Jiřák

 

Činnost stejně oblíbená jako každoroční podepisování novoročenek se začátkem prosince… tentokrát padesátkrát podpis, padesátkrát název a padesátkrát pořadový číslo na přední stranu, a na zadní stranu padesátkrát razítko, a do něj název, rozměr, počet barev, počet kusů, rok, techniku, datum vzniku a jméno tiskaře. Bývaly doby, kdy jsem ty razítka vyplňoval postupně, jeden tisk za druhým… poslední roky to už ale dělám snad jednodušejc: napřed jednu kolonku u všech, pak druhou, třetí, čtvrtou a tak dál. Dřív jsem tam dával ještě štempl s adresou.
(Včera to ještě byly na zahřátí čtyři exlibris po padesáti kusech, s pořadovým číslem, podpisem a datumem; razítko se naštěstí dozadu nevejde.)
Já mám hlavně odjakživa velikou zálibu v razítkách. Třeba za bolševika jsem měl svoje privátní kulatý razítko, a spousta úředníků a přátel mě tehdy varovala, že kulatý razítko smí mít jen několik státem uznanejch institucí. Sice už občas podlehnu pohodlnosti a nechám si udělat trodat, nicméně stále mám plnej šuplík klasickejch razítek ze štočku a dva polštářky a razítkový barvy, se kterejma se musí opatrně, anžto jsou nevypratelný. Ještě donedávna jsem měl na stole takovej ten dvoupatrovej držák na razítka, vypadalo to jak andělský zvonění na Vánoce, jen to bylo celý šedivý, a štemply se do toho věšely.
Taky jsem měl ve škole razítko s podpisem, abych se u talentovek neupodepisoval. Nebo dřív jsem i ke každý novoročence měl adekvátní štempl na obálku…
To jsou takový malý radůstky, který s e-mailama prostě nezažijete.