Klacíček

Klacíček… a málem chodíme od poledne domem pěšky. Matylda ho přinesla z ulice, ve výtahu ho upustila do rejhy, jíž jezdí samozavírací dveře, odešli jsme, nevšimli si… a za tři hodiny jsme do něj vlezli, a dveře se ne a ne zavřít. Tak jsem si říkal, sakra, pátek odpoledne, to se s ní budeme tahat celej víkend, a už jsem se s ní v náručí vydal dolů… ale pak mi to nedalo, vrátil se a ten klacík tam našel. Ale předpokládám, že pár nájemníků si na nefunkční zdviž stopro zanadávalo, a kdoví, jestli už na pondělí není objednanej servis. A kdyby zrovna v mým patře objevili okousanej klacek, asi by nebylo těžký seznat, kdo za to celej víkend mohl (ale zas by to byl lepší argument, abych se vystěhoval, než potřeba bytu pro majitelovu vnučku).
Takže další důkaz, že hrát si s klackem je pro psa nebezpečný, a nejen pro něj. 

.

A ještě jedna věc: nemám byt z největších, naopak mám poměrně velký pantofle. Přesto se tomuhle těňátku povedlo mi jeden pantofel někam zašantročit, několikrát jsme to tu s Bárou prošmejdili, prostě zmizela (a ne, vy výtahu není). Tak kdyby někomu doma přebejval pravej pantofel Natural Walk Livergy vel. 46, vyměním za ukrajinský Uabradosti.