Štětce

Leta letoucí koloruju svoje kresby takovým archivním polenem, špičku jsem na něm v tomhle století snad ani neudělal, ať jsem ho cucal jak chtěl. Odřenej pelichající chudák, Rotmarder Kolinsky č. 8, nedivil bych se, kdyby si pamatoval ještě Hegara. Vyšmrdlal jsem jím všechny karikatury v Reflexu, Hospodářkách i ve Foru24, jen v detailech jsem si pomáhal anglickým Rodneyem č. 1, max 2, i ty jsou už vypelichaný a s logem jen tušeným. A celou dobu mám v šupleti a stěhujou se se mnou štětce a štětečky parádní (nejspíš od rodičů), jako nový, s chráničema a netknutý, stejně jako krabička perek včetně těch redisovejch, který už nikdy nepoužiju.

Tuhle, když Bára začala chodit na kurz kreslení a malování, jsem jí z těch vzácnejch štětců ty snad ideální dal, a přitom mi úplnou náhodou i ty ostatní zůstaly ležet na stole. Helejte… nedávno jsem jeden z nich, tlustoprda Rein Rotmander Kolinsky 8 Fenstel Pinsel, zkusil… a objevil úplně novej level práce s akvarelkama (já teda tvrdošíjně furt používám anilinky). A když jsem přibral ještě 14 DaVinci, svět byl krásnější a barevnější. Čínskej Jaxhair Vang 14 ještě čeká na svou příležitost. 
    Nedávno jsem si na Korunní kupoval skicáky na akvarel a barevný tuše, hardtmuthky. A den na to mi maminka shodou okolností dala krabici tuší tátovejch, který si pamatuju stát na jeho stole, a teď je mám tady, Ecoline, hranatý lahvičky, padesát let starý a furt pestrý a zářivý. Nabrat je rákosem a švihnout čáru, to je vám tak senzační zážitek…