Magorovo 80

Svatopluk

Byl jsem nadšenej, dojatej a spokojenej. 

Nadšenej nejen ze Svatopluka; je to trapný, ale slyšel jsem je poprvý, a jestli do toho jdou furt s takovou vervou, patřej mezi rockovou špičku u nás. Kuzma (za nás famózní bubeník, s Křikem) je na basu úžasnej, a já moh – jako vždycky, když se to namane – oči nechat na bubenici, protože Petra Gasseldorferová je skvělá a mydlí do toho jedna báseň (a měla by bejt víc vidět, protože je na pódiu jednoznačně nejhezčí). Ty Sváťovo kusy jsem naposled slyšel strašně dávno, když ještě žil, a pak včera, a to bylo to nadšení. Nadšenej i z Vlasty Třešňáka, kterej nás všechny celou dobu držel v napětí a pak nezklamal. Skaláka jsem prošvih, smůla, zakecal jsem se s Placákovou v baru. A Gumový Kluky z Univerza jsem už nedal, musel jsem odjet venčit Matyldu, navíc v době, kdy měli začít (a stopro nezačali) většinou už spím.

Dojatej jsem byl ze všech, s nimiž jsem mluvil, pozdravil se nebo se jen minul v nekonečnejch frontách na hnusný pivo. Je prostě úžasnej pocit vidět lidi, se kterejma jsem se začal kamarádit v dospívání a který tak měli zásadní vliv na to, co si myslet o světě a co mít rád a co jednou provždy zapudit. Vidět je, že žijou, choděj nebo aspoň seděj, maj většinu zubů a některý z nich i ještě docela dost vlasů (ne všichni!). Popovídat si s nima, rozesmát je. Vtipkuju, ale vlastně jim tak vyznávám lásku, jsme spolu víc jak šestačtyřicet let a je mi s nima a mezi nima furt báječně. Na vážnou řeč jsem na těchhle akcích moc roztěkanej a nesoustředěnej, a na srandu není nikdy času dost, a já se radši směju i sobě, než abych bulel. Však ono to taky přijde, nestrachuju se.

A spokojenej právě tím setkáváním se, a pokud došlo i na niterný zpovědi, tím líp… takže nelze než Lábusovi i přes všechny jeho nedostatky (furt nevydal Křik; neumí odpočívat; slepicím se věnuje jen po operacích; tloustne a bytní jako my všichni; nepusinkuje na veřejnosti Věru atd.) poděkovat za pár hodit radosti aspoň jednou tejdně. Vláďo, nerad to píšu, ale seš skvělej impresário. Brajen Epstýn českýho androše. 

Spokojenej jsem byl i přes to upocený čekání v nepochopitelně nekonečnejch frontách na kelímek nepříčetně dlouze točenýho divnýho jakožepiva; ne že bych se bez žejdlíku neobešel, ale v tom těžkým odéru androšskýho nadšení (ano, i deka zadržuje vlhkost, podobně jako nevypraný džíny… prostě draperie) bylo třeba něčím svlažovat hrdlo, aby se trdlo mohlo odpařovat.