Klimoška

Takže, milí zpocení přátelé… sranda s klimatizací stála nakonec třiapadesát litrů, protože: napřed se – světe, div se! přesně měsíc po vypršení záruky – zadřel kompresor, a to tak, že šponama zničil celej systém AC (pokud vám pravidelně kontrolujou klimatizaci, tak si nemyslete, že kontrolujou náplň a systém, kdepak… jenom jestli funguje).

Dobrá, za třicet to bude v cajku (začátkem června). Pak za čtyřicet, a pak za třiapadesát (ale jen ten agregát, bez práce)… naštěstí to technikovi, kterej vypadá jako Kanyza zamlada a mluví jako Vašek Marhoul, nedalo, „přece jim nedáme padesát hadrů za nějakou klimošku“, a našel alternativu za pětatřicet, a s prací to dalo bratru pětačtyřicet. Sláva, byla to moje chyba, co nadělám.
V srpnu jsme v těch hicech vyjeli do Normandie, a za hranicema lup!, a teplej vzduch, a tak to bylo celou dobu (Bára to popisovala, „jako kdybych měla celou dobu puštěnej fén“).
Po návratu jsem zajel do servisu, jakože reklamace.
Měli to tam tři dny. Den s tím jezdili, a potvora chladila. Už už mi chtěli volat, když v tom šlus. Dva dny hledali chybu, diagnostikovali, prošmatávali, měřili, a nic. Až dneska dopo našli vespod takovej malej kabílek, jenom trošku prodřenej nebo propálenej, a hele, je to vono! Kanyza mi pak Marhoulovo hlasem říkal, jak je štvalo, že z nich to auto dělá blbce.
Po čvrtý jsem si pro něj zajel, pro potvůrku po záruce… a vypláz necelejch osm.
„Helejte, reklamace to není, omlouvám se, ale dost jsme se na tom vyblbli,“ řekl mi Marhoul s tváří Kanyzy, a já byl rád, že to zas funguje (tuhle mi v tý sauně málem zkolaboval Hynek cestou z Liberce).
Já jen, že venku chčije a teploty maj bejt už jen kolem třiadvaceti.

Obr.: Klimatizace v autě je prostě taková soustava hadiček a závitů a plastů…