Ladovo ilustrace. Žádnej výběr z jinejch knih, ne… autentický ilustrace, který jsem dosud neviděl. Ten chlap byl génius… dokonalá anatomie, perspektiva, pohyb… jistě nakreslený, tak nějak samozřejmě, že člověk nepochybuje, jestli to tak může bejt nebo ne. Zkrátka umění. Ne jako dnešní trendy v ilustraci (i pro děti), kdy čím víc je kresba kostrbatější a „punk“, tím líp a tím větší potlesk… ale z židlí, který tyhle „umělci“ kreslej, by padal nejen Honza, ale úplně každej, protože nestojej, nedržej a vůbec, prostě to nejsou židle (když už teda by některej z těch mistrů kreslil něco tak obyčejnýho, jako je židle). Ono když člověk vidí (a dvacetkrát na vlastní oči zažije) Zkoušku umění, tak se nelze moc divit úrovni dnešních ilustrací, který jsou vším možným, jenom ne hezkým obrázkem k potěše oka nebo nedej bože duše.
.
Já pohádky miluju. Mám tu pár knížek, který můžu číst kdykoli, a taky že je čtu, některý i aspoň jednou za rok… Chytrá kmotra liška, Nasreddin, Strom pohádek (s geniálníma ilustracema od Kolíbala), Pohádky o mašinkách, Dášeňka… všechny jsou milý, a krásně ilustrovaný.
Ale!
Ale tenhle slovníček, to je něco!
Kdo ví, že beruškám se říkalo bedruňka? Nebo co původně znamenaj slova jako čekanka, kalanda, filec, šantava nebo mrňoule? Aha? Nebo co je pernina? Ochechule? Nístěj?
.
No, a pak samozřejmě taky nádherný Ladovo ilustrace. Žádnej výběr z jinejch knih, ne… autentický ilustrace, který jsem dosud neviděl. Ten chlap byl génius… dokonalá anatomie, perspektiva, pohyb… jistě nakreslený, tak nějak samozřejmě, že člověk nepochybuje, jestli to tak může bejt nebo ne. Zkrátka umění. Ne jako dnešní trendy v ilustraci (i pro děti), kdy čím víc je kresba kostrbatější a „punk“, tím líp a tím větší potlesk… ale z židlí, který tyhle „umělci“ kreslej, by padal nejen Honza, ale úplně každej, protože nestojej, nedržej a vůbec, prostě to nejsou židle (když už teda by některej z těch mistrů kreslil něco tak obyčejnýho, jako je židle). Ono když člověk vidí (a dvacetkrát na vlastní oči zažije) Zkoušku umění, tak se nelze moc divit úrovni dnešních ilustrací, který jsou vším možným, jenom ne hezkým obrázkem k potěše oka nebo nedej bože duše.
.
Já pohádky miluju. Mám tu pár knížek, který můžu číst kdykoli, a taky že je čtu, některý i aspoň jednou za rok… Chytrá kmotra liška, Nasreddin, Strom pohádek (s geniálníma ilustracema od Kolíbala), Pohádky o mašinkách, Dášeňka… všechny jsou milý, a krásně ilustrovaný.
Komentáře
Okomentovat