305+60 kytek, jež mám rád a se mnou Milan Hýsek
Tak jsme se tak moc veselili, až jsme knížku vlastně zapomněli pokřtít… ale to nevadí, byl to nádhernej večer. Já napřed přečetl ten elaborát níže, pak jsme s Milanem četli tu svou poezii (na tu Milanovu publikum reagovalo okamžitě, na mou vždycky s odstupem cca tří až pěti vteřin… prostě než jim došlo, že žádná další pointa už nebude), a pak hrál a pěl senzační Pertti Leinonen. Když dohrál (a během jeho setu) se pár knížek prodalo. Myslel jsem si, že mechária od Lucie Mösr budem ke knize prodávat a peníze že jí dám, ale asi to na návštěvníky bylo moc nebo nevím, prostě si ten set koupil jen Saša Kobranov. Tak jsme se pak rozhodli, že mechária rozdáme těm nejvytrvalejším, kteří tam s náma vydržej nejdýl (takže Saša si odnesl dvě), a málem jich bylo málo. My s Bárou jsme odcházeli kolem devátý, Bára byla jednak hodně unavená a jednak ráno potřebovala vstát ve tři, protože v sedm letěly s Bety do Dublinu, holt to tak vyšlo. Když jsme odcházeli, akorát přišel Bobeš Rössl...