Šššššikulka!
Ta je tak ššššikovná! Helejte – snídaně, zhltla to…pak chvilku tráví, za deset minut bychom měli jít ven… a najednou jde za roh, než tam dojdu, hovno tam, a než dojdu pro hajzlpapír nebo cokoli na sebrání, je to zas v ní.
Jasně, str. 19 toho manuálu, JAK ODNAUČIT PSA NEPŘÍSTOJNOSTEM… no, nevím, jak u ostatních, ale na ulici by se jeden tím vodítkem uškubal, a stejně jsou ty holubince to první, kam za vratama domu hned vyrazí. Prostě jí chutnaj, a stejně tak její hovínka. Cizí ne, jen její.
A vězte, že teď teda fakt není ta pravá doba pořídit našemu miláčkovi kamaráda… :-)
Zkrátka: taky vám furt doma kadí a čurá?
Mně to nijak nevadí, je to mimino, spíš aby mě Pirnerka na srazu nesprdla – samozřejmě, zase Beneš! Napřed mu nežere, pak mu urve flexinu, a ještě ji neodnaučil doma kakat?!
Ale zase už pochopila: že na postel se pohodlně dostane přes tohle křeslo; že venku se nejlíp kadí uprostřed křižovatky; že co se venku hejbe, to je tam kvůli ní; že všechno lze sežrat; že moje a Bářiny boty jí smrděj nejlíp; že co se kde houpe, to je třeba mít; že když už jsme venku, není kam spěchat; že…
Konečně leží, víčka jí padaj, vyčerpaná z oblizování všeho v dosahu, ze chcaní potají kdekoli, kde je jen trochu šero a kam člověk ve fuseklích vždycky musí šlápnout pěkně plným chodidlem, ať to stojí za to… a je k zulíbání. Co, k zulíbání… je k sežrání! Ona pro nás stejně jako ty její hovna pro ni.
Tak jen pro informaci (venčení po obědě), čemu se prostě nejde vyhnout (400 m tam a zpátky): 8 holubích fast-foodů, 6 fleků po hovnech (M nerozlišuje), „něco“ kolem kontejnerů, šest zátek od piva (dvě ochutnala), peříčka nepočítám, dvě holubí brka (ano, ty se jí z tlamy tahaj snadno), a dneska jako bonus nečekaně zpod auta obal od šunky. Kdybych měl cukat vodítkem a velet „Fuj!“, vypadalo by to asi takhle: cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk-cuk a „Fujfujfujfujfujfujfujfujfuj… no, a jsme doma!“
Komentáře
Okomentovat