Náchodská knihovna

Včera měla Bára to čtení. Byla to taková seance, vyvolávaly (protože jedinej chlap seděl hodně daleko a hlídal Matyldu) duchy 50. let. 

Nebudu tu chválit, jak bezvadně má žena nejlepší mluvila o práci pro Paměť národa, ani to, jak dlouho vydrží číst. Chválím tu především náchodský čtenářky, který se sešly, koupily si po knize a vydržely poslouchat a povídat si víc jak tři hodiny. A chválím Matyldu, která byla celou dobu úplně v klidu a potichu, snad i spala, jen když Bára přečetla jméno jedný z postav Samotářek (ano, chytrý pochopili, že jedna z postav se jmenuje taky Matylda), otevřela to oko, na kterým si zrovna neležela, a zkontrolovala ten jejich kulatej stůl.
    Náchodská městská knihovna sídlí v nádherným baráku, kterej si nechal postavit továrník Cyril Bartoň od architekta Otakara Novotnýho, a muselo to bejt teda éňoňůňo bydleníčko… tohle Bářino soirée se konalo v tehdejším obejváku, a pak jsme ještě ve čtyřech hodinu seděli v kanceláři ředitelky v tehdejší Bartoňově ložnici (strop asi šest metrů vysoko, dneska by tam šikulové vestavěli v poho dvě patýrka). Všude nádherný schodiště s úžasným zábradlím, a v přízemí měl bejt autosalón (teď je tam půjčovna knih) a prostor pro městskou spořitelnu.

Já tam seděl na takovým šestimetrovým koženým fotelu, a s hlavou v dlaních poslouchal to švitoření nebo dřímal. Matylda s prdelí přímo pode mnou si několikrát řádsky potichounku prdla, ještě že to není vidět, protože ty koule by svým rozměrem zakryly celou stěnu za mnou.