Příspěvky

Sobotní vejlet s maminkou

Obrázek
  Pohled na černošickou vilu od trati „Když už maminka jednou je po operaci, tak má koukat. A když kouká, aby koukala a kouká, tak má koukat na to, co je, a nemá koukat na to, co není, jak tomu dosud bylo.“   A protože kouká jak zamlada, vyvezli jsme ji se sestrou Petrou v sobotu na vejlet. Žádný chození, jen koukání. Na Karlštejn a do Černošic.      (Nějak mi jako neběžci uniklo, že se Prahou běží půlmaratón. Mohlo mě to trknout, když kolona stála v sobotu dopoledne už v Žitný… no, netrklo. Takže z Vinohrad jsem na Smíchov jel bezmála dvě hodiny, protože všude byly zákazy, ale žádný značený objížďky. Prokřižoval jsem město od Florence pro Krč, než jsem se dostal přes Barranďák… a ejhle, ani do Strakonický to nešlo. Vztekle jsem zastavil u zábran, odkud mlíkaři všechny navigovali k tunelu.        „Odjeď, tady nesmíš stát,“ řvali na mě policajti a máchali rukama. „Jak se dostanu támhle na ten kopec?“ ptal jsem se s nevinným výrazem a ukazova...

Maminka prozřela!

Obrázek
  Ukazuje mi na macu, kde na operaci byla – na poliklinice Lexum na Budějovický. Mamin ka už dlouho viděla hodně blbě (na jedno oko nevidí vůbec už asi čtyřicet let), tak byla včera na operaci. A diví se světa kráse: „Jdu barákem a koukám na obrazy, a tam je ti tolik modrý! Já na nich doteď viděla jen takovou špinavě tmavou modrou, a teď je to všude samej ultramarin, kobalt a paříž!“ nebo na otázku, jestli už byla v aťasu: „Dneska, a zírala jsem. Poslední roky jsem namalovala některý obrazy strašně pestrý, a přitom si je pamatuju jako takový pošmourný a zamlžený.“      A jak ostře teda vidíš? ptám se. „Támhlety lístečky,“ ukazuje na poměrně drobnou kresbu od Svolinskýho na protější zdi, „ bych ti mohla zfleku spočítat.“      Sedíme u stolu, ukazuje mi na macu, kde na operaci byla, na oční poliklinice Lexum na Budějovický. „Klidně mi zas můžeš zmenšit všechno písmo, vidím ho ostře jako zamlada. Ještě ve středu jsem se divila, proč jsou v mailu ty t...

Chagall

Obrázek
Takže: Chagall naprosto senzační. Vidět to takhle ve velkým a zblízka je prostě paráda. A napadlo mě, jaký šílenosti musel na tom ruským asi venkově zažívat, když se mu do obrazů vracely ještě dlouho po emigraci. A jakou imaginací byl obdařenej, když i přes ně dokázal z tý hrůzy vykřesat to nádherný, co na těch obrazech je. Před tou velikánskou svatbou (na vejšku, název nevím, záměrně jsem si je nečetl, aby mě neovlivňovaly) jsem seděl snad půlhodinu… nebo před tím rabínem s černobílou šálou (tvář byla úžasná, nijak detailní, a stejně v ní bylo všecko).        Byli jsme uvnitř mezi prvníma a v expozici bylo ještě skoro prázdno, bylo lze se soustředit a vžívat se do pláten.      Jim Dine … no, mně to přišlo jako demonstrace, co všechno mu někdo dokáže vytisknout. A taky jako degradace těch použitejch technik: krásu suchý jehly nebo dřevořezu nevidím ve velikosti matrice. U těch suchejch jehel nebo leptů mi jako větší kumšt než motiv samotnej (a tím páde...

Maminčina vernisáž ve Slaném, 1. října 2024

Obrázek
Jistě není náhodou, že dneska je Mezinárodní den seniorů (International Day of Older Persons), Světovej den úsměvu (World Smile Day), Mezinárodní den kafe (International Coffee Day) a Den černejch psů (Black Dog Day). K 1. říjnu se váže jako nejstarší dochovaná událost vítězství makedonskýho krále Alexandra Velikýho, když vyhrál nad velkokrálem Dareiou III. v bitvě u Gaugamél roku 331 př. n. l., a o 245 let pozdějc, 1. října 86 let př. n. l., se narodil římskej politik a historik Gaius Sallustius Crispus, takže by dnes oslavil pěkný 2110. narozeniny. Což mě vede i ke gratulaci Jiřímu Suchýmu k jeho dnešním „pouhejm“ 93. narozeninám a Igorům k svátku.  Jsme ve městě, v němž platí dvojnásob, že „humor je solí ze mě“, takže logicky je Slaný všecko, co ze mě vypadne, zvlášť když „co je Slaný, to je hezký“, i když „i Slaný může zhořknout“. Ale třeba i takový dopisy nebo balíky jsou důležitý, protože jsou ode Slaný. A velvyslanci jsou velvy Slaný.      Teď už ale dost sole...

Carter stoletej

Obrázek
Jimmy Carter se dnes dožil sta let. Mám s ním spojenou jednu historku: měl jsem prastrejce, Joe Kanturek se jmenoval (byl to nevlastní bratr Ludvíka Kantůrka, předválečnýho zástupce americkejch filmovejch společností pro střední Evropu a zakladatele Moldaviafilmu, po válce naštěstí zůstal v Rakousku; do emigrace v roce 1939 odjížděl spolu s Werichem a Haasem, v Rakousku se pak s Haasem a Baarovou často vídali; když byl tady, táta ho vozil do Velhartic na partičky mariáše s Werichem). A tenhle „strejda Joe“ se jednak živil průvodcovstvím po americkejch památkách a pamětihodnostech, a jednak se zajímal o všechno, co se dalo pak znova prodat;a „sbíral“ hlavně Masaryka (a to pak uchovával u táty v aťasu na Žižkově; když zemřel, daroval jsem muzeu TGM v Rakovníku asi pět banánovek často hodně velkejch pokladů, za což teda ani nepoděkovali). Jako dárky nám vozil ručníky z hotelovejch koupelen nebo taštičky s mapkama, co nafasoval v letadle. Když jsem pak byl v roce 2009 v New Yorku a vydal ...

Magorovo 80

Obrázek
Svatopluk Byl jsem nadšenej, dojatej a spokojenej.  Nadšenej nejen ze Svatopluka; je to trapný, ale slyšel jsem je poprvý, a jestli do toho jdou furt s takovou vervou, patřej mezi rockovou špičku u nás. Kuzma (za nás famózní bubeník, s Křikem) je na basu úžasnej, a já moh – jako vždycky, když se to namane – oči nechat na bubenici, protože Petra Gasseldorferová je skvělá a mydlí do toho jedna báseň (a měla by bejt víc vidět, protože je na pódiu jednoznačně nejhezčí). Ty Sváťovo kusy jsem naposled slyšel strašně dávno, když ještě žil, a pak včera, a to bylo to nadšení. Nadšenej i z Vlasty Třešňáka, kterej nás všechny celou dobu držel v napětí a pak nezklamal. Skaláka jsem prošvih, smůla, zakecal jsem se s Placákovou v baru. A Gumový Kluky z Univerza jsem už nedal, musel jsem odjet venčit Matyldu, navíc v době, kdy měli začít (a stopro nezačali) většinou už spím. Dojatej jsem byl ze všech, s nimiž jsem mluvil, pozdravil se nebo se jen minul v nekonečnejch frontách na hnusný pivo. Je p...

Povodně 2024

Obrázek
Ano, je to živelní pohroma, a ano, tisíce lidí maj pech a smůlu a starost a je mi to líto. Jen mě překvapuje, jak krátká je naše paměť… bývávaly byly časy – a ještě docela nedávno – kdy platily pranostiky, jednou z nichž byla ta, jíž jsme jako děti hodně věřily, protože měla velkej vliv na první půlku letních prázdnin: „Medardova kápě – 40 dní kape.“ A že když na Medarda (8. června) kapalo, bylo skoro jistý, že prochčije celej červenec. Trávil jsem prázdniny na Šumavě, a tam když začalo pršet, tak fakt chcalo a chcalo. Źádný přeháňky nebo přepršky, ale celej červenec vytrvalej silnej déšť. Krom toho, že v srpnu pak byly houbový žně, to pro nás jinej bonus nemělo.      Jsem si jistej, že dole v údolích to dělalo stejnou paseku jako tenhle současnej déšť, a ten trvá teprve čtyři dny. Jen se o tom tehdy nepsalo, a než se k lidem dostalo oficiální přiznání, že někde nějaká povodeň spláchla jezeďákům celý pole s kukuřicí (o nějakejch domech nemluvě), bylo po dešti.  ...