Pavel Beneš

Pěšky nebo běžky

2012-02-11T00:34:00.001-08:00

Dávno tomu, co jsem měl běžky. Takové celé dřevěné, s tím vázáním v čelisti, a boty se třemi dírkami pod špičkou. Nejsem nejmenší, takže lyže měřily 220 centimetrů a hole o šedesát čísel míň. Ne že bych měl tenhle sport kdovíjak rád, právě dík mé výšce mi vždycky dělalo velkou potíž udržet rovnováhu a neskácet se napříč stopou, a vyjížďky byly vždycky víc traumatem než zážitkem. Pak mi syn jednu lyži zlomil a bylo po běžkování.

Současné mrazy, hrozby chumulení od západu a Danieliny zánovní kraťoučké běžky opřené ve sklepě mě dovedly do nedalekého ski-všeho a odtud jsem si odnesl parádní set, jen jen se zakopnout a jet, tím prazvláštním táhlým krokem, který mně vždycky dokáže (samozřejmě že jen u ostatních) rozesmát.
V krámě jsem potkal kamaráda Borise Jirků. Také se chystal odnést si svou sadu, také není z nejmenších. Domluvili jsme se, že v neděli se protáhneme Hvězdou, žádnej kvalt; on po operaci, takže v klidu a bez vypětí, a mně to zatím líp nejde. Tak uvidíme.

O to všechno tu ale nejde. Přemýšlím marně, co mi bránilo se čtyřicet let víc hýbat nebýt línej vůl. Protože v těchhle jednoduchých pohybech nohama vidím úžasnou a nádhernou činnost, a s každým návratem z jakkoli dlouhého poběhu se cítím o něco mladší a čilejší. Takže kdybych býval byl začal s pohybováním se čistě pro radost dřív než před čtyřmi roky, býval bych teď byl mladší o dobrých dvacet let. A až by slezl sníh a přestalo mrznout, troufl bych si na ultramaratón a dal bych ho.
Takhle mi ale zbejvá jen prošoupat zasněženou Hvězdu, byť s Borisem.
A je jedno, jestli pěšky, nebo běžky.

Hrbatým se nejvíc posmívají chromí

2012-02-09T22:00:00.000-08:00

Mohlo by nás bavit, jak si Samsung dělá prču z jablek. Mohlo, a proto baví! Ale protože nás Futu (1) inspiruje ke zvídavosti, šli jsme investigativně po stopě a nakonec tu samsunčí závist chápeme. Napřed jsme ale museli pochopit složitou historii firmy.

Chudý jihokorejec Samuel Sung pod naivně falešným jménem Lee Byung-Chul (2) založil svou firmu jako obchodní společnost (3) a patnáct let mu trvalo, než se našel v cukru (4). Doba to ale byla nejistá, tak začal podnikat v pojišťovnictví (5). O svém nadšení pro byznys začal vysílat jasné zprávy v roce 1964 (6) éterem a o rok později i tiskem (8). Když čtvero let vysiloval hlasivky i rotačku, unaveně se rozhlédl a založil Samsung Electronics. Odtud už byl jen krůček k petrochemickému pidigigantu (9), a vznik Samsung Heavy Industries (11) už nikoho nepřekvapil. Jihokorejskému Vláďovi se firma zalíbila a vycenila se na ni (12). Žádný klient si jej už nedovolil odpálkovat, tak si musel roku 1982 baseballový tým založit sám.

Když mu v roce 1983 při jednom zvlášť povedeném homerunu (13) spadla kšiltovka, zjistil Sam, že má pod čipicí (14), a rozbolela ho hlava. Cestou do šaten ho potkal Steve Jobs (15), chvíli mu zamyšleně hleděl na ohryzek a pak pronesl památnou větu: „Počkej, Same, chtělo by to tabletu.“

Jako obvykle na svůj slib po pár minutách zapomněl, ale vzpomněl si na něj před dvěma lety, něco sehnal a 27. ledna 2010 (16) Samovi ukázal, co pro něj vymyslel. Sam byl pochopitelně nadšený, bohužel ho ale hlava od té chvíle bolí čím dál víc (17) , a tak si pochopitelně ze Stevovy tablety dělá srandu, že nefunguje jak má a tak. My jsme ale zjistili, že mu to radí jeho psychoterapeut (19), a Sam doma () se těm jízlivostem pod vlivem jeho rad často i směje a dává je na YouTube (20).

Hrbatým se nejvíc posmívají chromí (21).

(1) rum

(2) Línej Otloukánek (korej.)

(3) lidově 회사

(4) Zuckerberg Inc.

(5) První jihokorejská (zanikla 1959 transformací na druhou)

(6) Tongyang Broadcasting (TBC; 7)

(7) Světová zdravotnická organizace mu ale zkratku rozmluvila

(8) denní tisk Joong-Ang Ilbo, lid. Ilbovky

(9) Samsung Petrochemical, jako reakce na Petrohrad (10)

(10) vyhlásil „Petrozdar“ jako pozdrav rybářů v lagunách

(11) Samsung Heavy Industries, výroba kytar a boosterů pro metalové kapely

(12) 국가 개발 프로그램의 일환 jako součást státního programu rozvoje (SPR)

(13) home – důvěrný, run – proud (angl.)

(14) Ejhle! Počítačový čip: 64k DRAM čip!

(15) povzbuzený Billem Gatesem na Mac Dating Game

(16) Apple iPad Keynote

(17) „Ach jo, mám palici jako poutko Mléčný dráhy…“ (18)

(18) „Oh yeah, my head hurts as the Galaxy Tab…“

(19) Dr. Psych. Macaulay Culkin

(20) nadávka Ty troubo!

(21) Romské přísloví

Tablety s jablečnou příchutí Samovi neulevily.

iTunesUčitel

2012-02-03T00:32:00.000-08:00

Líbí se mi služba iTunesU, tedy mně zatím je k ničemu, ale určitě i na nás dojde. Předpokládám, že to U znamená Učitel, proč by to tam teda dávali? Hraju si s iPadem ve sborovně, teď je velká, času dost...

Zvoní!

Vcházím, třída způsobně vstane.

„Sedněte si,“ zamumlám a pokyn zdůrazním rukou.

„Nováku, rozdej iPady!“ zavelím a dám Novákovi první várku.

Děti zapínají tablety a přihlašují se do sítě.

ID příjmení bez diakritiky, heslo jednotné: 5C_Kudrna.

Rozklikávám elektronickou Classbook, ležérním tahem otevírám Present a zběžně kontroluji postupně naskakující jména žáků. Chybějící čtyřístek odpovídá počtu vrácených iPadů, nečinně ležících na rohu jeho stolu, pro jistotu zkontroluji položku Apologies; co si zase ten flink Karas vymyslí? Tablet šprtky Hamouzové hlásí kolísavý signál, pomůcku bude třeba projet Janitorem.

„Dneska si procvičíme psaní třemi prsty,“ oznámuji třídě a moje slova se okamžitě objeví jak na interaktivní tabuli za mými zády, tak na displeji každého žáka. Třída se směje, zapomněl jsem vypnout predikativní text a editor prsty nepochopil.

„Tak, děti, budu diktovat, pomalu, napřed řeknu celou větu naráz a potom pomalu po částech. Dnes vynecháme psaní malíčkem a prsteníčkem, unavili jsme si je minule při nácviku v Gymnastics. Takže: Na silnici pod lesem projížděl malý elektromobil...“ deklamuji a třída poctivě tapuje.

Zatímco navykle vypouštím větu za větou a souvětí za souvětím, vzpomínám na svoje mládí, kdy jsem tatáž slova usilovně drtil čínským perem do linkovaného sešitu. Bez wifi, bez internetu a bez automatické korekce. Ještě dnes si pamatuji lavici, do níž jsem mezi větami ryl svá svědectví o Hamouzce... a sakra, není to nakonec máma támhleté šikulky? Škoda, že se třídní schůzky už nekonají ve škole, ale on-line přes ClassMeet, sice chytrou aplikaci, ale neosobní, s bůhvíjak autentickou profilovou fotkou (copak je Hendrichův táta fakt slon?!)... docela rád bych se s Lídou potkal.

Třeba má profil na facebooku! Kouknu se hned o přestávce, přes CommonRoom.

„Tak si to po sobě ještě přečtěte, a kdo má hotovo, Save a může mi to poslat... Hamouzová, jak ty to děláš, že seš zase první?“ ptám se v nezvykle dobré náladě.

Hamouzová si není jistá, většinou se na ni podívám otráveně, a dneska tohle?

„Možná bych si ho mohla přidat jako přítele,“ napadne ji a už se těší na MainBreak.

Všichni se postupně z češtiny odloggovali – říkají tomu „straight-hairing“, a když se přihlašují, je to pro ně „curling“ – a mají přestávku, čas akorát tak na kontrolu statusů a tweetů. Jen pár hladovějších si stihne zahrát Brunch, ti starší zvládnou BurnBeak.

A pak zazvoní, a do třídy vejde jiná paní učitelka.

„Děti, zapněte si CompLiteracy...“

„Kudrno, vole, vstávej! Už zvonilo, tady máš třídnici a supluješ zemák v pátý cé!“

Placaté zázraky

2012-01-26T23:19:00.000-08:00

Zítra to bude rok, co jsem sem napsal první sloupek, o tom, že každý občan ČSSR má svůj iPad; osmačtyřicet z vás ho tehdy olikovalo (1) a jedenáct otweetovalo (2). Rok se s rokem sešel a jedince bez iPadu abys (3) pohledal. Tak jako kdysi v jednu dobu nutně přestala být automatická pračka či barevný televizor výsadou prorežimní nomenklatury (4) a výdobytky kapitalismu se dostaly i do běžných pro- i protirežimních domácností, našel si svou cestu do (5) dlaní uživatelů všerežimních placatý zázrak i placatý zázrak 2. Vůbec bych se nedivil, kdyby v čase mezi sepsáním tohoto konstatování a jeho (6) zveřejněním nespatřil světlo světa nejplacatější zázrak 3.

Již dlouho se na toto téma vede (7) řeč v odborných kruzích a kroužcích. Bude stejně placatý jako č. 2, nebo bude ještě placatější? Bude jeho placatost ještě natolik hmatatelná, že bude o čem a čemu zaplácat, přijde-li na to chvíle (8)?

Přesně před stem let se narodil Francis Rogallo, a v témže roce Jan Kašpar ukončil svou sérii veřejných leteckých produkcí. Nejplacatější možné letecké křídlo vystřídalo sešpagátovanou konstrukci, a v čase mezi nimi se dodnes a dodenně vznášejí tuny železa s křídly o hmotnosti solidního činžáku. Placatá rogalla jsou iPady mezi (11) všemi křídly, kterými kdy člověk mával, v touze korigovat jimi své vzlety i pády.

Doba, v níž žijeme po dobách ledové, kamenné, železné, bronzové, temna či pobělohorské, mohla by se nazývat dobou placatou. Placatost jako ideál objemu. Plácání jako vytváření hmoty (12), jako forma literárního útvaru.

(1) olik – odlišný (švéd.)

(2) twit – pitomec (island.)

(3) abyss – propast (nor.)

(4) nomen – jméno, clature – názvosloví (it.); prostě ňákej nesmysl

(5) do – bude (alb.)

(6) czenglishmus z angl. yahoo – podlý člověk

(7) pův. zkr. VD – Victim Disarmament = oběť odzbrojení

(8) z pův. sl. kvíle – čas na kvílení (9)

(9) angl. howling (10)

(10) česky houlení (zhoulit se, vyhoulit)

(11) z ital. mezzi – prostředek

(12) tzv. product-placatement

(13) tzv. placatebo efekt

Placatka (13) tehdy a nyní, sami vidíte, že doba si žádá své:

Rudolfa by tahle doba bavila

2012-01-20T06:00:00.000-08:00

Dneska nelze reflektovat jiné zvýročení, než že před 400 lety na den přesně (1) zesnul (2) Rudolf II., římský císař, král český a uherský, když se býval byl před 460 lety (3) narodil Marii Španělské (5) a jejímu bratranci Maxmiliánu Druhému. Ze studií ve Španělsku si přivezl lásku k přírodovědě a umění, tehdy se těmhle zálibám říkalo alchymie (7). Roku 1572 (8) byl korunován uherským králem, roku 1575 králem českým a o rok později císařem římským. Na to, že mu bylo 26 let (9), je to slušná kariéra. Jako nadšence pro studia se jej to, že stát za něj přestal platit zdravotní pojištění, dotklo natolik, že propadl melancholii (10). Z úkladů podezříval kdekoho, ba i kdejakého Osmana (11), a proto si nechal v tehdejším provinčním městě postavit Pražský hrad, kam se roku 1583 přestěhoval. Zatímco ale od té doby matička jen vzkvétala a bytněla přílivem kultury a věd, Rudolf chřadl a chřadl (13). Deprese, syfilis (14), tuberkulóza, cirrhóza jater, nedůvěra ke všem a ke všemu, pokus o sebevraždu (15), blbá nálada v království, to vše vedlo k tomu, že se většiny Rudolfových povinností ujal jeho bratr Matyáš (16), a ten nakonec i Rudolfa přemluvil, aby jej nechal císařit (17). Rudolf pak těsně před nedůstojnou pitvou (18) a nedbalým nabalzamováním vlastního těla raději zemřel (19).

Že byl Rudolf hračička a snílek, to jsme se učili i my. Že rád objevoval a zvídal, že obdivoval hvězdopravce a matematiky stejně jako jazykovědce a ekvilibristy všeho druhu, i to, že rád objevoval svět pod kdejakou sukní. Žít dnes, snad by ani nemusel vlastnit kus Evropy. Mějme za to, že by se skvěle vyblbnul i s iPadem, a do loňského října by se nejspíš přátelil s Jobsem.

Rudolfa II. by tahle doba bavila.

(1) 20. leden 1620 byl totiž také pátek!

(2) ze syna zesinal a zesnul

(3) 18. července 1552 byl zase pátek, jako dneska! (4)

(4) jestli on ten Rudolf nebyl tzv. pátečník…

(5) ve Španělsku známé jako Marie Rakouská (6)

(6) v Rakousku ji znali jako Máňu Čechovou

(7) takže Rudolf byl alchymik

(8) dostal ke dvacetinám jednu jedinou korunu!

(9) přestala mu ale platit ISIC

(10) vedlejšími příznaky bylo tehdy intrikánství

(11) Osmanská, též Otomanská říše; císař Osman Degu (12) netrůnil, ale pololežel na otomanu

(12) později podle něj vznikla skupina Degu307

(13) až uchřadl (Miloš Kopecký alias Horác o Gwendolin; Limonádový Joe)

(14) ne, to není řecký filozof!

(15) v době otco-, matko-, teto- a bratrovražd nic výjimečného

(16) svátek 24. února, letos – jak jinak? – v pátek

(17) úřední hodiny od 23. května 1611 do 20. března 1619

(18) dr. Ottavio Roboreto, osobní Rudolfův lékař

(19) pohřben byl až 1. října 1612, v pondělí, jako letos… (20)

(20) ještě že ve středu ta naše stará dobrá česká wikipedie nestávkovala…

Rudolf II. by Steva Jobse dokázal o lecčem přesvědčit:

Opakování se jest matkou hlouposti

2012-01-13T06:00:00.000-08:00

O tom, proč nám naskakuje husí kůže vždy v pátek třináctého, jsem psal už 13. května 2011, a ignorováním této skutečnosti bych pouze potvrdil staré moudro (1). Pro dnešní sloupek (2) jsem našel v anále (3) paraskripci pátků třináctého ledna na časové ose posledního sta let, báječně zpracovanou partou nadšenců z Technical Sillicon Valley (4).

Tak třeba hned v lednu 1922 (5) se narodil Albert Lamorisse, francouzský filmový režisér (6), a nebo v roce 1928 uruguayský čutálista William Martinéz nebo William Schreyer, emeritní ředitel Merrill Lynch & Co. V roce 1933 (7) americká Sněmovna reprezentantů přehlasovala veto filipínské nezávislosti presidenta Hoovera (8), a další 13. leden, 1939, je pátkem černým pro Austrálii, a to doslova, protože při jednom z největších požárů v její historii shořelo skoro 5 milionů akrů půdy a 70 lidí uhořelo.

Pak byl 11 let klid, až v roce 1950 zase vyšel 13. leden na pátek, a to se narodil kanadský liberál Joseph Frank „Joe“ Fontana (9) a Polk County (10) v Arkansasu se prohnalo tornádo F3 (11), které zabilo jednoho člověka.

V letech 1956, 1961, 1967, 1978 a 1984 se v dnešní třináctý lednový pátek narodila spousta pozdějších osobností, např. v roce 1956 Alex Brychta (12), britský ilustrátor, ovšem rodilý Pražák, který byl na Silvestra 2011 jmenován členem Řádu britského impéria (13). Až v roce 1989 stejnojmenný virus (15) zablokoval stovky britských počítačů IBM. 13. leden 1995 je tzv. Apple Day (16), ke smůle Jobsových pohrobků se ale jedná o den, kdy Japonsko po dvoutuctu let umožnilo prodávat americká jablka v japonských obchodech. Týž den Indie oznámila své připojení na internet. V tentýž den roku 2006 oznámil Nikon (18), že přestane vyrábět fotoaparáty na film a bude se soustředit výhradně na digitální obraz.

Co se do análu zapíše ke dnešku, se teprve uvidí. Že by tradiční myslivecký bál v kulturním domě obce Losiná?

(1) Opakování se jest matkou hlouposti

(2) zdrobnělina slova slup (jako chlup - chloupek, strup - stroupek atd.)

(3) součást systému, tzv. analizace (viz analýza)

(4) TSV neboli Through-silicon-via – vertikální elektrické připojení procházející skrz silikonový substrát

(5) předtím bylo 13. v pátek už v roce 1911

(6) 1956 - Oscar za scénář k Červenému balonku; i v tento rok vyšel 13. leden na pátek!

(7) tzv. malé prvočíslo

(8) výrobce vysavačů

(9) font – písmo, ana – st. os. zájm.

(10) polková krajina, území, kde preferují polku

(11) klávesová zkratka (MacOSX: okna, Windows: najít soubor)

(12) neplést s Alešem Brichtou (* 9. 8. 1959)!

(13) BEM (14) 2012 New Year Honours

(14) naštěstí nic společného s Pavlem Bémem

(15) Friday the 13th

(16) neplést s AppDay (17)!

(17) Den aplikací, newyorská mutace AppParade (naposled 11. října 2011)

(18) Nik – hrdina, on – os. zájméno

Nadšení japonských obchodníků z Apple Dne bylo bezmezné:

Tříkrálový

2012-01-06T06:00:00.000-08:00

Tohle je můj jubilejní, 50. sloupek pro Futurum! A zrovna v den, kdy moje dcera slaví své sedmnáctiny: Hermíno (1), gratuluju! Celý tenhle sloupek je jenom pro tebe!

Před 600 lety se narodila Jana z Arku (2), takže podgratulace směřuje i tam, stejně jako do Nového Mexika, které se před stem (3) let stalo 47. státem USA. Potomkům australského přírodovědce Davida Fleayho (4) gratuluji k pradědečkovým nedožitým 105. narozeninám.

Nejsem sám, koho dnešní Tři králové rok co rok abetují (5) k oslavě. Vývojářská firma Origenes (6) k dnešnímu dni uvedla na trh dotykovou hru ThreeKings, která je ke stažení v sekci puzzlujících her zde (8). Hra je založena na principu shells (9), hry, ve které bylo za bolševika lze prohrát vše či přijít k fatální (10) újmě na zdraví. ThreeKings zraněním nehrozí, pakliže se ve vzteku nepořežete o rozbitý (11) displej svého mobilního spoluhráče. Cílem hry je při tuctu (12) levelů správně uhodnout, který z králů je po krátké výměně majitelem zlatého daru (13). Objevení myrhy (14) vrací hráče o level (15) zpět, stejně jako objev kadidla (16).

Kdo si hraje, nezlobí, říká se. A jiná česká pranostika (17) říká ještě trefněji: na Tři krále o level dále.

(1) her – její, mean – průměr; pův. ideál dívčí krásy

(2) arcus – oblouk (lat.), Jana z Obloukové ulice (Praha 10, u Bohemky)

(3) STEM – Středisko empirických výzkumů

(4) flea – blecha; fleay – blešácky

(5) abet – poňoukat; lid. poňouking

(6) řec. církevní učitel, autor tzv. šesterky (7)

(7) hexlinguální přepis Starého zákona (Hexapla)

(8) www.epiphany.god, login: amen

(9) lid. skořápky

(10) al-fatal – teroristická organizace

(11) roast-beat – pečený tlukot; rockerská pochoutka

(12) podle dvanáctého dne Vánoc, které jím vrcholí a končí

(13) goldengift – zlatodar

(14) dosaženo Myrrhova vítězství

(15) opak od sl. pravel

(16) něm. weihrauch: weihen – obětovat, rauch – džus; lid. džusno

(17) prano – přijmout (alb.), steak – řízek (angl.); řízek Angličanovým darem Albánci

Hra je pro vás, kytka pro dceru:

Podpisy, podpisy, podpisy

2011-12-30T00:01:00.000-08:00

V šupleti čeká dvoustovka známek v nominální hodnotě A („Prosím nějaké hezké bez pana prezidenta!“ „Pochopitelně…“) i obě razítka (letos bonusové s dvojsmyslným odkazem VZOREK MÉHO DNA), a přede mnou na stole na jedné straně hromádka nadepsaných obálek, na druhé štos tisků. I letos jsem si jich objednal „jen“ třistapadesát, jenže jako rok co rok se i letos tiskařský stroj nějak víc rozběhl, a než jej stopli, je jich tu šestset. Úctyhodná hromádka, slušná váha. Rozešlu jich kolem stopadesáti, dvě stovky rozdám. Zbytek ale taky tak nějak zmizí, rozplyne se v rukou všech, které stihnu potkat a které jsem neměl v adresáři. A všechny teď musím podepsat, aby efekt byl dokonalý. Nepodepsanou novoročenku nedám z ruky.

Rituál podepisování novoročenek mám v hlavě odmalička – rodiče totiž vždy před vánoci podepisovali různá množství balíčků po 200 tiscích, podle toho, kolik lidí si novoročenky u nich objednalo. Za ta leta tisíce podpisů, maminka i tatínek, a nešlo to kazit, 200 podpisů včetně pořadového čísla z celkového nákladu… –, a přesto se mi ten rituál nezprotivil. Miluju ho, a vlastně jím pro mě začínají skutečné vánoce.

Prvních deset až dvacet je rozcvička, zahřívání dlaně o papír, zvykání si na tužku – každá dosavadní novoročenka počítala pro podpis s jiným nástrojem: párkrát plnicí pero, většinou měkká tužka, naposled cokoli tenkého červeného –, hledání optimálního tahu v konkrétním prostoru; pak to je na příštích padesát automatická macha. Jakmile se to ale rozjede, řeknu si: to mi to ale panečku jde! A bác, tah se zašmodrchá, hrot zmateně zakličkuje a místo podpisu je tam cucek čehosi, co mělo být mým jménem, mnou. Zmačkat, roztrhat, vyhodit, a znovu.

Letos jsem se snad zamyslel nebo co, a jak se tak podepisuju a podepisuju, najednou jsem si uvědomil, že píšu spoustu jiných slov než své jméno: PAVEBENŠ, PAVVEBNNŠ, PAVBENNEŠ, PAWBENNŠ, dá-li se ten třas nazvat literami. Začátečními P a A jsem si jist, mám na ně takový vláčný grif, stejně jako na konečné Š, i to má svůj neměnný tah již pár desítek let (a sakra… to už tolik? No, vypadá to tak…), ale to mezi… tadadada a B a tadada, jednou kudrlina tuhle, příště támhle a pak zas vedle, říká se tomu muří noha? Můj podpis je hromadou muřích nohou. Dva podpisy nejsou stejné, stovky variant deseti písmen.

Z mládí, kdy jsem sbíral autogramy automobilových závodníků, si pamatuju, že podepsat se trvalo Jackie Stewartovi sedm vteřin. A pokaždé si na to vzpomenu, když obálku s jeho podpisem najdu a spolu s ním pár dalších českých jmen (Nikiho Laudu jsem bohužel ztratil). Mně podpis trvá 4,8 vteřiny. Vezmu-li v potaz, že do roku 1990 jsem za pět let podepsal a rozeslal ročně kolem tisícovky novoročenek, a od té doby mezi třema a pěti stovkami, je to i při těch nejnižších odhadech 11300 podpisů, takže 54240 vteřin, což je 15 hodin a 4 minuty. Jako bych ráno vstal, v osm začal a pětapadesát minut před půlnocí přestal. Krom zdravých devíti hodin spánku jsem zbytek dne propodepisoval. A furt mě to baví!

(To ale není nic proti tomu, když jsem v roce 1991 natiskl univerzální blahopřaní k narozeninám, což byla kresba dortu. K tomu jsem si nechal udělat razítko se svíčičkou, a gratulaci jsem v ten rok poslal 386 lidem, jejichž průměrný věk v onom roce čítal 35 let. Každý dostal gratulaci s adekvátním počtem narazítkovaných svíček a s namalovanými plamínky... to je bratru 13510 svíčiček! A kdyby jeden štempl včetně plamínku trval jen 10 vteřin, gratuloval jsem v jednom kuse 37 hodin, 19 minut a 40 vteřin...)

Když na ta čísla tak koukám – zas tak moc to není. S tužkou v ruce a jejím hrotem šmrdlajícím ve skicáku jsem strávil mnohonásobně víc času, minimálně v kleci na Divadelních poutích pět hodin denně. Takže ňákej podpis…

Touhle aplikací si můžete sami vyzkoušet, jak rychle se lze podepsat. Zkuste zvládnout mé jméno do pěti vteřin… a nebo svoje do deseti.

Kdo dneska ještě nosí havelok?

2011-12-23T06:00:00.000-08:00

O čem dneska psát, z čeho si dělat srandu? Kterou aplikaci pro smartphony si vymyslet, aby se geečí národ popukal smíchy? O kterou z nejnovějších technologií se otřít, a nemít při tom na mysli, že se dnes koná funus z těch nejfunusovatějších, anžto funus někoho, i díky němuž jsme tam, kde jsme, a s námi i všechny pitomé technologie a nejmožnější i nejnemožnější vychytávky, zaručující nám virtuální nesmrtelnost?

(Jediné, z čeho si dneska můžu udělat legraci a nemít pocit trapnosti, jsem já sám. Beneš. Dva metry kostí, a skoro metrák hmoty a tekutin. Nic moc k hromadné taškařici.)

Doufám, že nevyjde Letiště Václava Havla. Jednak se mi už teď nelíbí představa příletu na Havlák (nebo že letím z Havla), a jednak dřív nebo později s týmž názvem vyrukují dřevotřískoví nábytkáři z Aska nebo Europamöblu. To si pak strůjci této hovadiny zalezou pod peřinu a budou dělat, že ten nápad jejich nebyl. Projde-li totiž teď letiště, co přidělíme jednou těm dalším? Hlavní nádraží, Florenc, Česká televize… a nebo něco novějšího?

Mám pocit, jako by někdo támhle z nebes zoufale, leč němě gestikuloval, jako že ne, ne!, proboha, lidi neblbněte, dejte si na panáka a užijte si vánoc, a v Lucerně ať všichni tancujou a pivo teče proudem!

Mimochodem – víte, že Havel je vynálezcem nejen haveloku (dlouhý pánský plášť bez rukávů a s pelerínkou), ale i havelikonoc (velikonoce s počasím vhodným pro havelok, případně s teplou havložkou) a spoření s haveliškou? Neříkám, že zrovna Václav, ale Havel určitě. U mě si lidi vzpomenou maximálně tak na město nebo na dekret. A to není ani na státní smutek, ani na stádní veselici. Něco mezi…

Kdyby to ale náhodou prošlo, logo se nikdy neztratí...

Přestupný rok se blíží

2011-12-16T06:00:00.000-08:00

Dnešek je plný bizarní historie… tak třeba před 238 lety (1) se bostonští občané v přestrojení za Mohawky (2) zmocnili v přístavu zásilky čaje (3) a vysypali jej do moře (4) na protest proti britskému čajovému zákonu (5). Cílem tohoto zákona bylo snížení ceny čaje legalizací jeho pašování (6) do severní Ameriky (7). Jakpak by asi dnes bylo řešeno snížení ceny za tunel Blanka?

Protože se před sto lety touhle dobou blížil přestupný rok 1912, vzal si jej na mušku (8) oregonský žertéř J. E. Murphy (9) a ve slavné karikatuře „Přestupný rok se blíží“ v Oregonském Journalu (10) si udělal prču (11) z faktu, že v přestupném roce (12) tamní ženy mohly vyzývat muže k tanci a následně jim vnucovat svou ruku. Murphy použil tento zvyk pro karikaturu, na níž si „Miss 1912“ oblečená podle poslední módy vybírá mezi kandidáty (13) na prezidentský úřad potenciálního manžela. Jsou tu Woodrow (14) Wilson, William Howard Taft (15), Theodore Roosevelt (16) a Robert LaFollette. Strýček Sam (17) je tam pro to, kdyby někdo vtip nepochopil.

A přesně před 100 lety schválil Izrael (18) autorský zákon.

(1) 1773 = 42,107006²

(2) mohok – chamtivý (maď.)

(3) cai – mohl (velš.)

(4) more – více (angl.)

(5) Tea Act; tea – pochodeň (šp.), aegte – opravdový (dán.); lid. voheň, fakt!

(6) paša – vládce (padišah; pers.)

(7) ame – ročník (lit.), rige – řídit (šp.); „řízený ročník“ litevsko-španělským nářečím

(8) moo – bů (angl. dět.), S.H.K.A – Svaz hokejistů Karolíny a Arkansasu

(9) prastrýc Eddie Murphyho z otcova kolene

(10) v sobotu 16. 12. 1911

(11) prtcha – starosaská hra, podobná bžundě

(12) roce – skály (it.)

(13) cunda – druhý, datio – poskytnout (lat.); předchůdce second-handlu

(14) wood – dřevo, rok – řádka (angl.); dřevořádka, odb. letokruh

(15) vynálezce laku na vlasy

(16) dejvický rodák, má tu svou ulici

(17) sam – společně (dán.)

(18) iz – předložka z (rus.), Rael – románová postava, kterou kdysi hrál herec Jason Evers (19)

(19) mn. č. zájm. ever – stále (neustále)

Svého pravnuka J. E. Murphy nezapře, i šibalský úsměv lze zdědit:

Šel bezdráteník po ulici, selka na něj volala...

2011-12-09T00:17:00.000-08:00

... aby jí šel bezdrátovat router s dvouma vstupama

V neděli to bude 110 let (1), kdy byly položeny základy pro dnešní globální komunikaci založenou na ničem, resp. na něčem co není, vulgo na tom, co vypadá takhle: – ano, právě jste se koukali na bezdrátové spojení dvou částí této věty. Neomlouvejte se, i pro mě je to nepochopitelné, jak skrze nic (2) putuje všechno. Tehdy ve čtvrtek provedl Guglielmo (3) Marconi (4) první transatlantické bezdrátové spojení a nazval je wi-fi (5). Taková už je dnes doba: čím méně toho víme, tím jsme jako lidstvo dál. Descartes (6) by dnes asi musel být konkrétnější, se svým „Cogito ergo sum“ (7) by ho hnali svinským krokem. Krom toho, on ve skutečnosti tenkrát řekl „Cogito ergo sum quod sum… krok sum krok…“ (8), protože byl z interview (9) celý nesvůj.

Neděle ale bude až pozítří, dnes je to 480 let (10), kdy došlo k prvnímu zjevení Panny Marie Guadalupské (11). Slečna Marie Guadalupská si tehdy uvědomila, že je stále panna, a řekla: „Já se z toho zjevím!"

Indián Juan Diego, který se o leccos marně celou noc (13) pokoušel a právě se chystal odejít trhat na horu Tepeyac růže, se svěřil se svou impotencí (14) biskupu Juanu de Zumárragovi, a ten to Bohu práskl hned při první mši (15).

A není bez zajímavosti, že dnes všichni slavíme Mezinárodní den proti korupci (16). To bude zas mejdanů…

(1) 110 let's go, loňský hit kapely The Feelies (Zpoplatněný kecy)

(2) nic – výklenek (malaj.)

(3) Guglielmo – předchůdce Googlu, pův. Googlelmo

(4) marco – značka (it.), akronym pro reklamní sdělení „Google je značka“

(5) zkratka ze slov: without – bez (angl.), filo – drát (it.)

(6) des – z, cartes – karty (fr.); tedy z karet, od kartářky… existoval on vůbec?

(7) Myslím, tedy jsem.

(8) Myslím tedy… že jsem kdo jsem… jaksi…

(9) inter – pohřbít, view – pohled; pozdrav z pohřbu

(10) středa 9. prosince 1531, těsně po snídani

(11) z aztéc. slova coatlaxopeuh – rozšlápla jsem hada (12)

(12) chudák Juan Diego, muselo to bolet…

(13) noce – vlašský ořech (it.)

(14) impo – zkr. pro dovoz, tenca – lín (šp.); lid. lenojeb

(15) mši – samečci od mšic

(16) kór – zvláště (české dialektikum), opce – nárok; pův. tedy koropce

Jsou věci, které se už dnes bez drátu báječně obejdou: pletení, zátaras, košile nebo kolo od kola.

Z jedné strany chvojka, z druhé borověnka…

2011-12-02T06:00:00.000-08:00

V duchu známé koledy(1) – ano, Vánoce jsou za dveřmi, a Ježíškův bezedný vak(2) se roztrhává vahou přístrojů, letících v nerovném souboji s kometou(3) k srdcím natěšených vánočníků – se pod nejednou chvojkou či borověnkou objeví strojek(4), nad jehož funkcemi se i rozum postaví. Nejenže již pár let umí naše telefony fotografovat, teď k nim přibývají fotoaparáty, které umějí telefonovat. Z jedné strany foťák, z druhé mobil, hlásá titulek zdejší včerejší anonce. Reklamní kampaň Datartu(6) se vemlouvavě ptá, zda chceme dárkem skutečně potěšit, a dává nám možnost volit(7) mezi telefonofotoaparátkem, nebo svetrem(8) či fuseklemi(9). (Datarte, div se, ale mě víc potěší ty fusekle, protože hřejí a foťák podobný tomu od tebe bude mít kdekdo.)

Protože cílovkou podobných kampaní jsou ženy, je jistě vzrušující představa, že z jedné strany ten a z druhé onen(10). A když si při tom můžou ještě současně zavolat i zafotit, no… nekup (mu) to.

Na koledě citované v názvu dnešního sloupku mě vždycky fascinoval verš(11), že „jedli kaši z hrnka“. Takže nejvíc bych si přál hrnek té jejich kaše, Datarte. Ideálně ihned.

(1) Call Ed! – zavolej Edovi!

(2) wack – pošuk

(3) Come, Ed! – Edo, pojď sem!

(4) strø – posypat, jæg – lovec (dán.); posypaný lovec(5)

(5) zaniklá dánská legenda O posypaném lovci

(6) dat – daný, art – článek (rum.); lid. tasemnice

(7) volit – sloveso od podst. jm. vůl

8) sweeter – sladší (angl.)

(9) fuse – pojistka, kle – šaty (nor.); pojištěné šaty

(10) ten – oni, onen – dobrý (bask.); oba dobří, všude nejlépe

(11) z něm. verschieden – rozdílný

Pamětníci si jistě vzpomenou na analogový telefonofotaparát AE:

Nejen Steve Jobs nejen od Waltera Isaacsona nejen od Pavla Beneše

2011-11-24T23:01:00.000-08:00

Jako letitý uživatel technických zázraků s logem nakouslého jablka, před pár lety vzhledem k jejich výlučné jedinečnosti téměř patriot, a tím pádem jeden z těch, kterým Steve Jobs zásadně změnil vnímání virtuální zábavy a vzdělání stejně jako práci v mé profesi grafika, cítil jsem potřebu smířit svůj nehmotný svět s tím jeho, a to nejlíp knihou Waltera Isaacsona a jejím příběhem, navíc knihou, která se stala kultovní ještě před svým vydáním, což se stává zcela výjimečně, pakliže k tomu někdy dříve vůbec již došlo.

Dosud jsem nikdy nedumal, zda vlastnit literární počin ve verzi tištěné, či v elektronické. V knihovně mám přehledně na očích veškerou litaraturu, jejími hřbety vystavenou od potrhaných, s láskou a péčí několikrát průhlednou izolepou restaurovaných, přes ohmatané, stokrát pročítané při snídani, až po barevně i fyzicky svěží jak v den získání, neboť tyto brát do ruky svátkem jest, něha dlaní jim je tak nějak předurčena, ať už jejich titulem, nebo souvislostmi jejich vzniku či přijetí. Zkrátka ta hmota papíru potištěného tisícem příběhů je součástí mého života a její fyzická existence je i mou existencí. A teď mi sem má přibýt osud člověka, který je ztělesněním zbavení knihy jejího těla

Pročež s iPadem na klíně, užívaje si odpolední kávy, stáhl jsem si z iBooks bezplatnou ukázku překladu Steve Jobs by Walter Isaacson, návnadu k větší hostině, která by měla následovat…

… a marně se pak snažil do ní začíst. Oči náhle nebyly s to docenit možnost většího či menšího písma, sépiový podtisk i plynule věrohodné převracení neexistujících stránek. Chlad hliníkového obalu i skleněných stránek mi nedovoloval soustředit se na jedinou větu, které ve svém celku mohly být zážitkem.

Roztržitě jsem očima co chvíli zabloudil k pestrobarevné mozaice hřbetů v knihovně za mými zády, k níž stačilo jen natáhnout ruku a dotknout se tepla jejich duší. Nijak nadlouho, ale zas dost dlouho na to, abych tu placatou knihovnu uprostřed čtvrté stránky vypnul a dlaně si zahřál o hrnek.

Den na to jsem si v knihkupectví tu bichli koupil, tak jako vždy mámen tisíci výtisků s nedotčenými přebaly, panensky sevřenými knižními bloky a se hřbety bránícími se prvnímu pohledu, koupil bichli, sice hmotnou tak, že v tašce s iPadem pro ni nebylo téměř místo, ale vonící barvami a nezeboucí. A v knihovně vypadá určitě líp, než v iPadu támhle na stole.

V jiné verzi psáno pro Futurum.cz.

Tell me about Tell.

2011-11-18T01:29:00.000-08:00

Přesně před 704 lety, také v pátek a také 18. listopadu, roku 1307 (1), hráblo po sázce v krčmě (2) předchozího večera jistému muži ze švýcarského Sarnenu (3) natolik, že ráno vytáhl z postele svého synka, postavil ho před sebe, na hlavu mu položil jablko a ze vzdálenosti necelých 15 metrů mu jej sestřelil. Ten chlápek se jmenoval Vilém Tell (4) a považoval se za výjimečného střelce.

Dlužno dodat, že jablko (5) ze strany trefil a sestřelil a ještě přitom synkovi přičísl ofinku (6). Kdyby věděl, že svou střelou a trefou, která v té době nebyla nic moc, položí základ jednomu z ideálů 21. století, nejspíš by se nespokojil s jablkem a mířil by kousek níž, koule jako koule.

Na památku riskantního činu (7) Viléma Tella (8) vydává v těchto dnech švýcarská pošta (10) ve spolupráci s grafickým studiem Apfel poštovní známku a obálku prvního dne s razítkem. Na obálku se stojí již od včerejšího poledne dlouhé fronty, první šťastlivci si svůj úlovek v tuto chvíli již rámují (11).

A proč to vše zmiňuji? Protože v kantonu Obwalden (12) se dnes koná tradiční Mistrovství Sarnenu v sestřelování jablka (13) z hlavy dítěte, a sponzorem a tedy i dodavatelem letošní munice (14) je místní pobočka Tell-Mobile. Hází se hloupými telefony a vítězem je – tak jako každý rok – jablko. Telefony a děti už dneska nic nevydrží.

(1) číslo planetky Cimmeria

(2) krč mě – lez mi krkem (lid. nadávka, podob. vlez mi na záda)

(3) pěšky z Prahy 680 km

(4) pár přátel se na to koukalo, odtud název tellevize

(5) ano, to je to pověstné Jobsovo jablko, lid. jobko

(6) z angl. off-in, volně přeloženo venkuvnitř

(7) chin – brada (viet.)

(8) tradiční pivo z Etiopie (9)

(9) původně místní fráze „É… ty opije!“

(10) svis – příslušně (nor.), post – místo (ir.); lid. onam

(11) frame – rám (angl.), pův. tedy frámovat

(12) 491 km2, 33 300 obyvatel v 7 obcích

(13) Sarnenmeisterschaft Äpfelabzuschießen

(14) munici – obce (lat.)

(15) odtud výraz rámus (hluk při rámování)

Svou obálku jsem si už zarámoval (15):

2011-11-11T23:17:00.000-08:00

Nelze to pominout, dnes je jedinečný den, jedničky, kam se kouknete. Kdejaký jedinec zatoužil se zrovna dneska zdvojit, a tak obřadní síně přetékají rozesmátými novomanželi; porodnice hlásí tatínky nadšené z rodných čísel svých synáčků, u dcerušek to bohužel kazí přičtená pětka k prostřední jedenáctce. Prostě sláva, ne-li šťastné, pak jistě nejkrásnější číslo.

Havířovská kartářka Ludmila ale prohlásila (bylo to i v hlavních zprávách), že tahle množina prvočísel je agresivní a štěstí rozhodně nepřinese. A že dnešek je dnem nevhodným na cokoliv, de facto dnem jenom na to jedno. Tři jedenáctky jsou prý mistrovská čísla, alespoň u data. (U stolu v hospodě to zas takové mistrovství není.)

Dnes uzavřené sňatky se budou prý projevovat egoismem jednoho z novomanželů, dokonce se prý „může stát, že přestane brát ohled na city partnera a místo toho převládnou vlastní emoce a pocit ukřivdění.“ Tak buď je ona úplně blbá, a nebo jsme se všichni oženili a vdaly 11. listopadu.

Zato děti, které se dnes narodí, podle zralé úvahy zkušené kartářky „budou potřebovat od rodičů pomoc při získání sebedůvěry a dosažení rovnováhy. Významnou roli zde sehraje i schopnost komunikovat." Také bych mohl být kartářem.

Když všechna čísla dnešního data sečte další světoznámá kartářka, Katarína z Ostravska, dostane číslo osm. Osmička je podle ní číslem materiálna, peněz, finančních vazeb a pomíjivosti. Nevím, pro mě je osmička zubem vpravo i vlevo nahoře, stejně jako dole. Podle paní Kataríny je dnešek „skvělý den pro ty, kteří se rozhodnou prosadit, a skvělý bude také pro získávání majetku.“ Kolik kartářských maturit je třeba složit, abych směl do světa hlásat podobná moudra?

A co na to dnešní svatý Martin? Tomu naštěstí můžou být samé jedničky ukradené:

Na Martina pláče husí rodina

Lehla do pekáče jejich mamina

Použitelnost

2011-11-04T06:00:00.000-07:00

Co bylo dnes, zítra není, zpívala Zlatá kozlata (1) v převzatém songu Časy se mění (2), stejně jako o pár let později Pepa Nos (3). A to je řeč o dnešku… ale co bylo včera?

Včera byl totiž Mezinárodní den použitelnosti (4), někdy též překládaný jako Mezinárodní den aplikovatelnosti (5). Ale protože jsme Češi a Apple nám není zdaleka tak vlastní jako třeba Windows, používáme použitelnost. Takže – co jsme to vlastně slavili?

Tak třeba u nás na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem byl Den otevřených dveří (a oken, protože bylo docela teplo), a zájemcům o studium v ateliéru Vizuální design se dostalo informací o použitelnosti absolventů, zatímco nám kantorům vědomí o jejich poučitelnosti, jejíž ústeckým dnem se včerejšek rovněž stal (6). Kromě toho byli v útrobách mého ateliéru k potkání patron (7) lovců Hubert s věrným psem (8) Lajkou, sultán Osman II., kreslíři manga (9) Kojima s Tezukou či pornoherečka Julia Taylor (10), tedy elita (11) z těch, kteří včera slavili svá jubilea.

K této příležitosti vzniklo také provolání, které je k virtuálnímu přečtení v knize průčelí (12) na stránce Vizuálních dětí vizuálního otce a naopak (13).

Škoda, že se dosud neslaví den nepoužitelnosti, věděl bych, kdo (14) by měl být oslavencem. O adeptech dne nepoučitelnosti raději ani (15) nemluvě.

(1) Golden Kids

(2) The Times They Are A Changing, Bob Dylan, 1964

(3) Joe Hooter

(4) World Usability Day

(5) World Applicability Day

(6) Ústí Teachability Day

(7) kazeta (maď.)

(8) zkr. Filipínské společnosti důlních inženýrů (Philippine Society of Mining Engineers)

(9) tropické ovoce na pět

(10) Julča Krejča

(11) lita – barva (isl.), tedy elektronická barva

(12) face – průčelí

(13) nao – koráb (šp.), pak – přezdívka (svah.); lid. vulgoloď

(14) KDO – ulosonická kyselina 2-ketooktóza, kterou používají bakterie v lipopolysacharidetické syntéze

(15) ANI – grafický souborový formát Microsoftu pro jednoduché animované ikony a kurzory v OS Windows

28. říjen

2011-10-28T06:00:00.000-07:00

Byly toho včera plné noviny, dnes k té slávě vlají fábory a prápory (1) a země se modro-bílo-červeně třepotá na stožárech a štanglích. 93. výročí vyhlášení samostatného Československa je věru důvod k fanfarónské oslavě!

Ani vývojáři nezůstali stát stranou a vyrukovali s jubilejní mobilní aplikací MeatRoar (2), roztomilou kamarádkou pro dlouhé podzimní demonstrace.

Snad aby i popíchli dnes čerstvě šestapadesátiletého Billa Gatese, zvolili za výchozí platformu Microsoft (3) a na jejím základě postavili praktický vycatch (4).

Operatérský systém Symbian zavrhli, protože jistý finský důlní inženýr (5)prošvihl své dnešní stoosmdesátiny, a nemohl tak být u korektur (6).

Co aplikace nabízí? Základní funkcí je zobrazení trikolory (7): mobil si připnete na klopu (8) a je z vás vlastenec! Zvuk cinkajících klíčů, ať už jako možnost zvonění, nebo jako budík (s možností přidání pokřiku „MIloši, končíme!“). Rolující text hymny s verzí mp3 a s možností výběru, kdo hymnu za vás zazpívá (9). Hravá je utilita MasaMorf, jíž se váš ksicht (10) změní v tatíčkův k nepoznání. Nenápadná ikonka Ochi potěší hochy z Balkánu, pro našince nemá smysl (11).

Šimona a Judy – kožich sneste z půdy (13).

(1) šp. banderas (12)

(2) meat – maso, roar – ryk (masa ryk)

(3) micro – mrňous, soft – ochablý; Billova přezdívka z dětství

(4) vy – osobní zájmeno, catch – chytat

(5) Fredrik Idestam, zakladatel Nokie, *1838

(6) core – jádro, c – jednotka aktivity (curie), tour – turné

(7) tre – být, couloir – chodba (fr.), lid. trojchodbí

(8) klopa – karbanátek (lit.)

(9) Marta Kubišová, Michal David, Dara Rollinsová s Karlem Gottem nebo Alexandrovci

(10) Gesicht – obličej (něm.)

(11) řec. Επέτειος του «'Οχι», řecký svátek, připomíná den roku 1940, kdy Mussolini odmítl nabízenou Metaxu.

(12) viz román Tyran Banderas (autor Ramón María del Valle-Inclán, slaví dnes 150. narozeniny; *1866)

(13) iPood – dětská mp3 bábovička

Model

2011-10-24T00:34:00.000-07:00

Kdysi mi k mým dvacetinám nekorunovaný král modelů věnoval tuhle veršovánku, v níž se sice vyznával více mému tátovi než mně, kde ale jsou pro mě ukryta jiná poselství než ta oslavná.

Joža Mrázek-Hořický patřil k lidem, které dnes už nepotkáte. Básník, malíř, v tom dobrém nejspíš i ten, koho bychom dnes s nehranou úctou měli za celebritu našeho světa, a především model. Dost mě mrzí, že jako modela jsem jej už nezažil.

Být dnes modelem není zdaleka tak ceněnou profesí jako dřív. Praktikábly okupují otrávení důchodci, zamračení a neteční, a sebevědomou figuru jistou si ideálem vlastního těla abyste pohledali. Kam se dnes poděla stavovská čest umprumácké paní Ernestové, Karla, Marušky nebo Arnošta, který denně oslavoval svůj svátek, aniž kdokoli z nás tušil, jak se jmenuje doopravdy...? Kde je vám konec, trpělivě mlčenlivé víly a chladně zasněné ženy, i duchem nepřítomní mužové?

V existenci živého modelu je skryta naše potřeba stále dokola oslavovat ony tisíckrát oslavené linie, donekonečna objevovat vždy znovu objevené jistoty. V existenci těla je ukryta naše touha po něm.

Kdo nezažil ten pocit, kdy se poprvé dotknete uhlem čistého archu baličáku a vyhlédnete přes hranu desky na modelku, která se ještě ujišťuje ve své póze, kdy se její tělo zklidňuje, zatímco vám tep stoupá, a to nikoli jen z krásy jejího těla, ale z vědomí dobrodružství, které vás skrze vaši ruku a její tahy čeká, ten přišel o radost vzniklou vlastní vůlí. O pocit, který se v mnohém dá srovnat se vzrušením při dotyku dlaně na její kůži, sice jinde a v jinou chvíli, ovšem stejně netrpělivým a lačně zoufalým.

A pak se ruka pomalu rozjede dolů... od čela přes profil a šíji, s respektem k zázraku ňader k břichu, a téměř bezmyšlenkovitě od boku přes stehno, koleno a holeň, aby se zbrzdila v křivce nártu a prvním náznaku prstů... druhým tahem prohrábnete kadeře, na zádech minete detail lokte, v kříži zpomalíte stejně, jako byste jej měli na dosah rtů, a křivkou stehna a lýtka slétnete ke kotníku, kde pata váš volný pád zastaví.

Na chvíli se proberete ze sna, prohlédnete si modelku a pak svému oživovanému snu dáte možnost slyšet, vidět, cítit, líbat, hladit, tančit i stát, jistými a téměř bezmyšlenkovitými tahy dáváte obrysu objem a v siluetě se zjevuje vaše představa o povaze skutečnosti.

V tu chvíli jste svoji a všechny její detaily jsou ve vašich rukou. Tvar dostal obsah a touha došla naplnění. A přitom jste nedělali nic jiného, než hladili obyčejný papír.

Kreslení je zázračná činnost. Tátovy kresby a rytiny aktů jsou toho důkazem. Jakkoli se mu ruce třesou tak, že ledva donese k ústům hrnek s čajem nebo sklenici vína, jakmile se tužkou opře o papír nebo šábrem o kámen, nezpochybnitelná jistota je vede v jediné možné čáře, která má hlavu i patu a na jejíž ňadrech či zádech můžete oči nechat.

Tohle umět znamená mít radost a štěstí.

Alespoň pro mě, a navždycky.

Další funkce telefonu nabídnou šňůrky?

2011-10-21T06:00:00.000-07:00

„Zajímavý koncept před několika dny představila…,“ tak začal středeční příspěvek na tomto portálu, zabývající se nevídanými funkcemi obalů na naše telefony. Následující den se s dalším dnem sešel a svět je ohromen novou vymožeností, a to multifunkční šňůrkou k mobilnímu světu na našem krku. Inteligentní futrál je sice pecka, ale bez superinteligentní tkaničky nebude znamenat vůbec nic.

Ve zmiňovaném textu totiž není ani slovo tom, že uváděné funkce pouzder se aktivují monotónním pohupováním se řemínku, tzv. smartstringu. Ten si na nedávné konferenci no-name vývojářů odbyl svoji premiéru a nejen na betatypy je již uzavřena pre-registrace.

Jak to funguje? Jednoduše, když rozumíte fyzice stejně jako autoři tohoto převratného konceptu: kmitající šňůrka svým chvěním vytváří energii, která je akumulována v miniaturních akumulátorech (až dosud to dá rozum), ukrytých ve středovém onano vláknu, procházejícím v sinusoidílné vřetenici řemínkem od přezky k přezce (tady se začínám ztrácet); přezky ovšem nejsou ledasjaké, jsou z vodivé hlitiny a skrze senzory, umístěné po stranách záhyblivého prvku, absorbují vnější vlhkost a tou přes miniaturní minimlýnská minikolečka rozkmitají pididynamíčko, a energie z něj je zdrojem všech dalších zázraků, včetně dobíjení samotného přístroje (a tady už mi rozum stojí). Tento převratný doplněk nese pracovní název iCord, a my budeme rozhodně u toho, až se s ním roztrhne sáček. Českou verzi lze objednávat zde.

Principem je tzv. motus oscillatus, neboli pendulace:

Dva v jednom...

2011-10-14T06:00:00.000-07:00

Přehlídka nadšení a elánu designerů (Jak mám psát…) celého Česka a zlomku světa je v Praze v plném proudu, ba i média (… o nějakém designu, …) vyslala své informátory, aby mohla poreferovat o trendech, které by rády zčeřily (… a chtít být zase vtipný, …) náš zlenivělý rybníček. Geekové a nadšenci (… když pořád přemýšlím, …) pro vychytralou elektroniku naleštili své nádobíčko a tak jako kdysi dříve patřilo k bontonu (… jak sem dostat pocit, …) kdekoli svírat v dlani kabelku nebo buzitašku, dnes je jedna ruka (… že svět se předevčírem…) chronicky zaneprázdněna objímáním rodinného miláčka. Designeři a designerky s designerčaty si navzájem obdivují své displeje (… opět zásadně změnil, …) a vychvalují tu kterou svou aplikaci, a Superstudio Futurama drnčí disharmonií (… a to výjimečně nikoli úctyhodným věkem…) kreativních vyzvánění. Kromě toho, že součástí (… prezidenta Václava Havla, …) je i workshop Nokia N9, vedou zejména mezi chudými studenty iPhony (… ale odchodem muže, …) posledních verzí. Je to o to větší paradox, že zatímco Designblok spěje (… který změnil svět vnímání designu stejně…) svým programem ke své katarzi (… jako jablko změnilo svět Adama a Evy…), ikona designu těch chytrých kámošů v kapsách či moudrých plochých kámošek v dlaních (… a sen se stal skutečností: …) došla po těžké cestě ke svému cíli (… pane Jobsi, sbohem!).

Ani nevíme, pod jakým vlivem design je:

Od drugdje

2011-10-06T06:00:00.000-07:00

Dneska sloupkařím z Chorvatska. Bezdrát se tu moc nevyskytuje, ale mají tu wifitávku, na jakou u nás nenarazíte, a to nejen proto, že nemáme moře a tím pádem ani pobřeží(1), natož ostrovy.

Z pláží tu v nepravidelných intervalech čouhají nenápadné trubky(2), které se tváří jako držáky(3) vlajek nebo slunečníků, ale ve skutečnosti jsou nejrychlejšími spojnicemi s pevninou. Skrze jednu z nich jsem nakonec i já dneska poránu(4) poslal tuhle zprávu, a předpokládám, že tuhle vychytávku aplikují i jinde než na Korčule(5), na jejímž pobřeží stojím, když jsem vám právě byl odfoukl tento(6) sloupek.

Nevím přesně, jak to celé funguje, ale místní rybář(7) mi postup vysvětlil, a já doufám, že jsem jej(8) pochopil (i když neumím chorvatsky) a že tak máte i tento pátek(9) co číst.

Zkrátka(10) vezmete svoji myšlenku, zamnete ji v dlaních, napěchujete do některé(11) z trubek, a fouknete do ní; kdo ve škole zlobil(12), jistě si vzpomene na foukání rýžových zrnek verzatilkou. Pak je lepší trubku dlaní ucpat, aby protitlak(13) z pevniny neudělal z vaší ideje zvratek.

Velikou výhodou celé procedury je i to, že vlastně nepotřebujete ani poštovního správce, natož kastlík(14), a zavináče tu plavou samy od sebe, ani už nikoho nezajímají.

Stále máme Chorvatsko jako destinaci vhodnou tak akorát k vyválení těsta vlastního těla na písečné plotně(15) Jadranu, a ani delegáti nám v poznání svérázného hardwaru(16) rozhodně nejsou ku pomoci. Teprve kontaktem s místními surfaři a brausery zjistíte, že se tu prostě dějou věci(17) mezi webem a zemí, na něž přijít nám suchozemcům ještě nějakou tu sezónu potrvá(18).

V tu dobu ale už budou Chorvati zase o pár štanglí před náma.

(1) obala, (2) cijevi, (3) posjedniki, (4) jutrom, (5) brusle (slov.), (6) ovo, (7) ribar, (8) ga, (9) petak, (10) jednostavno, (11) neki, (12) ljut, (13) natrag tlaka, (14) kutija, (15) ploča, (16) tvrdi keramika, (17) stvari, (18) kavárna v Praze 6.

Místní správce sítí s turistkami WAN a LAN:

Až příští středa

2011-09-30T06:00:00.001-07:00

Nechme pátek pátkem, i sobotu až úterý… protože až příští středa, 5. října, je ten výjimečný den, a hned z několika důvodů: Václav Havel(1) oslaví třičtvrtěstoletí svého života, během něhož se zvládl podepsat pod spoustu divadelních her, policejních protokolů a pár prezidentských slibů; před dvaceti lety vyklíčilo první plodící jádro operačního systému Linux, poctivě zalévané finským programátorem Linusem Benedictem Torvaldsem(2); a před stodevětašedesáti lety uvařil vilshofenský rodák Josef Groll(3) první várku plzeňského piva(4), byť omylem, jak už to u světových vynálezů bývá(5). Takže u příležitosti toho všeho spatřila světlo virtuálního světa aplikace, která všechny benefity dnešního dne shrnuje v jeden famózní(6) cadget: Havelinux12°. Díky němu se stanete teleskopcem, který je schopen se vyjádřit, aniž(7) se zpije. (Popravdě řečeno, virtuální chlast… nějak to není ono…) Předpokládá se, že prodej bude zahájen na letošním OctoberFestu(8).

Je zajímavé všimnout si, jak málo(9) stačí, aby vznikla nějaká mobilní aplikace: na ose dějin se sejde pár(10) zlomů, cvrnknou o sebe(11)… a na světě je další zbytečnost. Ví někdo, jaká osudová zkřížení vedla k top ten mobilních aplikací tohoto týdne?

(1) vynálezce tzv. Havlova teleskopu

(2) verze 0.02, protože verzi 0.01 Torvalds 17. 9. 1991 přelil a ta shnila

(3) groll – nelibost (něm.)

(4) pee – čurat (angl.), wo – kde (něm)

(5) byl machr na vaření tzv. bavorského piva

(6) fa – strom (maď.), mose – mech (nor.); lid. mechoň

(7) měkčí forma anýzu

(8) Octo – osm (lat.), bere – nápoj (it.), fest – pevně (něm.); lid. udrž osm piv

(9) malo – špatný (šp.)

(10) paar – několik (něm.)

(11) şöbə – oddělení (azerb.)

Cadget Havlinux12° existuje kromě plastové verze pro tablety i ve verzi widget (jako panák):

Technická vymoženost

2011-09-23T06:00:00.001-07:00

Na tenhle termín jsme už dávno zapomněli: technická vymoženost. Dříve jí bylo cokoli – rádio, televize, auto, lednička, anténa, telefon… zkrátka kdeco, co jsme si kde technického vymohli, na prodavači, na rodičích, na době.

(Vymoženost není vždy jen technická; citové se říká vydírání, sexuální pak znásilnění. Na druhou stranu, beze vší pejorativity by náš praotec Adam býval by měl naši pramáti Evu považovat za svou vymožennost, ano, se dvěma n, neb to tehdy byla panna, to on přece z panny učinil paní. Panna přišla o n, zatímco panic ani o ň.)

Technickou vymožeností současnosti je bezesporu možnost platit mobilem. Dosud se platilo penězi, zbožím a službou, teď k prostředkům směny přibyly mobily. Chvályhodná iniciativa, je jich mezi lidstvem již tolik, že mobilně platit má větší smysl než platit jak debil za mobil.

Ale nabízí se otázka, jakou nominální hodnotu ten který mobil má. Je nasnadě, že ty chytré jsou více kryty zlatem (některé i diamanty), ty hloupější jsou běžným oběživem, a staré odřené křápy jsou drobné, které necháváme číšníkovi jako tuzér (paradoxně třeba Bošky, jejichž prapraprapraděd Robert Bosch se přesně před 150 lety narodil).

Jak to už kdysi řekl Horatius: „Mobily mohou sloužit nebo rozkazovat.“

Praktická mobilenka z nabídky Schreitoefle s kapsičkou na simkarty:

Začalo to nevinně: dvojkou burčáku k snídani.

2011-09-19T00:11:00.001-07:00

Ve vlaku jsem pak stěží našel místo v kupé s dalšíma třema běžci, přičemž do slečny s číslem F147 (Radka Velikovská) bych účast na téhle akci nikdy neřekl (a ješte k tomu měla ánung o Babicích!). Z pana Petra to naopak vyzařovalo, těšil se na výkon do dvou hodin. Nenápadná slovenská studentka, která svůj příjezd do Ústí koordinovala telefonicky s kamarádkou Evi, to nakonec dala za hodinu a třičtvrtě, ale mnohem víc mne zaujala úžasným koncertem rukou, když si v týlu pletla půlmetrový cop.
Dlouho jsem se rozhodoval, zda si vzít pláštěnku či ne, nakonec jsem ji nechal v báglu, a dobře jsem udělal, byla by mi k ničemu.
Prvních deset bylo v klidu, pod mrakem, ale docela dusno, pil jsem všude, kde mi to nabídli. Kde byla hudba, tam jsem si trsnul, nebyl spěch, nejde mi o čas. Kde mi dali banán, tam ve mně zmizel. Prostě pohodový nedělní poobědí, byť bez oběda.
Pak začlo mrholit, potom se sypaly malý krupky, a pak začlo chcát jak na samotě u lesa. A vydrželo to až do cíle. Když to začalo, už byl Limo Philemon Kimeli z Keni dávno v cíli (1:00:57), já měl za sebou necelou půlku, však mě ještě před koncem mýho prvního kola předběhl a vzápětí vyhrál.
S deštěm a vítěznými Keňany zmizela většina publika a zůstali v tom slivenci jen ti nejvěrnější, vytrvale se snažící o atmosféru skrze svý píšťalky a promoklý dlaně. Sám za sebe se můžu popyšnit, že jsem konečně celou trasu skutečně běžel a ani jednou nešel. Nicméně předposlední tři kiláky opuštěnou chemičkou byly zejména psychicky vysilující, lilo a nikde nikdo, jen nekonečná louže, boží sprcha a všechno mokrý. Cíl jsem tak nějak podvědomě minul, nechal se zabalit do lajntuchu, a s medailí na krku do sebe nastrkal dva pomeranče a banán.
(Doběhl jsem na 632. místě, ve svý kategorii 50-54 let dokonce patnáctej! Vyhrál jsem svý kategorie Pedagog FUD a Kecka z Fokusu. A skvělej průměr TF: 161)
V šatně jsem pak vyslechl, jak jeden běžec říká jinému, že je mu už 62! „Mně je dvaasedmdesát,“ odtušil ten druhej. S ním jsem pak šel na pivo, byl to veterán běhů pan František Feňa, a setkali jsme se ještě jednou pozdějc na nádraží, když jsme se snažili dostat do přecpanýho EC Johannes Brahms.
Teprve v Praze v metru se ozvaly kyčle a svaly a zejména prostydlý nohy, protože suchý boty jsem s sebou neměl.
A celý to skončilo zas celkem nevinně: dožah jsem tu litrovku burčáku.
Za tejden jsou Běchovice, pak vánoce a jarní Hervis. My se snad nezastavíme...

Tablet it be!

2011-09-16T06:00:00.000-07:00

Líbí se mi, jak někteří vizionářští zaměstnavatelé vybavují své týmy tablety s konkrétní sadou aplikací pro ten který obor. Přijde mně sympatickým argument, že šetří na haldách zbytečně potištěného papíru, a udivuje mě případná nedůvěra vybavených k vybavení. A baví mě představa, jak se některé profese s tímhle trendem popasují:

Popeláři jedním tažením upatlaných prstů vysypou všechny virtuální koše a ty jejich oranžové hřmotné obludy budou mít na boku nápis DELETE.

Pinglové budou používat iPady místo ubrousků(1) a hosté si budou vybírat z menu a personál prohánět odkazy na dobroty v nejbližších lokálech.

Symfonický orchestr vybavený tablety s instrumentálními aplikacemi se vejde do jednoho autobusu, akorát činelista bude potřebovat iPady dva(2), a v operních a divadelních lóžích budou iPady fasované místo vějířů i programů. Kuchaři tablet ocení jako přenosnou plotnu(3) a hazardéři speciální kulatou edici místo rulety(4), naopak designeři kuchyňských potřeb navrhnou nové vály(5). Další accessórie sníží náklady na natáčení filmů, když scénář, režii, střih, distribuci i klapku(6) obstará jeden člověk. S doplňky se vůbec roztrhne appstore: madlo zpříjemní práci zedníkům(7), uklízečkám(8), truhlářům(9) a tenistům(10), brusle obohatí dětské zimní radovánky(11) a stávku(12) bude lze sdílet kdekoliv.

Detektivům usnadní práci verze iPadouch(13) a vrcholný management nafasuje exkluzivní edici kapesních skládacích tabletek(14).

Ale protože žijeme v Česku, loudí se otázka: co si na těch poradách budou manažeři navzájem závidět? Poznámkový blok a propisku?

Byly jste skvělý, styděl jsem se vás předbíhat!

2011-09-10T23:40:00.000-07:00

Sobotní Mattoni Grand Prix Metro Běh atd. atd. se mi prostě líbil po všech stránkách. Jako loni svou úžasnou předstartovní atmosférou (cestou do sektoru C jsem potkal Lenku, což už se stává tradicí); čekáním uprostřed stáda, až nás vyženou na pastvu pro oči davu diváků, a nakonec proč ne, i tou minutou ticha za trojici hokejistů (ale tím by to už mohlo skončit); i vlastním během, kterej byl nečekaně v pohodě, pominu-li téměř trvalou TF mezi 165 a 179 (přičemž moje max. je 176... jak to, že žiju?)... kyčel nebolel (doporučuju koňskou mast!!!), neklopýtal jsem (tý tmy jsem se fakt bál), a celou dobu mě to bavilo a věděl jsem, že to Ústí za tejden dám.
Všechny holky kolem jsem podezíral, že si střihly i tu ženskou pětku večer, a přesto kolem lítaj jak andělé, radost pohledět i sebou nešvihnout (jeden vedle mě sebou švihnul teda fakt parádně!), a skutečně mně bylo tak nějak stydno, předběhl-li jsem některou z nich. Jsou (jste) prostě báječný, jak se tak mezi náma vznášej, culíky se jim kmitaj a některý kopou nohama tím roztomilým holčičím způsobem do stran.
Zas ze mě v cili lilo jak z vola, pomeranče dávno došly a v šatně bylo jak v sauně, ale než jsem došel do HanyBany, byl jsem v pohodě. Tam jsem si přisedl ke dvojici (Mirek Pokorný se ženou), jejichž syn doběhl na 28. místě a zrovna si zkusmo obklusával blok, aby nevychlad nebo co. Navíc to byli přátelé mýho spolužáka že základky a majitele hospody Boříka Kopečnýho, a tak jsme si skvěle popovídali nejen o běhání (líbily se jim komiksy z mýho ateliéru na výstavě FUD ve Veletržáku, což potěší, je to už pár let...), a v životě jsem nejed tak svělou klobásu jako tady (a nikdy takhle krátce před půlnocí).
Celej den jsem se dopoval burčákem, nejsem si ale jistej, zda to můžu doporučit. Mně to ale bodlo.
(Oficiální čas je 1:07:08, můj je 1:06:44, ten jejich bude asi včetně pochodu od výstřelu ke startu.)
A protože už je neděle, tak vám ji přeju hezkou!

Dennisi, všechno nejlepší!

2011-09-09T00:37:00.000-07:00

Tenhle chlapík nejspíš netušil, v jaké epoše(1) zestárne a v jak převratné době oslaví svou sedmdesátku. Přesně před 70 lety(2) se totiž v Bronxwillu ve státě New York narodil Dennis MacAlistair Ritchie, autor programovacího jazyka C (jak si tak o tom na Wikipedii čtu, vůbec nechápu, o čem je řeč, natož to, že vůbec nejsou zmíněny jazyky A a B). Denny se svým kolegou Kenny(3) Thompsonem (4. 2. 1943, New Orleans, Louisiana) v roce 1969 vypadali, jako by právě chtěli založit ZZ Top, ale rozmysleli si to, svou fousatou imič přenechali Billymu Gibbonsovi, Dusty Hillovi a Franku Beardovi a v době, kdy tahle trojice začala brnkat v Houstonu(4) svou prvotinu Bedroom Thang(5), sesedli se a jen tak z dlouhé chvíle (kytary dali sousedovic dětem) začali skládat místo blues data statickou alokací paměti (při překladu), automatickou alokací paměti na zásobníku a dynamickou alokací na haldě (heap) pomocí knihovních funkcí, ať už to všechno dohromady znamená cokoli. Pravdou ale(6) je, že touhle kratochvílí položili na stůl(7) základy operačního systému, dotaženého v Bellových laboratořích AT&T v roce 1971(8) a známého pod označením UNIX(9). Za to dostali kluci v roce 1983 cenu od jistého Turinga(10), a třeba takový MacOSX by si s mnohým nevěděl rady, nebýt Unixu.

A jak se tak dneska Dennis rozhlíží kolem, nejspíš kam koukne, tam na něj blikne „pípám/zvoním/operuju díky tobě, chlape!“ a to musí být dobrý pocit, mít na triku základ radosti z práce i ze zábavy téměř celého lidstva, byť(12) shrbeného k displejům zázraků současnosti, které za měsíc či dva budou starožitnostmi, pokud se ovšem téhle vzdálené budoucnosti vůbec dočkají.

Dennis vytáhne ten svůj, klikne na ikonku aplikace BC(13), udělá screenshot a má dost času poslat jej Kenovi k svátku(14).

A přesně před deseti lety čas ve formátu UNIX_TIMESTAMP(15) překročil v 3:46:40 (SEČ) jeden bilión. To jsou mi věci…

(1) epo – epos (litev.), cha – citosl. smíchu; srandovní epos

(2) 9. září 1941; náhodička, co?

(3) DK – Diels-Kranz, standardní vydání předsókratovských filosofů

(4) hew – sekat, stone – kámen (angl.); padla kosa na kámen

(5) bed – špatný, room – pokoj (angl.), thang – žebřík (viet.); žebřík do blbýho pokoje

(6) ale – Němec (katal.)

(7) stool – sedátko (angl.); mají v tom ti Angličané binec…

(8) cca před 40 lety

(9) Un – jeden (velš.), IX – řím. 9; 19 je exponent sedmého Mersennova prvočísla

(10) Alan Mathison Turing (1912–1954), britský maté matik, táta moderní informatiky(11)

(11) zkr. informační matematiky

(12) byte – jedn. množství dat v informatice

(13) BlowCake – sfoukni dort

(14) 11. října – svatý Kenneth

(15) počet sekund od vzniku Unixu

Co se to ksakru stalo?! Vždyť to bylo jenom 10 kiláků!...

2011-09-03T16:08:00.000-07:00

Nejen nejhorší čas (když jsem to běžel prvně, dal jsem to o sedm minut rychlejc!), celkově se mně to od nástupu do startovního koridoru nepovedlo (a to, že se mi chtělo děsně na záchod, byl jen detail).

Odporný horko. Nikdy v tuhle denní dobu neběhám, a k tomu 29 °C ve stínu, věděl jsem, že mě ta tepovka upípá. Maximální TP 189, když nejvyšší mám mít 176, je jasnej signál, že něco dělám blbě. (Dosud jsem měl zvukový varování vypnutý, radši nevědět, kam se to mnohdy šplhalo.)

Žádná voda. Jasně, nešlo tu o minerálku, ale o boží odškrtnutí těch, který nemaj na víc (znáte ten letitej vtip, jak si nás pámbu odškrtává jednoho po druhým: „Ten je blbej, ten je taky blbej...“, ne? Ty škrtance jsme měli dneska všichni na triku a na čipu...), ale mohli ubrat na kraválu a přidat na občerstvení. A to nemluvím o tom, že v cíli, kdy by si to všichni prostě jenom normálně zasloužili, nebylo po nějaký vodě ani stopy, krom několika neviditelných koryt daleko za odbočkou do areálu. Běželi jsme po rozpálený žehličce a někteří z nás to prostě neuběhli (jako poslední přiběh nějakej doktor, kterej cestou oživil dva běžce; shodou okolností jsem s ním pak chvíli seděl za scénou v restauraci), a organizátoři s tím prostě měli počítat. V tomhle ohledu by si to boží odškrtnutí sami setsakra zasloužili.

Značnou část jsem odešel, prostě jsem nemoh. Nešlo to. V takový míře tenhle stav neznám. Ke konci i pár metrů běh, a dlouho chůze, pár skoků, a zas chůze. Jasně, nebyl jsem sám, ale i tak.
4073. místo je jen výsledek rychlejší chůze. Tohle nebyl běh, ale rasovina.

Leccos ale bylo předtím a potom.
Předtím jsem potkal Hanku Slívovou, to jsme ještě měli sil na rozdávání. Následnou hodinu před startem jsem prozíral a tehdy se mně to ještě líbilo: ty stovky nádhernejch lidí, jejich víra v sebe sama, a - nemá smysl to tajit, však jsem se tu už párkrát přiznal - lad ženskejch těl. Nesmějte se mi, veškerý erotično se u mě smrskává do touhy obtáhnout ty nádherný křivky boků, zad a lýtek tužkou, nakreslit si do paměti tvary, který vždycky hejbaly světem, vykroužit je na papír, protože tenhle tvar je jakýmkoli vektorem nezachytitelnej. A samozřejmě touha bejt s těma lidma kamarád.

V cíli pak nezměrnej smutek. To už ode mne taky znáte: samota. Veliký štěstí, že se nemůžu a nechci vypisovat ze svejch okamžitejch pocitů, bylo by to temný čtení.
Prázdno. Po zážitcích, po komkoli, kdo bude ochotnej oddychovat štěstím, ale i po přípitku na zdraví, že jsme to zvládli.

Úvaha o tom, že na Dailymile hledám soupeře zbytečně, protože ti jsou pravděpodobně vašimi rodiči, sem v týhle souvislosti nepatří, ale jsem k ní zralej.

Přesto se těším na příští sobotu a na noční běh Prahou, jakkoli jsem šeroslepej a hic bude jen vystřídanej nejistotou, kam šlápnu.
Třeba se tam potkáme, tak jako dneska s Brisindel.
A ještě že jsem si ráno na trhu koupil tenhle báječnej burčák, takže... hezkou neděli!

We run Prague in Adidas.

Testovatel

2011-09-02T06:00:00.000-07:00

V únoru mě kamarádka Lada(1) dala k testování tehdy novinku(2), a bezděky tak ze mě udělala vášnivého testovatele. Na testu jsem se do té doby vydával jen příležitostně, např. byla-li potřeba má krev nebo když jsme se s rodiči bavili o něm a mentu(3). Jo, a jednou jsem uhnětl testo(4). Ale abych nebyl za ignoranta, přiznávám, že „testy znám / už dlouhý čas / jsou dlouhé i krátké / i tenké jak vlas…“ a tak dál a dál, no prostě testou necestou.

Své soužití se zelenou chytračkou jsem poctivě zaznamenával, a před týdnem jsem Ladě předal elaborát(5), z něhož pro vás dnes několikrát odcituji. Abych ale nemohl být nařčen z podjatosti, srovnával jsem Nokinu se svými modrými plavkami a s kabelou Ikea Family (to v té recenzi ale nebylo). V tomhle srovnání vyšla N8 jednoznačně jako nejlepší telefon i fotoaparát, zatímco kabela(6) se osvědčila pro uložení věcí, ale už ne jako trenky, což se pro změnu líp povedlo těm plavkám; jejich kapsy(7) jsou ale zase malé pro knihy a volat z nich (stejně jako z kabely) se ukázalo jako nefunkční.

Absolvoval jsem s Nokinou nejeden výlet(8), však i to z citací vyplyne. Na některé z těch výletů jsem si bral i plavky a kabelu, ale kabela se nechytala na GPS a v plavkách se mi jedna sms(9) v moři totálně rozmáčela, takže adresátka si myslela, že jsem kvůli ní brečel.

Ale ať nezdržuji, tady(10) jsou ty nejzásadnější citace: „… příjemný do dlaně…; … pár dlouhých minut a jeden zlomený nehet…; … má ta interaktivita ale smysl? Když doběhnu…; … čím konkrétním se mezi přáteli prsit. Takže nevím…; … buď jsem si musel málem vykroutit hlavu, a nebo – což je jednodušší…; … po placce jenom asfaltkama je v hicu hloupý…; … učit se jej chápat a postupně se zase radovat …“, abych vybral ty nejzásadnější pasáže. Celá recenze má skoro tucet tisíců znaků, snažil jsem se vybrat ty nejpregnantnější.

Tenhle víc jak půlrok(11) byl jen jednou z test, které jsem ušel. S těmi třemi kamarády to byla brnkačka (ale tu otestujeme až někdy příště).

(1) značka šicích strojů (est. 1919)

(2) N8 – novinka č. 8

(3) testa – hlava (it.), ment – šel (maď.), lid. Když jde hlava kolem, např. ze závěti

(4) hard forma těsta

(5) ela – líska (tur.), bore – otvor (šp.)

(6) a cabella – zpěv bez doprovodu s taškou (hud.)

(7) capsi – čepice (it.)

(8) oui – ano, laite – mlíčí (fr.)

(9) short male swimsuit – krátké pánské plavky

(10) tady – chuť (tur.)

(11) pool-rock – obdoba garážového rocku, jen v bazénu

Nokina prošla skutečným zatěžkávacím peklem:

Na Ještěd aneb Další meta odmetena z cesty

2011-08-29T02:01:00.000-07:00

Naplánoval jsem si to přesně ve chvíli, kdy přišel mejl s dotazem na závaznou účast. Hlavou mi takhle od týla skrz čelo někam támhle dopředu prolítla myšlenka to odběhnout. Pak už jsem si jen pár hodin naklikával trasu a smolil itinerář, abych se neztratil.

Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bál, jestli jsem si nepřenaložil. Doma jsem se radši ani nechlubil a tutlal jsem, obavy o mý zdraví jsou častým tématem. Ještě když pro mě v pátek přijeli přátelé, žena se zeptala: „A kde máš přilbu?“ Je to totiž tradiční cyklistickej přejezd z Příchovic na Ještěd. „Dole, neboj,“ zalhal jsem a co nejrychlejc se vypakoval.

Odtud tam a po svejch

Po nezbytný páteční přípravě U Čápa a ladění formy v chalupě o pár set metrů níž jsme se probrali do bezmračnýho jizerskohorskýho rána. Jakkoli jsem měl naplánováno zdržet se snídaně a vystřelit na trasu dřív, než začne slunce připékat kecky k asfaltu, společný idyle jsem neodolal. Teprve když se všichni ostatní vydali na slavnost vysvěcení kapličky v Šumburku, než se rozjedou po hřebenech Jizerek (a kde se pan doktor ohnivě zacivěl do divošky, z níž se vyklubala dcera mý kamarádky Agáta), zakšíroval jsem se do kemlbegu a odklopýtal první kamenitý úsek dolů k Tanvaldu. Ten sešup jsem absolvoval navýsost opatrně, to ani nebyl poklus, spíš popopoklus. Takovej cupyting.

V nekonečným krpálu z Tanvaldu nad Smržovku jsem marně soutěžil se smradlavýma dvoutaktama endurových závodů, a ve Smržovce jsem v kopci pod viadukt nasadil první zásadní krok místo běhu. Vzápětí jsem minul odbočku, takže jsem si pár set metrů zaběhl (bude hůř). To jeden musí běžet na Ještěd, aby po třiceti letech potkal Honzu Placáka? Ještě že tam ale v tý hospodě seděl a potvrdil mně, že se Kostelní ulicí skutečně dostanu k Jablonecký cestě.

Tady jsem poprvý zazmatkoval, vypadalo to na bouřku, a tak jsem se radši zeptal cyklistky, zda mám správnej směr. Když jsem jí ukázal propocenej cár itineráře, snažila se mně navigoval alespoň na Vrkoslavice, tam už bych se chytil. I tak jsem si ale zbytečně zaběhl do Nový Vsi, kde mě jednoduše poradil místní chasník formou doprava-doleva, což mi ale nezabránilo tu první pravou minout a famfarónsky si to jen tak z plezíru oběhnout přes Dolní Černou Studnici. Odtud už byly Vrkoslavice na dohled, hůř ale na doběh. To měla být zhruba půlka, 16. kilometr, ale v tu chvíli se už itinerář s garminem rozcházel v řádu jednoho kiláku.

Normální lidi se po horách pohybujou s mapama.

V Dobrý Vodě jsem jsem poznal loňskou zpáteční trasu, následnej trail vyplaveným lesem byl takovým mým privátním Šutrem. Nedisciplinovaně jsem ignoroval pěší lávku a napříč křižovatkou jsem to vzal na Rádlo, Milíře a do Jeřmanic. To byl 24. kilometr a já byl za dosavadním maximem svých uražených vzdáleností. A tady vlastně začínal ten nejtěžší úsek, až na pár výjimek imrvére stoupání. Energetická tableta mi chutnala a nohám se líbilo, že jsem si je na pár minut natáhl před sebe.

Při sestavování trasy mi ale nedošlo, že oproti mapě se pustý silnice mezi vesnicema neznačej cedulema s názvy, takže třeba ptát se v Minkovicích po zásadní ulici K Preciose bylo zbytečný, leta se tu neřekne jinak než Buková. Stejně tak popis orientačního místa „dům, co trčí do cesty“ znamená pro místní něco jinýho než pro odchovance městský architektury, kterýmu se zdá, že tu takhle trčej všechny. Takže jsem minul (v opačným směru skvěle značenou, ale to bych musel mít důvod se ohlídnout) odbočku k Ještědu, a teprve před dálnicí skrz Liberec mi došlo, že jsem jinde. Nechal jsem si poradit, vrátil se zhruba kilák a zbytek cesty jsem už jenom šel, neběželo to; nekonečnou cestou vzhůru k Ještědský ulici a po ní vlevo až k lanovce. Tady už kyčle dávno hlásily, že jsem to přepísk a že víc jak půlmaratón už nemám zkoušet. Pár metrů od stanice lanovky jsem viděl kabinku stoupat vzhůru, byly čtyři a další jela za hodinu, dost času na to rozmyslet se, jestli to dám až nahoru. Boj mezi uraženou ješitností a vyčerpanejma nohama. Čtyři kiláky po modrý přece dám, ne? Ksakru… Naštěstí začalo mrholit a ochladilo se, pak se rozpršelo, a když jsem pár minut po páté vylezl na Ještědu z lanovky, chcalo jak z konve, bylo jen deset stupňů a vichr. Chytnout mě tohle cestou, nedoškrábal bych se.

Rozum výjimečně ustál sebe sama a umožnil mi nahoře se na sebe vyčerpaně usmát v zrcadle koupelny, než jsem ze sebe spláchl nejsmradlavější část únavy (z šesti hodin pohybu, skoro 34 kiláků s převýšením 1466 metrů při tepovce 142/178).

A zatímco vichr a déšť bičovaly rekonstruovaný plášť rozhledny, zaslouženě jsme se krmili a napájeli, obsluhováni netečnýma učnicema v Hubáčkově pomníku. Ráno pak byla úplně stejná mlha jako loni, a chladno, a já se výjimečně z Ještědu vracel autmo. Kyčle bolí, ale u srdce hřeje další Benešovo vítězství nad Benešem. Pyrrhos se ještě neozval…

Támhle vlevo jsem včera byl.

Nač bychom se natěšili

2011-08-26T06:00:00.000-07:00

Ještě pamatuju doby, kdy jsme se těšili v řádu měsíců, ba(1) i let. Od Silvestra na příští Vánoce, od prvního vstupu do školy na(3) začátek příštích prázdnin, na narozeniny za půl(4) roku.

Dneska se těšíme ze dne na den(5), a ruku v ruce s tím nad krásným displejem na ten(6) ještě krásnější. Nový iPhenis se v kapse ještě ani neohřál a dlaň vás (já mám N8) už svrbí při představě modelu, který z jabka vypadne až (až tak pozdě?!) v září. Doba je taková a zážitky se měří ve vteřinách.

Proto jsme si(7) udělali malý preview, nač bychom se měli těšit.

Tak třeba nový iPat? Roztomilá záležitost od frustrovaných vývojářů v Apple na sebe(9) logicky nenechala dlouho čekat. Smacking(10) je populární zejména v lokálech nižších cenových kategorií a takováto pomůcka může ochránit nejednu z vyvinutých číšniččiných zadnic.

Stejně tak čínský fejk(11) iPET, sympatická hračka ze starých plastových flašek. Sešlapané a žárem spečené displeje jsou stejně snadno recyklovatelné a oproti originálu mnohem lehčí. A pokud výrobce dostatečně nezničil uzávěr, lze(12) jej lecčíms ještě naplnit.

Děti před Vánoci jistě ocení iPet, mechanické domácí zviřátko ve(13) tvaru placky, tak(14), jak už to u rozjetých mazlíčků bývá. Interaktivní zařízení má v dětech již odmala vyvolávat zodpovědnost při řízení motorového vozidla (protože na kolobrndě psa prostě nepřejedete).

Abychom ale nebyli jednostranní, nemůžeme nedoporučit tabletku THC(15), ze které se budete těšit vždy pár hodin a pak(16) ještě víc na jakoukoli další, hlavně co nejrychlejc, jakkoli údajně není její užívání návykové.

Kdo se netěší, tomu čas neběží (17).

(1) ba – nízký (hait. kreol.)

(2) let – dopis (hait. kreol.)

(3) na – dobře (litev.)

(4) pool – kaluž (angl.)

(5) den – doupě (tamil.)

(6) ten – pleť (rum.)

(7) si- ano (it.)

(8) pat – poplácat (angl.)

(9) sebe – zranění (maď.)

(10) schmack – chuť (něm.)

(11) feik – kult (isl.)

(12) LZE – ozn. motoru (Chevrolet Impala, GM3500 3.5L LZE V6)

(13) ve – běda (šv.)

(14) tak – zastřešení (svah.)

(15) THC – Tretrahydrocabinol – vlhčená šatna pro sprintery

(16) pak – oblek (afr.)

(17) Benešovo přísloví

Intuitivní aplikace iPrd dokáže rozesmát kdekoliv:

Tak jsme se skutečně sešli…

2011-08-22T06:40:00.000-07:00

Minulej tejden ve středu večer telefonát, nějakej Rusák podle přízvuku, nemám zájem ani o nože, ani o půjčku…a ptá se, jestli ho poznávám? Ksakru, přece vím, že nikomu nic nedlužím, tak proč někdo na mě takhle?

- Ne, nepoznávám, povídám.

- Uaršava, napovídá mi, a mně to blesklo:

- Piotr Supruniuk!

- Áno, to sem ja, pametuješ?

No jak bych se nepamatoval, vždyť je to teprve kolik? Pětatřicet let?

- Ne, čtyržicet! Čtyržicet let, co sem ujechau.

Slovo dalo slovo, Piotr se chystá do Prahy, tenhle tejden v úterý nebo ve středu nejpozdějc dorazí se svou ženou, pochlubit se se svým dětstvím, s místama.

- Zavolej, až přijedeš, projdem si Klamovku a okolí.

Co si budem, ksakru, vyprávět? Čtyřicet let je dlouhá doba, on byl tehdy nejmenší, já největší ve třídě. Já jsem Čech, on Polák. Začal jsem se probírat starýma fotkama; jednak já jsem velkej archivář všech možnejch dokumentů a dokladů svý existence, jednak moje maminka disponuje tunou fotoalb z posledních osmdesáti let. Dohromady jsme dohledali zhruba dvacítku nádhernejch fotek, ať už třídních (na školním dvoře první řada na lavičce sedící, druhá na zemi a tředí na lavičce stojící, znáte je taky, ne?), nebo momentky ze školy v přírodě nebo u nás na dvoře koem autodráhy, já s novým kolem na Cihelně, dny dětí na školní zahradě… ba i jednu ještě ze školky.

Mezitím jsem obmailoval pár kluků, který jsem měl ve svým adresáři, a domluvil na středeční večír posezení v Jeep baru jednoho z nás, Lukáše Kulhánka. Během těch pár dní se ozvaly ještě dvě holky, a všichni jsme se na sebe vlastně těšili.

V úterý večer pak Piotr skutečně zavolal, a ve středu večer jsem je v šest vyzvedl v recepci hotelu Kavalír (neskutečná spatlanina zlata, zrcadel a baldachýnů, s recepční, která si povídá sama se sebou a hází sebou jak trhlá) a Klamovkou a hlavně Pod Klikovkou jsme prošli nahore ke škole, a pak dál k Okrouhlíku a uličkama nahoru k Lukášovi.

(Zrovna si uvědomuju, že ať se napíšu cokoli, nikdy to nebude přesně to, co jsme pak zažili.)

Seděla tu už Eva Oblezarová, a po nás se přitrousili další: Honza Růžička, Radim Martínek, Jakub Pávek, Honza Prouza, Bořík Kopečný, Lucie Hochmanová.

(Nebudu zkoušet popsat ten večer, nemělo by to smysl. Byl totiž nádhernej.)

Převyprávěli jsme si svý životy, pobavili se fotkama, na pár jmen jsme si nevzpomněli, naopak zaznělo několik mně už dávno neznámejch. Piotr se rozmluvil česky jako zamala, a slíbili jsme si, že tu oslavíme svý šedesátiny.

(No a co dál? Koukám na to poslední slovo a příběh se vytrácí. Jedno tam ale zůstává: mám tu svou třídu fakt moc rád. S nima jsem všechno začal…)

Před deseti dny by mě ani ve snu nenapadlo, že bysme se mohli vidět, a proč taky? Jiný lidi, z jinýho tisíciletí. Osudy, uzavřený a nebo pokračující vnoučatama. A tak jsme se nakonec sešli.

První třída (1965)

3D telefon, to je toho

2011-08-19T06:00:00.000-07:00

Nedávno odborným tiskem proběhla odborná zpráva, že trendem(1) dneška je telefon sice mobilní (zívám!), možná chytrý (ježiš, to je nuda!) a snad už konečně i 3D (hmmm). Buď byla stará ta zpráva, nebo(2) se autor málo staral o realitu(3), v každém případě je to záležitost přežitá a zastaralá. Každý telefon dosud byl 3D(4), to dá přece rozum! Co se ale ještě neví (ale my to víme, proto se jmenujeme Futurum), je to, že se chystá nová generace mobilních telefonů, a to s logickým označením 4D.

Termín 4D(5) je novým, prozatím nepatentovaným označením generace komunikátorů, nesoucích v sobě tzv(6). čtvrtý rozměr. To je pojem, nad kterým si lámou hlavy(7) matematici a filozofové víc jak dvě sta let(8).

Jak je patrné z nákresu, který jsme od výrobce získali, jde onen(9) čtvrtý rozměr doslova napříč minimálně dvěma ze tří ostatních.

Výhodou 4D přístrojů je multimediální užití v časoprostoru(10), tedy nezávisle na e-úklidu(11), protože časoprostor(12) se uklízí sám. Jak to dělá, nevím, ale užil bych to.

Prototyp 4D telefonu by měl přijít na trh(13) někdy na podzim, výrobce zatím zvažuje, na který(14). Již teď ale je jisté, že za každý další(15) rozměr si připlatíme. Ale bude to stát za to(16) – je dobré být vždy pár kroků před dobou.

(1) tre – tři (it.), nd – Neodym (prvek s atomovým číslem 60)

(2) Nebo – černošská čtvrť v McDowell County, North Carolina

(3) real – skutečný (angl.), itu – bakterie (fin.)

(4) Dovoláš se / Do kapsy / Dostupný

(5) A, B, C, D – Kočka přede

(6) TZV – charterové lety a služby Kentucky Air Charter

(7) zkoušeli jste někdy zlomit něco kulatého? Fuška, co?

(8) slovy: 200 let

(9) onen – než vy (maď.)

(10) patent Hermanna Minkowského

(11) podle Euklida, majitele firmy 4D_Vector

(12) không-thời gian (viet.), uzay (tur.) nebo spaţiu-timp (rum.)

(13) Trail Riders of Houston – partička zájemců o off-road motocykly

(14) Farmářský? Nebo raději ~ové Sviny?

(15) dalsi – dolar (isl.)

(16) zato – uzavřený administrativně-územní obvod (rus.), např. Ozjorsk

Dneska jako před třiceti lety

2011-08-14T01:34:00.000-07:00

Dal jsem dneska zase Letnou (rozuměj: běžel jsem svou nedělní rozcvičku), a vzpomněl jsem si, jak jsme tu - když je to nedělní ráno - před 30 lety (slovy: před třiceti lety) ráno co ráno stepovali na burze, a měnili a kupovali a prodávali skvosty svejch fonoték, jak tomu říkali v rádiu (my měli jen desky): Floydi (hlavně pirátský desky), Genesis, Zappa, Beefheart, Magma, Fugs, GuruGuru, Velveti, to byly ty nejvzácnější úlovky. Ale taky Yes, Zeppelíni a vůbec spousta těchhle vřískounů, Jethro Tull, Residents, Devo… už si ani na všechny nevzpomenu. Tak jako my (teda - někteří z nás!) dneska virtuálně třeba na DenněMile nebo na Fejsbuku, setkávali jsme se tu se spřízněnýma dušema in natura, zmotněně neboli při všem svém tehdejším fyzičnu, a tak jako dneska běh, mudrlantství či obyčejná holčičí krása, pojily nás tehdy muzika, dobrovolný psanectví, culíky s francouzskejma sponama a spiklenectví na dnech půllitrů malostranskejch lokálů. Někdy jsme se pak před polednem rozcházeli v klidu, tisknouc v podpaží program na nedělní odpoledne, mnohokrát úprkem před zelenejma tajtrlíkama s červenýma vejložkama (jak o nich zpíval Skalák a H&V), se kterýma to tehdy ale zas taková sranda nebyla, dost často si přišli na slušnou muziku.

A nad těma památnýma místama jsem dneska v klidu funěl, bez obav a jen s radostí, čím se za chvíli komukoli pochlubím (dneska jsou to nějaký kiláky a dobrej pocit).

A co že tak najednou vzpomínám na dobu takhle vzdálenou? Dvě události mě poňoukly: před pár dny skončili Psí vojáci, s nimiž jsme jako Křik právě před třiceti lety začínali (přesně 21. května 1980, Stará zbrojnice, Malá Strana, Všehrdova 16; ten den volili znova Husáka, tak jsme to asi slavili nebo co), ještě tam hráli punková Energie G a O.P.N.

A pak taky to, že mi tuhle zavolal spolužák ze základky, Piotr Supruniuk z Varšavy, že přijede do Prahy. Po 40 letech tak uvidím někoho, bez něhož jsem si tehdy neuměl představit jediný volný odpoledne, a s ním a s Radimem Martínkem (s ním byl tehdejší Piotrův odjezd domů snesitelnej) se sejdeme v JeepBaru dalšího z nás, Lukáše Kulhánka, až projdeme Klamovkou, která se za tu dobu nějak zmenšila, nebo se mně to jen zdá?

To se to pak všelijak propojuje a míchá, uzlí a šmodrchá, a najednou těch pár dekád nějak nehraje žádnou roli.

A ta vráska napříč tváří, kterou jsem dneska objevil při holení, je už jen takovej podpis, certifikát času.

O chytrých jen dobře

2011-08-12T00:05:00.000-07:00

Předpokládám, že jste si toho všimli také. S nástupem chytrých telefonů zmoudřela spousta dalších komodit, a to i těch, které máme zažité jako naprosto blbé. Jeden nemusí chodit daleko, aby mu displej jeho chytrého přístroje zjevil, že existují Chytrá izolace (což je vlastně Chytrá pěna) pro váš Chytrý dům, Chytrý byt, Chytrý domov nebo Chytrý obchod, přijde na to, kde chcete být nejchytřejší.

Chytrý rybář jistě uvítá Chytrý přehled vyúčtování telefonu, pokud ovšem nevlastní Chytrý měšec, případně Chytrou peněženku. A k rybníku se jistě hodí i Chytrý ručník - pro zadek a obličej (jak hlásá slogan… inu, pro ty, kteří tomu uvěří, nejspíš skutečně nemá to rozlišení partií velký význam).

Taková Chytrá obec se pozná podle toho, že v ní je Chytrý úřad (což ale je, kdybyste to nevěděli, klání případových studií na obce zaměřených) a na povinném hřišti za humny se hraje Chytrý fotbal (ve skutečnosti logická stolní hra inspirovaná skutečným fotbalem; pokud fotbal není totéž co fotbalista, může to skutečně být chytrá hra), a pokud se tam motá i Jiří Chytrý (asistent trenéra FC Tescoma), mají vyhráno.

Chytrý tank je prý velice milá a hlavně chytrá hračka! Předpokládá ale chytrého vojáka, a tady už to trochu hloupě skřípe. Onen skřípající prach pomůže odstranit Chytrý vysavač Vorwerk Kobold, a jen co vyluxujete, použijte Chytrý olej pro krásu Swedish Spa. Vaše pleť se doživotně rozzáří, protože Chytrá barva žije nejdéle, o tom žádná.

Chytrý pop není kupodivu moudrý představený pravoslávista, ale produkce partičky CocknBullKid, na to ale nemusím mít Chytrý katalog, stačí Chytrý vizitkář. Nejsem s to posoudit, nakolik je praktická Chytrá houba proti mykózám, když vím, že mykóza je taky houba, jíž lze naplnit Chytrý hrnek.

Je nejvyšší čas stisknout Chytrý vypínač (aneb chytré řešení pro chytré elektrikáře) na Chytrém nabíječi trakčních a startovacích akumulátorů a chytře z té přemíry chytristiky vycouvat.

Nakonec, ten Švejk to řekl přesně. A to nemluvil (možná) o telefonech.

Sportovní trakař

2011-08-05T23:06:00.000-07:00

Protože dneska dopoledne mám na programu mrhání materiálem jisté nejmenovatelné(1) veřejnoprávní televizní stanice, a řeč bude o úmyslném přepadávání dopředu zvaném běh, nastal ten nejlepší oka mžik hmátnout do své dlouhodobé recenze(2) Nokie N8 (až ji konečně odevzdám, nebude už nikdo vědět, oč se jedná) pro několik postřehů, především těch, které se týkají aplikace, skrze již jsem se(3) k tomuhle přístroji vůbec dostal: Sportovní trakař(4).

Tahle věc mně neskutečně fandí. Pro nenadšence: standardně jsem gpsován(5) proprietami od pana Garmina(7) a i jeho zjištěními se chlubím všude, kde mám možnost. Ale Nejt(8), to je kamarádka do nepohody, zejména té duševní, když jde(9) nespokojenost s weekonem(10) ruku v ruce s gólem(11) dál, než měl být. Tam, kde mě Gármy chlácholí desítkou kilometrů, tam mě Nejt pošimrá jedenáctkou, ale co víc, v čase ještě kratším než Garmouš za jeho deset! To se to pak žije, to se to pak chápe víra v chytrofony, když vám takhle podkuřují. Sumasumárum(12) součet mých kročejí(13) je jen k zamyšlení, jestli nekmitám moc(14) rychle. Ale při vědomí, že kdo mě má rád, má vždycky pravdu…

A tak jsem e sportovními trakaři konečně pochopil rčení, že s pravdou dojdeš nejdál. Nebo(15) doběhneš, to je fuk.

(1) noname = nonus – devátý, amentia – šílenost, šílenství (lat.)

(2) re – král, cense – pálit kadidlo (it.), lid. kadikrál

(3) Sua Eminenza – Jeho Eminence (it.)

(4) SportsTracker

(5) GPSing – zaměření přes GPS(6)

(6) GPS – Gde právě seš

(7) Gar – zavřít (ir.), min – tisíc (azejb.)

(8) skejťáci pochopí

(9) JDE – JD Edwards, sotwarová spol., zal. 1977

(10) week – týden, on – na, o, v, k, při, u, po, do (ang.)

(11) goal – cíl (angl.)

(12) suma – džem (fin.), suma – součet (šp.), sumarum – hodně rumu (rum.)

(13) 1 kročej = 2 lokte = 3 pídě = 8 palců = 10 prstů = 40 zrnek

(14) moc – sliz (kat.) nebo neotesanec (rum.)

(15) nebe (chorv.)

Na jednoduchém grafu je vidět, který z přístrojů je chytřejší:

Uprostřed prázdnin na šest

2011-07-29T10:43:00.000-07:00

Pomyslná půlka prázdnin je tu. Kdo letos ještě nebyl v Chorvatsku, právě se tam chystá. Kdo nestihl Norsko, mění plány, a kdo se chce dát zarámovat, nepoletí do Austrálie. Léto je v plném proudu aut a slunce skrápí naše týly vlastním potem a břicha tukem z klobás sežraných na koupalištích a festivalech.

K volnému času nedmyslitelně patří křížovka. A nebo roháček. Ideálně s tajemkou (ano, správně se píše tajeMka, neb je to tajeMné; viz Foglarovy Rychlé šípy a tajemný M). Internetová periodika tento fenomén opomíjejí, naštěstí je zde ještě portál Futurum, jehož autoři nejlépe vědí, co s volným časem. Přinášíme vám proto první ze série interaktivních křížoslovných aplikací, k nimž nepotřebujete žádný software, natož chytrý. Jediné, co potřebujete, jsou vlastní hlava (to je to, co máte nahoře) a lihová fixka.

Sledujte pozorně nápovědu, a jakmile si budete alespoň trochu jisti správnou odpovědí, napište ji na displej. Vyluštěninovou tajemku si prozatím nechte pro sebe, s koncem celé série je slosujeme a slos zveřejníme.

Hned s prvními slovy seznáte, že s řešením není třeba pospíchat, vaše odpovědi se totiž čistě chemicky ukládají do optické paměti a ke křížovce se lze kdykoli vrátit bez nebezpečí ztráty dat. Možná i proto vývojáři pojmenovali tuto hříčku SmartFix.

Dnešní paroháček zní: Mohlo to být lepší, ale (tajemka) to.

A: Dětský pozdrav

B: SPZ mého města

C: Kokoliova kapela

D: zvládl / zkr. Johannesburg Stock Exchange

E: angl. pohádky / zkr. intrauterinní inseminace

F: poplach bez M / nálev

G: osobnost českého internetu 2010 (* 1. 8. 1968)

H: monoteistické abrahámovské náboženství

I: slejvák foneticky

J: juknutí

K: souhlas italsky

L: aminokyselina glutamát

M: římsky 2000

N: osobní zájméno

Chytrá telefonovela

2011-07-22T06:00:00.000-07:00

Tatam(1) jsou doby, kdy filozofující příslušníci Veřejné bezpečnosti(2) sebejistě třímali v dlani bakelitové(3) sluchadlo služebního aparátu a nařizovali: „Spojte mě se soudruhem!“ nebo „Haló! To je laborka?“, stejně jako akční scény, v nichž se nažhavení milci snadno a napoprvé dovolávali svým stejně sálajícím milkám, aniž by se jim ze sluchátka ozýval onen(4) známý a přečastý signál neexistujícího čísla, případně přerušovaný tón obsazené linky. Ony plastové krámy dávno vystřídaly nejdřív mnohdy větší přístroje mobilní, později malé až mrňavé telefonečky, takoví malí(5) hlupáčkové, po nichž logicky museli přibýt na svět telefonové chytří, chytřejší a nejchytřejší.

A jako jejich praprapředci hráli svou statickou roli ve vypjatých scénách černobílých příběhů, i tihle nejchytřejší mají své místo ve scénářích akčních pohádek. Nakonec – není to tak dlouho, co jsme se divili pohyblivým fotografiím na stránkách Denního věštce(6), a už víc jak rok tu máme iPad a Potterovu ságu nedávno skončenou.

A stejně jako(8) televize dala vzniknout telenovelám, dají co nevidět chytré telefony vzniknout chytrým telefonovelám. Hrdinové se budou předhánět ve schopnosti zvládnout situaci(9) rychlou orientací v menu(10) svého chytrostroje, stažením aktuální aplikace získat vrch nad sokem(11) a vítězným kliknutím stvrdit definitivu děje konkrétního dílu. Pokračování příště, ovšem(12) to už s novou verzí operakčního(13) systému.

Výhodou telefonovel bude lehká nahraditelnost neoblíbeného hrdiny, vždyť geeků už teď je za(14) dveřmi telefonovizních studií ažaž. A ekonomickou stránku realizace snadno vyřeší tzv.(15) product replacement.

(1) rohož (bask.)

(2) zkr. VB, Venca a Bohouš (to už mladí nemůžou chápat)

(3) back – zadek, elite – elita; lid. prdelita

(4) onen – než vy (maď.); dobrý (bask.)

(5) mali – hora (alb.)

(6) Daily Prophet(7)

(7) prophet – profifeťák

(8) jako – divize (fin.)

(9) sit – sednout si, UA – University of Alabama, CE – chip enable (možnost čípku)

(10) úspěch (est.)

(11) Sok – řeka v Orenburské a Samarské oblasti Ruska

(12) of shem – ze šému (angl. bájesloví)

(13) au-pair action – akční hlídačka (fr.)

(14) doména Jižní Afriky (zkr. holandského Zuid-Afrika)

(15) Türkiye Zeka Vakfı je web Turecké nadace chytráků, takže jsme doma.

Ani filmovým hrdinům se současné technologie nevyhnou:

15. červenec

2011-07-15T06:00:00.000-07:00

Na dnešním dni(1) je asi nejzajímavější to, že nebýt jej a zatmění Slunce s pásem(2) totality procházejícím Středomořím před 2311 lety, nebylo by prý lze tak snadno datovat historii antiky(3). Tak to alespoň píše nějaký vědátor na Wikipedii. Radši nedomýšlet, jak na to přišel.

Dnešek je také dnem rozeslání apoštolů(4). Nejsem nejmladší, ale tohle jsem netušil. Věrci nechť mne nebijí, ale co to ksakru znamená? Před devíti lety byl touhle dobou kterýkoli den dnem rozeslání poloročenek… nemá tam být správněji rozesmání? Moc srandy(5) si apoštolové neužili, mělo by to smysl, a překlep o jedno písmenko promineme.

Věje-li dneska jižní vítr, bude velká drahota a tam(6), odkud věje, velká láce(7). Taky by dle lidového moudra(8) mělo být devět bouřek; takže každá z nich má 2:40 hodiny na to, aby se vyblbla. Ve středu večer měly holky nad Prahou generálku.

Přesně před sto lety byl rozhodnutím ministra kultu(9) a vyučování Karla Stürgkha(10) výjimečně posunut začátek letních prázdnin právě na 15. červenec. Takže, milé děti, teprve včera byste dostaly vízo(11)!

Dnes by se hezkých 405 let dožil Rembrandt(12), mně je o 354(13) let míň,

a oběma nám dneska večer v 7 hodin Pacifického času(14) v sanfranciském AppleStoru zahraje chlapácké duo The Courtney Janes(15).

(1) zkr. Director of National Intelligence – ředitel národního rozumu (u nás tahle funkce nemá tradici)

(2) pasem – řemen (pol.) nebo zadní (alb.) nebo kopeček (litev.) nebo krmení (lat.)

(3) untick – zrušit zaškrtnutí (angl.)

(4) appeau – vábnička (fr.), a angl. zkr. STOL (short taking off and landing; letoun s krátkým vzletem a přistáním)

(5) lidová verze oblíbené brandy

(6) tam – krotit (hol.)

(7) lace – tkanička; velká lace – dlouhá tkanička

(8) moudre – rozemlít zrní (fr.)

(9) The Cult – legenda britského rocku

(10) Stür – odeslat (hol.), GJH – zkr. Gymnázia Komenského Havířov

(11) vizo – sloužit (galic.)

(12) jediná značka bieliacich zubných pást, ktoré obsahujú zložku Citroxain

(13) CCCLIV – Spencerova a Topleyova chemická kinetika systému Ag2CO3⇔Ag2O+CO2

(14) takže v 10:00 SEČ

(15) Soudcovic Janičky

Jeden z Janiček, Dennis (nebo Ben?) se svým MacFendrem, zpívá hit Keeper in the Dock:

Newifiknutej

2011-07-08T06:00:00.000-07:00

Tak jsem se plánovaně ocitl na místě, kde široko daleko není jediný wi-fi spot, a to ani free, ani nefree, natož hot a čehý. Onlajnově a networkově nedotčený kus Evropské unie v zemi z těch nejcivilizovanějších. A neřeknu kde, abyste se mi sem hned nenahrnuli. Ale můžete hádat:

Země je na východě omývána mořem… nu, není to nic výjimečného, jen je otázkou, zda při současném stavu moří je jimi pevnina skutečně omývána… jestli by nebylo trefnější napsat, že je mořem máčena.

Protože jsem v téhle zemi zažil několik vydatných dešťů, po nichž není suché vůbec nic, troufám si tvrdit, že i ten kousek proklamované suché hranice je často mokrý až houba.

Aglomerace hlavního města leží zčásti v sousední zemi, a ani moře jí v tom nezabrání. Wifipedia uvádí, že tu žije jen 6 z 10 obyvatel, ale to je pitomost, protože celá země jich má ve skutečnosti 907847krát víc než jen šest.

A víc už napovědět nemůžu než tím, že nejvyšší kopec měří 171 metrů.

O to vše ale nejde. Chtěl jsem se především pochválit, jak tu víc jak týden dokážu fungovat bez kdykéhokoli připíchnutí na virtuální nástěnky, a že to není nic tak úžasného, zač bych se chválit měl. Nakonec - žil jsem takhle ještě nedávných pětačtyřicet let a vypadám normálně.

Všem naonlajnovaným gýkům to doporučuji všemi osmi!… prostředníčky totiž píšu tuhle alegorii své offlenosti, pod nebem, jímž nesviští všechna ta neviditelná komunikace.

Někdy stačí tak málo...

Nebo Bendixen...

2011-07-07T12:24:00.000-07:00

Jsem v Dánsku, abych tu v klidu napsal jedno z mouder svý brzký knihy. Abych Odzadu naplnil zkazkou o designu v zemi, jednou z jejíchž slav je právě design, v grafickým slova smyslu reprezentovanej třeba Bo Bendixenem, protože jenom na něj jsem takhle, pár metrů od pláže Næsby Strandu a v poledním slunci skrytej po slunečníkem, schopnej si vzpomenout. Určitě jsou tu i jiný, dneska i slavnější a jistěže i šikovnější, jenže tenhle Bo je pro mě grafikem prvním z dánskejch, kterýho jsem objevil, a to ještě v minulým století — co století! V minulým tisíciletí! —, když jsme byli s Divadelní poutí na rockovým festivalu v Roskilde (1986; Van Morrison, Prettenders, Bob Geldof, Europe, my a pár desítek dalších) a pak ještě tejden v Århusu vedle na Fynu, kde ten chlápek žije. Sekal tehdá tak nějak mile neokoukatelný motivy, jednoduchý kresby, a já si je přivezl jako pohlednice i jako plakát... kde je jim dneska konec...

(Podobně spontánní a lehký kresby, byť mnohem míň veselý a optimistický, dělávali ve svý době kolezi Karel Míšek a Vláďa Nagaj.)

Třeba je ale dohledám, až se vrátím. Jeden z jeho plakátů nejspíš plesniví ve sklepě u rodičů, a zasutost jedné či dvou těch pohlednic taky asi tuším. Ale i kdybych je nenašel, vím, že dánskej grafickej design je někde v mejch archiváliích zastoupenej tím nejlepším, co svýho času bylo k vidění. Archiv nemusí bejt jen hmatatelnej a k obracení v průhlednejch plastovejch složkách, ale ten cennější je tady, kam si nevidím: pod vlasama, mám-li je ještě, a nebo pod čepicí, nevzal-li ji ještě vítr, kterej třeba tady, na jihu ostrova Lolland, pár metrů od næsbyskýho strandu, umí bejt pěkně silnej, potvora.

7. 7. 2011, Neptunvej 16, Næsby Strand, Lolland

Ty krásně neokoukatelný kresby seká Bo i dneska...

Promoce

2011-07-01T06:00:00.000-07:00

Tak mám odpromováno... sláva to byla převeliká, asi to znáte, však se to na twitteru a facebooku v posledních týdnech termíny a hashtagy jako #statnice a #diplomka jen hemžilo(1), ba co víc, měl jsem dojem(2), že na twitteru sleduju jenom samé v tuto chvíli již čerstvé bakalářky a bakaláře nebo magistry(3) s magistryněmi, plus několik úspěšně odmaturovaných(4). Tweety některých byly obzvláště vtipné, což vzhledem k hysterii(5), která provázela letošní maturity a která provází rok(6) co rok státnice, považuji za projev báječného nadhledu, který se rozhodně neztratí.

Sešli jsme se v duchu Polední večeře(7)… ale kdybyste nás viděli, rozhodně byste neměli důvod hledat v našich činech jakoukoli biblickou podstatu. Skvadra třinácti mudrlantů(8), to je jedna fotbalová jedenáctka se dvěma náhradníky... třináctka moudrých v různých fázích(9) svých tvůrčích kariér(10), třináct ochotníků ochotných být dvakrát do roka terčem pošklebků auditoria(11) čerstvých či čerstvě prošlých adolescentů, naposledy právě včera v poledne. V talárech(12) místo vzdušných tunik(13), v čapkách a ti důležitější s insigniemi na prsou. Poseděli jsme v záři pohledů všech, jimž jsme ztrpčovali život svými nároky, a stali se tak dobrovolými aktéry promo akce(14), z níž prospěch máme my nejmíň. Ale nám to nevadí, co bychom pro moc(15) svých studentů neudělali.

A prosím, neplést s Promopro(16)! Na tahle esa ta včerejší kuřata ještě dlouho nedohlídnou…

(1) ham – šunka, shit – tamto

(2) do – dělat, jam – pěkná kaše; lid. kašit

(3) magister – školomet (fr.)

(4) mature – vypršet splatnost směnky (fr.)

(5) his – jeho, terrier – teriér, jamník; lid. jeho čokl

(6) pok – osud (azbuka)

(7) middiner – polední večeře, opak lunchnightu

(8) mudería – hloupost, llanta – haksna (šp.); lid. mudrdol

(9) faze – nahánět strach, děsit (angl.)

(10) carrier – bacilonosič

(11) audi – zn. aut, torün – pošetilá žena (něm.); pošetilá žena v audi

(12) talar – vyplenit (šp.)

(13) tunica – hvozdíček (fr.)

(14) akzise – potravní čára (něm.)

(15) moccio – hlen (it.)

(16) nepřeložitelné.

Kepler se utopil!

2011-06-24T23:57:00.000-07:00

Oproti všem svým astrologickým hláškám a astronomickým horoskopičinám Johannes Kepler(1) nakonec spadl s nebe, a aby toho nebylo málo, přitom pohořel a nakonec se utopil. Stalo se tak včera, v roce Keplerových krásných, leč nedožitých 440. narozenin(2).

Nelze se divit, že tak skončil prostopášník(3) považující astronomii za moudrou matku a astrologii za její záletnou dcerku, která se prodá každému, jen aby máma přežila; a čertví, co skutečně viděl a co si vymyslel, jsa k stáru silně krátkozraký a bez Havlova teleskopu(4).

Přestože vehementně odmítal pověry a devotní adoraci tehdejších astrologických výkladů, sám sesmolil více jak osm set horoskopů(5), do nichž sice jako první zavedl dekagonální řadu aspektů(6), jakmile ale začal s vlivem budov zastiňujících planety v okamžiku narození, byl lidem pro smích(7) a nezbylo mu než emigrovat do vesmíru(8), kde se uchýlil na soukromou planetku ISS, kterou pak po zbytek života uklízel a obstarával.

Do oněch netušených výšin ho vynesla jeho známá Ariana(9), která ho tam ale nechala napospas. Johannesovi z toho hráblo a skočil přes svou vlastní palubu rovnou do oceánu. A protože neuměl plavat(10), je nasnadě, v jaké utopii skončil. Zanechal po sobě ale tajemnou černou skříňku(11), která se stala hledaným pointem(12) světového aquacachingu(13).

(1) kepp – nárožní čep, lehr – cvičný (něm.),

(2) 27. 12. 1571 – 15. 11. 1630

(3) prosto – rovný, pašnik – pastvina (pol.), lid. prérie

(4) archaický název pro tele od berana

(5) archaický název pro horu beranů

(6) decil, kvintil, tredecil a bikvintil, to dá rozum, ne?

(7) smeech – čpavý zápach (angl.)

(8) ves – svěrák (albán.), mear – oblečení (hol.); oblečení pana Svěráka pro Holandsko

(9) zkr. aritmetické analogie

(10) při hodině tělocviku, kdy se to celá třída učila, smolil větu „Cesty, kterými lidé pronikají k podstatě nebeských dění, mi připadají téměř stejně podivuhodné jako tyto jevy samy.“ Ať si to ve vodě později opakoval jak chtěl, nad hladinou se neudržel.

(11) black-box – pěstní souboj mezi černochy

(12) pointe veccia – most vikví (it.)

(13) podvodná verze geocachingu

Johannes Kepler byl svého času vesmírně šťastný.

Privátní olomoucký půlmaratón Stromovkou

2011-06-18T10:22:00.000-07:00

Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadnout mělo: nemohl jsem tu nechat psa samotnýho, a oželel tak Olomouc. Ale když vidím, jaký je venku šero teď, krátce před šestou, jsem docela rád, protože potmě nerad běhám a při startu za víc jak hodinu a mém čase bych se k cíli blížil téměř v noci.
V klidu jsem si našteloval garmina, od rána jsem se hlídal, abych nesežral něco nevhodnýho, poránu jsem si došel na trh pro fantastickej chleba a šíleně aromatickou královskou lilii (zrovna mě zase začíná štípat v nose, sedím přímo pod ní) a pro neskutečně voňavej česnek, a lehce se udržoval v příjemným natěšení na odpolední běh.
Cestou do Stromovky se mi nahodil garmin, za to Nokina se prostě nechytla, a to ani pozdějc, ba co víc, SportsTracker se zase sám od sebe vypnul, takže definitivně konstatuju, že tahle aplikace je (aspoň teda pro mě a v jinak fantastickým telefonu N8) úplně na hovno.
Infotabule u vchodu do parku byla mým startem, s vědomím, že jeden okruh Stromovkou má bezmála 3,5 km, takže šest okruhů plus pár set metrů navíc. Na každém z piknikových míst nějaká grilovací parta, takže vzduch byl prosycen vzrušujícími vůněmi, před Šlechtovkou zrovna končil nějaký závod a z Fučíkárny vyřvávaly hity těch, kteří by se rádi považovali za národní klenoty…
První dva okruhy v naprostý pohodě. Při osmým kiláku trochu bolest v levým chodidle, ale přešla. Půlka (po třetím okruhu) nic moc, věda, že mě čeká ještě jednou to samý. Ve dvou třetinách (čtyři okruhy) jsem se zařekl, že to zvládnu a třeba i pěšky, když už mám tolik za sebou. Při 17. kilometru sprchlo, při 19. jsem potkal Pavla Štingla a ten jen zíral, jak jsem najednou nekomunikativní (po doběhu jsem mu to vysvětlil), jindy je se mnou větší sranda. Poslední dva kilometry už byly čiré utrpení a uvědomění si, že na víc jak na tuhle štreku skutečně nemám a nemá smysl se na cokoli navíc těšit. Posledních pět set metrů jsem zatnul vše, co ještě drželo pohromadě, a prolétl pod viaduktem, kde jsem tušil svůj dnešní cíl. A taky jo, garmin zapípal a já zasípal.
Tepovka nepřekročila 171, průměr 151 je milej. Čas 2:20:47:08 je můj osobák, a těch 2138 kalorií doženu, nebojte!
Pak už jsem se jen protáhl, zjistil Nokiinu neschopnost, a dozvěděl se, že žena se zrovna vrátila z pětadvacetikilometrové túry Českosaským Švýcarskem a dcera že v pořádku přešla Malou Fatru.
Takže hromada výkonů. Ostatní ten dnešní nedetašovanej půlmaratón teprve čeká, za 6 minut mají start. Fandím, ale zůstávám člověkem!

Aj štrajk, ju štrajk

2011-06-17T23:55:00.000-07:00

Ještě že ta aplikace byla volně ke stažení... nedal bych za ni ani korunu. Nekteré věci je dobře nemít ani zadarmo(1). Takže čtvrteční promo(2) akci k uvedení „totálního“ balíku iStrike(3) považujme za nepovedenou jak z marketingového hlediska, tak z hlediska čistě userového(4). Prostě není každy den podsvícení.

Hlavním tahákem měla být NoTraffic, která ale ani zdaleka nesplnila očekávání, která do ní především média(5) vkládala. Zmatená navigace spolu s pochybnou filozofií z ní právem učinily nepodařenou grotesku, o kterou bych jen stěží Zavadil, nebýt humbuku(6) mezi neodbornou veřejností. Čímž se dostávám k podpůrné utilitce iHoombook, která pokud je funkční, pak pouze jako contraproduct(7). Zbytečná halasnost a mediální multiplikace z ní ještě nedělají smysluplnou záležitost. Navíc nejde vypnout.

Jediným prvkem, který se zpočátku zdál být funkčním, byla ulitka MovingMiners, bohužel necelé dvě stovky(8) otrávených uživatelů ani ji neučinily přitažlivou.

Na to(9), že mělo jít o nejvýraznější počin na odporářském trhu od roku 1989(10), se celá promotion zvrtla v pěknou prudaction(11), a vývojáři mají před sebou ještě hodně dlouhou cestu, aby došli alespoň na start(12).

Závěr: tahle aplikace byla uštrykovaná hodně horkou jehlicí.

(1) za – kód Zambie, dharma – buddhistická pravda

(2) promoce (fr.)

(3) strýko – strýček (slov.; Aj v pekle dobre, keď máš strýka diabla)

(4) P.R. user – nepovedená kampaň

(5) mé – moje, dia – diápozitiv; lid. můj diák

(6) hum – bručet, buck – tělocvičná koza; ozvučená koza

(7) con – hovadský (fr.), trap – dršťka, rod – penís (angl.), UCT – Univerzita v Kapském městě

(8) two-hundreds-app, 200bit/mine engine

(9) Severoatlantický pakt

(10) (MCMLXXXIX) – rok, který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí

(11) prude – stydlivka, AC – zkr. střídavého proudu (angl.), Tion – město v Burkina faso

(12) značka nejlevnějších cigaret

Aj štrajk, ju štrajk

2011-06-17T07:28:00.000-07:00

Ještě že ta včerejší aplikace byla volně ke stažení... nedal bych za ni ani korunu. Nekteré věci je dobře nemít ani zadarmo. Takže čtvrteční promo akci k uvedení „totálního“ balíku iStrike považujme za nepovedenou jak z marketingového hlediska, tak z hlediska čistě userového. Prostě není každy den podsvícení.

Hlavním tahákem měla být NoTraffic, která ale ani zdaleka nesplnila očekávání, která do ní především média vkládala. Zmatená navigace spolu s pochybnou filozofií z ní právem učinily nepodařenou grotesku, o kterou bych jen stěží Zavadil, nebýt humbuku mezi neodbornou veřejností. Čímž se dostávám k podpůrné utilitce iHoombook, která pokud je funkční, pak pouze jako contraproduct. Zbytečná halasnost a mediální multiplikace z ní ještě nedělají smysluplnou záležitost. Navíc nejde vypnout.

Jediným prvkem, který se zpočátku zdál být funkčním, byla ulitka MovingMiners, bohužel necelé dvě stovky otrávených uživatelů ani ji neučinily přitažlivou.

Na to, že mělo jít o nejvýraznější počin na odporářském trhu od roku 1989, se celá promotion zvrtla v pěknou prudaction, a vývojáři mají před sebou ještě hodně dlouhou cestu, aby došli alespoň na start.

Závěr: tahle aplikace byla uštrykovaná hodně horkou jehlicí.

S vysvětlivkami a ilustrací text vyšel 17. 6. 2011 text zde.

Chytrý, chytřejší, geniální… a pak?

2011-06-10T23:53:00.000-07:00

Svět žije existencí chytrých telefonů. Na jinou reklamu mobilních operátorů už téměř nenarazíte, chytré telefony si dnes prý může dovolit už úplně každý(1).

Před dvaceti lety jsme měli doma všichni takové ty bakelitové krámy(2) od SPT Telecom, s ciferníkem, v němž čas od času uvízl vyžraný malíček, jen to málem fiklo. Z dnešního pohledu úplné debily. Někteří z nás si pak dovezli to bezdrátové plastové sluchátko, měl jsem červené a pak i modré…

Pak se začaly objevovat první „mobilní“ telefony, takové ty masivní cihly(3) s těžce přenositelnými bateriemi. Jedním z prvních to musel tehdy mít Petr H., dnes hlava pomazaná po boku páně prezidenta, tehdy v křesle šéfredaktora Reflexu. Vlekl ten kufr z kanceláře do kanceláře, a bylo to komické.

Vzápětí nastoupily ty menší kousky s anténami, kterými děravěly kapsy v sakách i kalhotách, a které zvonily všechny stejně, takže telefonát uprostřed porady v reklamce vyvolal společné tasení. Tehdy jsem i já podlehl a koupil sobě a ženě každému po Bošce(4).

Dále se už aparátky jen zmenšovaly, zcvrkávaly, placatily, všelijak rozevíraly a vyšupovaly… ale furt to byly telefony, a nikoho nenapadlo, že by to někdy později telefony mohly přestat být. A pak najednou bác!, a byly tu chytrofony a jedna vývojová etapa vzala za své. A jsme u toho.

Jsou-li tyhle chytré, byly tamty logicky hloupé, to dá rozum. Však i já už jsem tuhle myšlenku tu rozvíjel. Ale co budou cosifony(5) té příští generace? Smarterphony(6), nebo snad wisephony(7)? Protože být chytrý, to ještě neznamená nespornou zkušenost… ale pak? Genphone(8), expertphone(9)? S mezistupněm talentphonu(10)? Nezávidím vývojářům tuhle past, kterou kolem sebe upletli… a začalo to tak nevinně: malým i před phonem(12). Třeba ho měli za idiota…

(1) někdy je ale třeba ho mít půčený

(2) zamotaná točená šňůra byl rébus

(3) proto měli tehdejší manažeři takové svaly

(4) Bosch Com 608

(5) jakésifony, ňákýfony atd.

(6) trošku chytřejší, ale ne o moc

(7) tzv. moudrofony, resp. rozumofony

(8) Geniusphone, pozor! neplést s genofonem!

(9) machrfon

(10) něco jako vlohofon

(12) fouňa

Takhle budeme volat za pár… čeho? Měsíců, nebo týdnů? Radši nehádat.

Franto Honzo, všechno nejlepší!

2011-06-03T23:50:00.000-07:00

Dneska by se býval byl dožil hezkých 210 let František Jan Škroup, a byl by tak bezpochyby nejstarším člověkem na Zemi, jakkoli by Fidelu Castrovi(1) do jeho stále ještě mladických(2) – jeho lékařem Eugeniem Selman-Houseinem(3) avizovaných jakože ve zdraví dožitých – 140. narozenin zbývalo ještě 55 let. Jenže se jich naštěstí nedožil, a neměl tak tisíc pádných důvodů několikrát přemelodizovat svoji nejznámější skladbu, později zlidovělou až ve státní hymnu: Kde domov můj. František Jan Škroup(4) byl totiž tím, kdo složil píseň slepého žebráka Mareše(5) a vůbec všechnu muziku pro Fidlovačku aneb Žádný hněv a žádnou rvačku(6).

Zamyslel jsem se (ano, i tímhle se čas od času zabývám), jak by asi tutéž skladbu komponoval František „Johnny“ Škroup dneska, na některém z gadgetů(7). Nejspíš by se – obklopený soustavou monitorů(8) v celkové uhlopříčce minimálně 10 metrů – nechal unášet smyčkami kapely Garáž(9) a Mareše by nechal, ať si žebrá v sadě s kví(10). Nejspíš by ani nepotřeboval MIDI(11), protože základní motiv by odbrnkal na iPadu(12); hloupé by ale(13) bylo, že pár dní před premiérou(14) by se celá nahrávka Vidlofáčky(15) objevila na YouTube(16), pointa(17) by byla prozrazena a návštěva muzikálu v Kalichu(18) by ztratila smysl. Proto radši nedomýšlet.

A stejně by se mu na dort těch 210 svíčiček nevešlo.

(1) castro – tábor (it.)

(2) kubánské všelidové moudro praví, že mládí začíná po stočtyřicítce

(3) house – dům, in – ve; lid. domov

(4) 3. 6. 1801, Osice – 7. 2. 1862, Rotterdam

(5) vzdálený předek Leoše

(6) libreto Josef Kajetán Tyl (4. 2. 1808, Kutná Hora – 11. 7. 1856, Plzeň)

(7) gad – jémine, get – dojit; lid. serepetička

(8) moni – prašule (it.), tore – obloun (fr.)

(9) GarageBand Loops pro Apple

(10) qua [kue:], zkr. pro quabird – kvakoše nočního

(11) sukně alespoň 2 cm pod kolena

(12) aplikace Virtuoso

(13) ale – veselice (angl.)

(14) středa 21. prosince 2011

(15) děj by se odehrával na Ambulanci na kraji vesnice

(16) nadávka Ty troubo!

(17) point – rydlo (angl.) nebo štych (fr.)

(18) caliche – kalkrusta, kalová vápenitá kůra

F. J. Škroup při správě facebookové skupiny Fidlovačka

1H Private Sri Chinmoy Marathon

2011-05-28T03:41:00.000-07:00

Vstal jsem proti vůli těla krátce po šesté a v sedm vyběhl do frešného sobotního rána, abych později neponižoval běžce 6h/10h/100km Sri Chinmoy Marathonu ve Stromovce svým výkonem. Ledva jsem ale vběhl do parku, nad rozestavěnými kužely jsem pochopil, že se tu už něco děje a běžím s křížkem při funusu. Lépe by bylo napsat, že s křížkem při poklusu, protože jakkoli bych měl být čerstvější než ti, kteří už nějaký ten kiláček měli v té době v nohách, byl jsem trvale předbíhán všemi účastníky, vedle mne upoceného nepochopitelně rozesmátí a natěšení, vesměs s cílem jednoho sta kilometrů. Nepotkal jsem žádného z místních draků, ale předpokládám, že Michael, Dagmar nebo Petr dávali ostatním fóra a ke své stovce vyběhli později.

Nicméně, běželo se mně vedle všech těch fantastických hrdinů všední soboty skvěle a pyšně, a tak nějak jsem se s nimi cejtil být v jedné botě. A abych se jim zas tak úplně nevzdaloval, dal jsem za nimi svůj privátní jednohodinový Sri Chinmoy Marathon, který nakonec vydal neuvěřitelných 9 kilometrů. Z čehož mně vychází, že kdybych klusal stále stejně skvěle pomalu oněch šest hodin, dalo by mně to 49 kiláků, při deseti hodinách už 90 kiláků a 100 kilometrů bych dal za neuběhnutelných 11 hodin, 6 minut a 36 vteřin, čímž bych prošvihl oběd, a to by mně dost mrzelo.

Ale všechny, kteří tu uběhli cokoli, obdivuju, držel jsem jim palce (a že to bylo ňákejch palců!) a všem běžcům a běžkám přeju hezkej víkend!

Banksy a v bank se obrátíš

2011-05-27T23:44:00.000-07:00

První slovo nadpisu, a hned vás musí napadnout, co to sem pletu. Co lezu sem, mezi nejchytráčtější telefonisty, s chlapíkem, co čmárá(1) po zdech? Jenomže ono to sem patří, drazí klikači displejovaní!

Kdysi jsem se tu určitě pochlubil, jak mí studenti(2) vymýšleli aplikace pro vaše chytrofony a tabletojdy, a jednou z nich byla i (tehdy) nenápadná hračka nazvaná Outline(3), autorem jíž byl tichošlápek z 1. ročníku František Holman(4). Aplikace, s níž by dneska dost možná Thierry Guetta(5) dobyl svět mnohem snáze a s menšími riziky než jak v závěru vrcholí Banksyho film Smrt kvůli darexu(6). Neznám – a ani autor, jak já znám jeho – enžín(7) téhle aplikace, její popis byl, tak jako u všech ostatních, založen na frekventovaném „udělalo BY to“, případně „pak BY se kliklo“; nicméně představa, že čmárám po zdi své graffiti, důkaz o tom mám ve svém telefonu a zeď zůstává stále panensky(8) čistá, je převelice příjemná. Laická autorova prezentace zněla v tom duchu, že skrze fotoaparát BY(9) byla sejmuta struktura zdi, na niž – promítnuté na displej – BY se dík pohybu rukou aplikoval adekvátní tah předem navoleným virtuálním sprejem. Kdejaký inža nejspíš namítne, že je to nesmysl a že BY bylo potřeba, kdyBY támhleto už bylo a něco že BY se muselo dovymyslet, ale nesejčkovali takhle nějak podobně jiní či titíž inžové(10) před několika lety či dokonce měsíci nad vizemi placky, z níž vzešel třeba iPad? Tahle aplikace by totiž odšpuntovala šampus kreativity nejednoho blbečka s tlustou fixkou či červeným autolakem, aniž by majitelé domů museli přetírat jejich tagové výrony na přízemních fasádách. Pitomá hračka, ale „jak jsem viděl v pondělí v kině(11)“, dost možná s velkým finančním efektem.

P.s. Mimochodem – všimli jste si, že v Železné ulici před Stavovským divadlem je Banksyho(12) socha?

(1) zkratka čáry-máry – čmáry

(2) z angl. stood – zastaven, end – konec

(3) out – úplně hotový, line – podšít látkou; podšívák

(4) holm – křemelák, an – jakýsi (angl.), lid. jakýsi křemelák

(5) guettant – číhající (fr.); kdo číhá, ten se dočká

(6) Exit through the giftshop

(7) en gin – čelem ke džinu

(8) panenski – poruchové lyže (něm.)

(9) By – město (dán.)

(10) inja – japonský bojovník s technologií

(11) citace Brouka Pytlíka

(12) Banksia blechnifolia – australský keř

Homo Curvus

2011-05-20T00:35:00.000-07:00

Před pár dny proběhla virtuálním tiskem zpráva, že britský šplhoun Kenton Cool jako první na světě odtweetoval svůj zážitek z devátého zlezení Mount Everestu. Zpráva nezmiňuje, zda na tom kopci založil i hotspot na foursquare a nechal tam pod sněhulákem prezent pro gowallisty, natož to, že by obé checknul, ba ani že vymrzlá baterka jeho Samsungu Galaxy odhozená na čínskou stranu je keškou pro podobně trhlé lezouny (až v údolí ho to trklo a přemýšlel, zda tam nevyleze podesáté, aby nepřišel o mayorství).
Ať si dělá co chce. Vždycky mně ale připadali šáhlí turisti, vozící se po Praze v kočáře a s foťákem před očima, koukajíc na tu naši stověžatou krásu přes displej svých digitálií. A stejně tak mně přijde nablblé vyškrábat se na střechu světa, převlíknout se tam do trika od susponzora a místo koukání se kolem dokola se štrachat v báglu, najít ten zatracenej krám a zmrzlýma prstama vyťukat svou potřebu „podělit se o ten zážitek s mými blízkými doma“ slaboduchým sdělením „Everest podeváté! První pípnutí z vrcholu světa i přes slabý signál 3G úžasným Samsungem Galaxy S2!“ Kdo jsou ti jeho blízcí doma, když je dokáže potěšit tak hloupým reklamním sloganem? „Maminko, maminko, tatínek napsal z Himálaje, že miluje Samsung!“
Svým vychytralým externím mozkům se čím dál tím více devotně klaníme. Mobilita našich kapes nás vrací k zemi, přesněji řečeno naše hlavy, jak se stále častěji a dobrovolně hrbíme nad chytrofony v našich dlaních. Homo erectus zvadne v homo curvus a tweetne: „Jsem na dně, hloubějc už to nejde.“

S vysvětlivkami a ilustrací vyšel 20. 5. 2011 text zde.

Pátek třináctého.

2011-05-13T23:43:00.000-07:00

Všimli jste si, že je dnes pátek a ještě k tomu třináctý? Kdekdo z nás se pokřižuje, uflusne kolem sebe, zalamentuje nad smůlou, do níž(1) dneska zabředne. Ale – přemýšlel někdy někdo nad tím, proč právě dnes? Proč ne dvanáctého či čtrnáctého?

Šel jsem po tom(2) a prodávám, jak jsem zkopíroval! Výše zmínění trpí paraskavedekatriafobií, tedy speciální formou(3) fobie z čísla 13 zvané triskaidekafobie. (Ještě pár vět a bude to tu jak na Fobiofestu.) A tato fobie(4) má základ ve žranici na Velký pátek, kdy při Poslední večeři bylo třináct hostí a tím třináctým byl Jidáš. Nikde ale není řečeno, že by se rozpočítávali, takže je pravděpodobné, že na něj prostě ukázali prstem a řekli: „Kumi na tatu!“(5) a bylo vymalováno.

Protože se ale nedochoval ani kousek účtenky za tu večeři, je věrohodným základem pověry(6) pátek 13. října 1307(7), kdy hráblo Filipu IV. Sličnému(8) a začal likvidovat řád templářů(9). Kdejaký rytíř od té doby(10) má zkažený den a vlastně celý víkend. Rytíři(11) to mají těžké.

V duchu Futurumu(12) ale dlužno dodat, že smůlu dnes budou mít leda ti, kteří se sem nekouknou. A co smůlu… chybět jim to bude!

Jo, a přesně před jedním stem let přelít Jan Kašpar z Pardubic do Chuchle(13).

(1) jakože dolů, v opač. př. „do výš“

(2) Wikipedia = wi – ano (kreol.), kipe – poskytovat (svahil.), dia – diák; tedy něco jako „jo, půjč si ten diák“

(3) for – vtip (ostrav.), ma! – sotva (it.)

(4) model škodovky mezi folicií a octovií

(5) třináctej! (svahilština byla druhým úředním jazykem)

(6) předvěra / Věra / pověra (a ne věra!)

(7) přesně 655 let před narozením mé sestry

(8) sleech – bahno, nee – původním jménem

(9) template – předloha, hřeblo

(10) 8329 pátků třináctého

(11) z it. ritiro – stažení

(12) Fututuzemák

(13) v sobotu, třináctého.

Je to appparáda, lehnout si nazzzáda…

2011-05-06T23:42:00.000-07:00

AppParade je za dveřmi a my(1) se můžeme jen těšit, co nového ve svých kapesních chytrácích nenajdeme. Pověstných polí nezoraných je kolem nás spousta, některé leží hladem, jiné úhorem údolem.

Zkuste si představit, že jste chytří a že jste telefon. Potud nic zvláštního, první část si představuju dost často a druhou často žiji, když si říkám: „Zvedni se!“(3) Ovšem představa, v majetku(2) koho že se ocitnete, může být vzrušující: 1. pro vás, chytrého telefona(4), povalujete-li se či jste mnuti v dlani sice snad nepatrně hloupější, leč krásnější majitelky, a nebo 2. pro chlápka, kterému se převalujete v kapse kalhot v nebezpečné blízkosti toho hlupáka, který nestojí, natož ani za řeč. Být telefonem, a ještě k tomu chytrým, je proto velice riskantní povolání a ne každý má k němu před~ i poklady.

Jinší věc je být tabletem, a je jedno, jestli teble, nebo tábleten (promiňte, mám rýmu), jeden jak druhý(5). V jeho teplu-vodě-potu-smradě-prachu-otřesuodolném těle je duši(6) jak v bavlnce, neválíte se po kapsách, nelepíte se k uchu a prsty po vás jen tapčí(7). A nebo být čtečkou (ne jen nějakým ksindle) – po většinu plodného života hledíte do těch jejích hlubokých očí (v lepším případě) nebo do těch jeho pichlavejch vočí (pravděpodobněji).

Doba(8) jde kupředu mailovými kroky(9), technologie nás válcují hlava pohlava, v jednu chvíli jste smartphonem, vypadne A a je po vás(10). Sice se vší appparádou, ale co je vám to platné; komu není shůry dáno, ten v appstoru nekoupí.

Ale v úterý bude pparádních aplikací jak HUB po dešti.

(1) můj, moje (angl.)

(2) Když se nezvednu, jsem nezvedený; opakem jsem zvedený

(3) z angl. my & – moje etko

(4) podle vzoru slon; malý telefon je telefůně

(5) iPad1 i Pad2

(6) z něm. dusch – sprcha

(7) tap – proniknout do čeho (a těžit)

(8) doba – upéct (z velš.)

(9) croc – tesák (fr.)

(10) tzv. syndrom smrtphone

Jistě by to takhle býval byl zapěl Karel Zich, kdyby se býval byl neutápěl: „Je to AppParáda, lehnout se nazzZáda a číst si/s rukou před hlavou číst kindle s představou, že jím cheesy…“

Otestoval jsem Coziness

2011-04-22T23:39:00.000-07:00

Každou chvíli tu čteme (a píšeme) o různých obdivu hodných aplikacích, o vychytavkách dosahovaných skrze komplikované enginy(1) a algoritmy(2), a přitom já tuhle narazil na aplikaci, kterou všichni potrebujeme jako sůl(3) nebo jako prase drbání(4). Tahle aplikace je výjimečná už tím, že je naprosto nedostupná i pro ty nejchytřejší telefony z chytrých, ba co víc, naštěstí ji ani žádný appstore nenabízí, a to vše z jednoho jediného důvodu: žádný z programátorů(5) a virtuálních(6) designérů o něčem takovém prostě nemá ani potuchy, tenhle prográmek se jim mezi jejich nulami(7) a jedničkami nemá jak vyjevit. A přitom používání je tak samozřejmé, že intuitivnější navigace(8) už není možná. Celé je to dokonce tak prosté, že se to obejde bez menu(9), a to i tehdy, kdy menu je někdy více. Už několikrát víc či míň náhodou jsem na tuhle pohodovku(10) narazil a pokaždé jsem z ní měl skvělý pocit, a nechtělo se mně se od ní odpojit a nevědět, kdy příště zas tu možnost dostanu.

Šmankote, celou dobu tu pro něco horuju a furt(11) není jasné, cože to tu tak velebím a vychvaluju; ta hračka se jmenuje Brno a je to prostě pohoda. Celou středu(12) jsem to vydržel, a aby toho nebylo málo, koukám, že místo aby tomu bylo naopak, jsou moje baterky(13) totálně nabitý!

(1) N Gin – chuťovka na entou

(2) all go – všichni jdou (angl.), riťmo – ehm… (slov.), běhavka

(3) sool – poštvat psa

(4) drbing – lékařská obdoba dabingu

(5) z ital.: pro – zmužilý, gramezza – neduživý, lid. nemastnej neslanej

(6) z ital.: virtu – ctnost, alé – do toho!; ctnostný nebojsa

(7) nulle – zmateční (fr.)

(8) NAVY – americké námořnictvo, gace – kaťata (východosl.); kalhoty slovenských námořníků sloužících v americkém námořnoctvu

(9) menuco – bažina (šp.)

(10) coziness – pohodička, lid. „ta si je nese“

(11) Furth – město v Německu

(12) střéda – vnitřní měkká část chleba (horň.)

(13) bat – délka ryby (fr.), ercolino – nohy do „o“ (it.); lid. kaprál

Manuál k aplikaci je jednoduchý a srozumitelný.

Twittréning

2011-04-21T23:26:00.000-07:00

Kdo mě nezná víc než jen virtuálně, může mít pocit, že jsem prageek každým coulem. Uvízl jsem snad v každé sociální síti a moudra ze mě prskají z oken všech chat, co jich chatové kolonie téhle Země nabízejí. Krom toho, že jsem už dávno přijal facebook jako seriózní médium ke sdílení své nehmotné podstaty, mám nejraději twitter. Mám totiž rád výzvu, že do 140 znaků musím dostat intelektuální bohatost své palice; myslete si, že máte milión a maličkou portmonku. A stejně jako sám vážím slova a cizeluji pointu, miluju tytéž tweety od ostatních: chytré, osobité, vtipné, ty nad kterými zůstanou nejčastěji mozek v němém a občas pimpas v příjemném úžasu stát.

Tak jako mívám po jejich výkonu chuť potřást skutečnou rukou spoluběžcům z Denněmile, toužím v mnoha případech navázat perhuba na roztomilý plk svým přemoudřelým pošťuchem, ať to ještě nekončí. Štěbty od @Moniqques, @guerinova, @lisarah, @Chobolova, @VladMraz, @vitsoft, @terezbockova, @SemSuchar, @DaKrup, @sibiranka (její „Vítej, jaro. Zasraný klíšťata.“ si zaslouží pusu!) nebo @KacaStar zatím nikdy nezklamaly, crowsourcingy od @cermak mě vždycky vyprovokujou a pokud nebude @medicka gynekoložkou, rád budu končit v její ordinaci, protože tam bude sranda(8). Jsou prostě věci, bez kterých by byl tenhle sociálně asociální pobyt nuda. Naskládat část mozku v rámci je twittréningu do jednoho výdechu je jednou z nich.

Závěrečná zpráva o GeeketteNite

2011-04-15T23:34:00.000-07:00

Ano, byl jsem tam a co víc, dostalo se mně cti jako nejmladšímu ze tří geerontů (1) skrze svou geenote celou akci zahájit. Je radost, když technika funguje jak má, a údiv, když dokáže víc, než chápete. V tom prvním případě to byl soulad obrazu a zvuku, v tom druhém možnost geetovat(2) a ihned se číst na plátně spolu s osazenstvem všech geenerací.

Jednoho pocitu se ale nemohu zbavit – že i přes všechny kladné odezvy(3) nedošlo pochopení téma mého monologu: totiž že jsem celou dobu mluvil nikoli o geekerkách jako o ženách, ale jako o kerkách(4) pro geekerky; že geekerka je kerka pro určitou komunitu. Buď jsem to podal příliš sofistikovaně(5), a nebo geekerky (a geekeři) fakt myslí jen na technologiku. Nejedna se právě chytá za hlavu(7), jak to mohla nepochopit. Dlužno dodat, že nejspíš za krásnou hlavu, protože krásných hlav na krásných figurách tam bylo habaděj(8), nakonec – byl to jejich večer.

Geeho výra, říkám si, příště více po lopatce(9), není každý geeniální. Ale z davu sálal upřímný OSX-appeal… a jeden by málem zapomněl, jak komicky slovo geek vlastně zní a co vlastně znamená(10).

(1) 1. Miloš Škorpil, 2. Janek Wagner

(2) #geekettenite je hashtag – Den hašiše (app Geeter)

(3) good echoes

(4) gee – náhončí, cercaria – larvální stadium motolic

(5) sofa – lenoška, stik – styk s měkkým i(6)

(6) i – falický symbol

(7) headcatch

(8) hub – lisovat zápustky, action – děj

(9) shoveling

(10) G-bod je bod, který nenahradí žádná aplikace

E – samohláska rozpaků

K – ozn. pro Boltzmannovu konstantu / ozn. pro konstantu popisující tuhost pružiny v Hookově(11) zákonu / zn. draslíku / ozn. rovnovážné konstanty / MPZ Kambodže / jedna z imaginárních jednotek kvaternionů / zn. jednotky termodynamické teploty kelvin / ozn. jedné ze spektrálních tříd hvězd

(11) Hákův zákon: Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci. (Shakespeare, výrobce navijáků)

Základní kvartet pro správnou geevku: 1. Mac-Up s webkamerou pro okamžitou korekci; 2. iPodprsenka s wi-fi a zapínáním na USB; 3. iPhene se 3 stupni teploty; 4. nůžky na wifinu.

SheerCheer Free Download: Hledat!

2011-04-08T23:33:00.000-07:00

Před týdnem byl jeden z místních článků – Poběžíte, i kdybyste nechtěli – věnován běžeckým aplikacím. Dva dny na to se česká zběhlá komunita seběhla před pražským Rudolfinem, aby odtud přesně v poledne odběhla své vesměs první půlmaratóny. O časech, prohrách i eMocích už bylo napsáno ažaž, a tak se snadno stalo, že v davu 18999 nohou (mám totiž pocit, že jsem mezi závodníky zahlédl i Jiřího Ježka) byla přehlédnuta aplikace, kterou disponovala naprostá většina zúčastněných.

Dlouho před výstřelem z Aurory v tu sobotu bylo lze vidět kolem tisíce lehkooděnců a sexyoděnek, kšírující se do spleti drátů a kabelů, šikovně propojených snad se všemi částmi těla mezi drdolem (nebo pleší) a špičkou palce na noze. Všude kolem se to rádiově a magneticky vlnilo, tepové frekvence svištěly davem a vybudíky, tepoměry, garminometry, nikeruinery a další chytré pochystátory se tetelily nadržeností obepnutých těl. Neviditelné signály z nebes se odrážely od našponovaných satelýtek, ajajpody se nahřívaly a čipy slastně sály pot z levých bot. Všichni se nepřítomně usmívali a pokud se někdo Škorpil, tak jen Štěpán na startu a v cíli zároveň.

Pak se na konci 17. listopadu Mé vlasti vzedmula hladina Vltavy a celé Lovosice (9500 obyvatel) se vydaly k Výtoni. Napřed krokem, později skokem. Nevím, zda to bylo tím nadšením, ale vůbec jsem si nevšiml, že by tuhle aplikaci někdo spjal, nahodil nebo naklikl. Prostě se nám všem najednou rozeběhla a běžela zcela spolehlivě, a jedno, zda rekordních 59,5 minuty Lima Filemona Kimeliho nebo 157 minut mých, zkrátka klusala jak hodinky, které jsme na trati trávili. Musím uznat, je to ohromně praktická záležitost. Zkrátka, čirá radost. Stála by za patent, a já bych se nestyděl, že jsem patentát. Spoléhám na to, že na ni přijde na příští AppParádě řeč.

Nevíte někdo, jak se to jmenuje?

Půlmaratón

2011-04-03T03:55:00.000-07:00

Loni po velikonocích jsem začal běhat. S virtuálními a s některými z nich časem i fyzickými přáteli z Dailymile jsme se vyhecovali k Hervis půlmaratónu v sobotu 2. dubna 2011.

Atmosféra

Měl jsem chuť všechny ty nádherný slečny, ženy i báby obejmout a říct jim: holky, já vás miluju! Miluju vás, protože děláte totéž co já a děláte to skvěle!

Měl jsem chuť říct všem klukům a chlapům, pánové, i vás miluju, protože jste minimálně tak skvělí a zažraní jako já!

S velikou odevzdaností jsem se potácel předstartovním davem i stepoval v koridoru H dlouho před výběhem. Mohl jsem si oči vykoukat - promiňte staršímu muži jeho malou radost: Tolik nádherných žen neuvidíte na žádný světově proslulý pláži, tolik krásy nepotkáte nikde jinde na světě! Ač v nich samotných hraje svou nespornou roli, v mém obdivu toho sexu zas tolik není; představuju si jen, jak dobře by se kreslily a s jakou radostí.

Závod

V mým případě nejde o závod. Neběžím na čas, ani na rychlost, ale na důkaz. Dokazuju si, že to zvládnu, že to nevzdám. Zatím mně pohyb nečiní potíže, jen před koncem se mně ten druhej ve mně zeptal, jestli mě to fakt baví. Musel jsem pár set metrů jít, abych mu popravdě odpověděl, že jo. Baví, chlapče, a tělu to nevadí. Dokonce jsem si mnohokrát uvědomil, že běžím se zavřenou pusou a dejchám nosem. Žádný funění, popadání dechu, nic. Krom smrkání, ale jen, když jsem neběžel proti slunci.

Ze závodu si pamatuju jen různý lejtka kmitající metr přede mnou. Těch ženských bylo víc; z chlapů si bohužel pamatuju to jejich nekonečný flusání. Proč chlap musí furt a ženská vůbec? Zatímco ženy klusaly, muži klusaje flusali.

Cíl

Jakmile jsem minul na Čechově mostě tu dvacítku, aniž jsem to plánoval, vylít jsem a letěl. Cítil jsem, že škobrtnout, rozflákám se na maděru, protože tělo si dělalo co chtělo. Na Kosárkově nábřeží jsem předbíhal jednoho za druhým, na Mánesově mostě jsem ostatní už jen přeskakoval. Byl jsem tak rozlítlej, že bych za cílem porazil ty slečny, co rozdávaly banány, nebejt páru šťastlivců, který se pár metrů před cílem chytil za ruce a já jen taktak to přes tu hrazdu nevzal po hlavě.

Pár metrů za cílem jsem se rozbrečel. Dokázal jsem něco, čemu bych se před rokem vysmál. Slzy z radosti.

A ze samoty.

Prázdno

Jako bych ohluchl. Vůbec nic jsem nevnímal, bezmyšlenkovitě sežvýkal banán a spolykal pomeranč. Kde se na mně vzala ta smradlavá stříbrná věc s logem Hervisu, jak dlouho mám tu medaili? Nikde žádná ruka, která by poklepala po rameni, která by stiskla tu mou. Nikdo, komu bych směl říct, že byl taky dobrej… Samota v desetitisícovým davu je divná.

Radost

Ta se dostavila až večer; syn mi řekl, že je na mě pyšnej. Kdo má dospělýho syna, kterýmu moc nerozumí, tu radost pochopí.

Revoluční novinka od Apple!

2011-04-01T23:31:00.000-07:00

Jak už je v Cupertinu zvykem, místní vývojáři nikdy nespí(1) a stále přemýšlejí, jak posunout kupředu ne-li svět, tak alespoň technologie s logem hříchu.

Dlouho utajovanou novinkou, se kterou v nejbližších minutách předstoupí před auditorium v kupertinském kulturáku Steve Jobs, se jmenuje iPoooh a my jsme dostali exkluzivně(2) možnost představit tuto revoluční novinku českému publiku(3).

Vývojáři vycházeli z faktu, že mít všechny zásadní produkty od Apple znamená složité sdílení, nejeden dock(4) a na všechno minimálně cestovní kufr(5). Pár měsíců si proto lámali hlavy(6) a výsledek je na světě: iPoooh je iPod, iPad, iMac, iScreen nebo iCunt v jednom! Cupertiňané totiž vyvinuli nadčasovou technologii, vycházející z dosud nenápadně aplikované látky iStretch.

Technologie je založena na faktu, že všechno je natahovací(7). A co jde natáhnout, to jde i na dračku(8), protože nechat se natáhnout je přirozená lidská vlastnost.

Jak to funguje? Jednoduše: tahem do stran zařízení natahujete. Důležité je natahovat vždy kratší strany, v opačném případě byste získali iBoard, na který není žádný futrál(9).

Samozřejmostí je i opačný postup, jehož základem je banální engine iStlouch. Budete-li se držet jednoduchého manuálu(10), nemůžete nic zkazit. Samozřejmě, náhoda je blbec. Pro ten případ je určená jednoduchá aplikace, která je v AppStoru zdarma: iPril ve verzi 1.4, a s tou už pochopíte úplně všechno. Tedy – možná...

(1) Kam nemůže iChart, tam nastrčí aj ženu

(2) all-exclusive

(3) dětská hra publiky-publiky

(4) kupírovat ocas

(5) travel-cooffre od fy Samsihonite

(6) head-breaking

(7) tzv. iPadOut

(8) To be on the drutch – obchodní fráze

(9) Foot – noha (angl.); Rahle – nahoprutka (něm.), tedy nohoprut

(10) opak womanuálu

Rychlost nátahu by neměla být vyšší než 23 pixelů za sekundu.

S twitterem v zádech

2011-03-25T23:38:00.000-07:00

Kdo mě nezná víc než jen virtuálně, může mít pocit, že jsem gýk(1) každým coulem. Uvízl jsem snad v každé sociální síti a moudra ze mě prskají z oken všech chat, co jich chatové kolonie téhle Země nabízejí. Krom toho, že jsem už dávno přijal facebook jako seriózní médium ke sdílení své nehmotné podstaty, mám nejraději twitter. Mám totiž rád výzvu, že do 140 znaků musím dostat intelektuální bohatost své palice; myslete si, že máte milión a maličkou portmonku(2). A stejně jako sám vážím slova a cizeluji pointu(3), miluju tytéž tweety od ostatních: chytré, osobité, vtipné, ty nad kterými zůstanou nejčastěji mozek v němém a občas pimpas(4) v příjemném úžasu stát.

Tak jako mívám po jejich výkonu chuť potřást skutečnou rukou spoluběžcům z Denněmile, toužím v mnoha případech navázat perhuba(6) na roztomilý plk svým přemoudřelým pošťuchem, ať to ještě nekončí. Štěbty od @Moniqques, @guerinova, @lisarah, @Chobolova, @VladMraz, @vitsoft (veršuj, veršuj, vykrúcaj dál, prosím!), @terezbockova, @SemSuchar, @DaKrup, @sibiranka(7) nebo @KacaStar zatím nikdy nezklamaly, crowsourcingy od @cermak mě vždycky vyprovokujou a pokud nebude @medicka gynekoložkou, rád budu končit v její ordinaci, protože tam bude sranda(8). Jsou prostě věci, bez kterých by byl tenhle sociálně asociální pobyt nuda. Naskládat část mozku do jednoho výdechu je jednou z nich.

(1) lidově gejk (m.) nebo gejša (ž.)

(2) podle herečky Natálie Portmon

(3) point – špička parohů (angl.)

(4) pimp – kuplíř, as – jakož, tedy kuplož(5)

(5) koupený sex

(6) per – vstupní registr priorit, hub – klika (něm.)

(7) „Vítej, jaro. Zasraný klíšťata.“ si zaslouží pusu!

(8) pláže (švéd.

Neslavná jména slavných

2011-03-25T23:29:00.000-07:00

Velebíme nejedno ze slavných jmen, aniž si přitom uvědomujeme, jakým prostoduchostem až nesmyslům dokážeme zatleskat.

Jedno ze jmen je na tomto portálu frekventované víc než ostatní: Steve. Od 18. února víme, že je to vlastně Štěpa. Takže ten chlápek, co ho tak adorujeme, se jmenuje buď Štěpa Kšeftíků, nebo Štěpa Lichvý(1). Ovšem ani jeho jmenovec z Microsoftu(2) na tom není líp: Štěpa Bambulák(3). A jeho předchůdce už ve jménu měl vepsáno, že nebude chudák: Účet Šraněk(4).

Vůbec to vypadá, že být Štěpánem je ideálním předpokladem pro kariéru v tomhle byznysu: šéf Nokia(5) se jmenuje dokonce Štěpán Ženunašeć(6)!

Chtěli byste se jmenovat Jámám? Třeba Miloš Jámám… jak by se jmenovala Senta? Jámámová… no vidíte, a kam až to Jonatán dotáh(7)! Stál za většinou jablečných počítačů. Mimochodem – za kolika počítači jste kdy stáli vy? Já neměl důvod si stoupnout ani za jeden, před většinou z nich totiž sedím.

Přehrňmež ale stránku, opusťme kapitolu hi-tech(8) a jukněme do šoubyznysu. K Michaelovi příjmení Tajtrlík(9) sedělo… a ani přezdívka zpěváka U2(10) není úplně od věci. Proč se ale Veronika Ciccone přezdila na pouhou Nýbrženu(11), to ví jen onna. A jak dokáže udělat díru do světa chlápek jménem Jentaktak(12) od rybníka Hnát(13), to už vůbec nepochopím.

Takže třeba ještě zeslavnu, jako Dobřeš(14).

(1) job – lichvařit

(2) micro – mrňavý, soft – natvrdlý člověk

(3) ball – 1. přidržovač papíru, 2. bambule; mere – hloupý

(4) bill – účet; gates – šraňky

(5) nock – zářez; i.a. (inter alia) – mimo jiné

(6) je to Stephen Elop: elope – unést ženu (s jejím souhlasem)

(7) Ive (I've) – já mám

(8) nazdar, techniko!

(9) jack – tajtrlík, son – juňor, mladej

(10) bono – prospěch, dobropis

(11) ma – nýbrž; donna – žena

(12) just in – s bídou

(13) timber – hnáta; lake – rybník

(14) bene – dobře

Pomocí jednoduché navigace na www.namebook.com si můžete ověřit, jak úspěšní se svým jménem můžete být.

Poslední zimní den

2011-03-18T23:28:00.000-07:00

20. březen se zdá být dnem stejným jako každý jiný, kromě toho, že je naposled zima(1). Z historického hlediska má ovšem tento den letos již pětadevadesát let nesmazatelné místo, a výjimečně se nejedná ani o německého generál poručíka Waltra Charlese de Beaulieu(2), ani o bolševického prokurátora z 50. let Karla Vaše(3).

20. března roku 1916 došlo totiž k události, bez níž bychom dnes neměli nejen iPody Mini, Nano, Touch či dokonce Classic(4), ale ani bychom nikdy nedostali možnost si nakrást (samozřejmě jen s těmi nejčistšími úmysly!) všechnu hudbu, o niž nás bolševik čtyřicel let sám okrádal, mrcha jeden.

V ten památný den totiž publikoval matematik a světoznámá hlava rozcuchaná Albert Einstein(5) svou slavnou teorii relativity(6). Každý ví, že svým vzorečkem ve svých 37 letech(7) položil základ nejenom pro iTunes(10), ale pro hudební byznys(11) vůbec. Důkaz, co dokáže pár liter a jedno rovnátko(12).

(1) den na to totiž začíná jaro

(2) 20. března 1916 byl povýšen na poručíka

(3) 20. března 1916 se bohužel narodil

(4) jen z té představy je nám Shouffle

(5) Ein = nějaký, Stein = kámen, lidově šutrák

(6) obecnou, protože tu speciální utrousil o rok dříve

(7) 14. 3. 1879 u Ulmů(8) – 18. 4. 1955 v Novém Teleti(9)

(8) rodina českého zpěváka a televizního dramaturga

(9) New Jersey

(10) původně iTuns, tedy nadšený výkřik „Aj, káď!“ nebo „Aj, bečka!“ plná not, později nakrátko iTons (ajaj, duté míry...)

(11) z fr. bise (hubička) a nice (hloupý), tedy bise-nice, tzv. francouzák

(12) populární aplikace iBrace

Šárkou Pečecká desítka.

2011-03-12T09:44:00.000-08:00

Od rána jsem věděl, kudy to dám. Co od rána! - už kolem půlnoci jsem si tu trasu navymejšlel...

Nechal jsem se vyvézt tramvají na konečnou, a s radostí, že poběžím furt jenom s kopce, jsem se pustil za Divokou Šárkou. Mohlo mě napadnout, že se budu prodírat korzem, ale to bylo jen v horní části, kde vejletníci mířili do některé z otevřených zahrádek. Není nad slalom mezi neposlušnýma čoklama a dětma na kolech a tříkolkách.

V dolní Šárce jsem ukecal dva cyklisty, že na mě fakt nemusejí každý kilometr čekat, a takřka v pohodě jsem se ztichlým údolím propotácel až na Podbabskou.

Původní plán byl v ústí Lysolajského údolí se rozhodnout, zda to doběhnu domů, nebo zda se dovezu na Kulaťák. Vyhrála první varianta, a jak se vzápětí ukázalo, zcela mylná.

Úderem desátého kilometru tělo prostě řeklo dost, a odmítlo udělat jakejkoli další skok.

A já konečně pochopil, že mý tělo má svý limity a je zbytečný mu vnucovat názor, o kterej nestojí;

že na Hervis půlmaraton prostě nemám a touha jej zvládnout je silnější než moje vůle a než moje síly;

že to, když jsem kdysi v listopadu náhodou tu půlmaratonskou štreku zaběhl, byla jen a především náhoda, nikoli důsledek cílevědomýho tréninku a píle;

že se na něj přesto těším a s klidným svědomím ho i dojdu, i když vím, že v cíli si budu jistej, že bych to nakonec uběhl (no jasně!);

že mi je fuk, kolikátej skončím;

že nakonec rád budu obrážet ideální desítky a nebudu se plést pod rychlejší nohy těch, kteří si na běžce dlouhejch tratí jen nemyslí, protože je skutečně zvládají, aniž při tom musí vypustit duši;

že toho mám dneska plný zuby;

že běhat s čerstvě utaženýma zubama je blbost;

že to běhání je i tak fajn.

A domů jsem to došel.

Census

2011-03-11T23:26:00.000-08:00

To je toho, že lyžaři mají svůj facebook. Můj pes je už dávno na Dogbooku, desetitisíce koček sdílí své povahy na Catbooku, a nepřekvapí mě adekvátní aktivity pro kdejakou další havěť.

Jak píše Miloš Čermák ve svém aktuálním čtvrtečním sloupku v Reflexu, dělali studenti mého ústeckého ateliéru jako klauzurní úkol mobilní aplikaci, a i tady se dostalo na komunitní alternativy nejpopulárnější sociální sítě světa: vodáci mohou sdílet radost ze sjetých šlajsen na Ahoj!, potápěči se snadno dobublinkají přes SeeSea, houbaři smeknou hřibům jejich klobouky na Houbooku (nakonec přejmenovaném na srozumitelnějšího Houbaře), a věční palcovztyčovači jsou sdruženi ve svobodné síti OnTheRoad.

Ač nadšenci nebo odpírači, s koncem března se všichni staneme povinně dobrovolnými uživateli největší místní sociální sítě, distribuované pod názvem Census. V několikastránkových profilech na sebe prozradíme všechno, rodným číslem počínaje, přes víru či nevěru, množství majetku i míru bídy, … až po touhu po moci či po pomoci. Svými ano či ne proflákneme víc než všechny chaty světa, a jak dobře víme z dřívějška, naše sdělená soukromí se záhy stanou dobrým artiklem pojišťoven, mobilních operátorů nebo zkrátka všech, kteří si je od těch, kdo slibují je střežit, za pár kaček koupí.

Předtím ale bude vše, co důvěřivě vybrebentíme, sečteno, zhodnoceno a… ano, zapomenuto.

Protože kdo dnes ví, že tenhle sčet (neb census je sčítání lidu) měl svůj facebook už ve středověku? Roku 1086 vznikl DomesdayBook a přezdívalo se mu Kniha posledního soudu. Možná i proto, že ač jeho autor Vilém I. Dobyvatel rok na to dobyl, přesto má na facebooku svou stránku. Což se mi líbí.

Lehkým perem

2011-03-10T09:20:00.000-08:00

Zničehonic mi na mysli vytanula fráze, že „píše lehkým perem“. Představuji si psavce, jak ztěžka nutí husí brk, aby jej přiblížil k papíru a zanechal jím na něm inkoustovou stopu. Jak mezi prsty to lehké pero vůbec necítí, jak těžké je tak lehkým perem cokoli napsat.
Čím lehkým se dnes píše? Píšu já teď snad lehkou klávesnicí tenhle text, a je-li mně jindy zatěžko sepsat kloudnou větu, je mně to dnes zalehko? Čím lehčím než prázdnem píšu jindy na iPadu, když v místech, kde se dotýkám momentálně nehmotné klávesnice, bude za pár minut stejně nehmotné nekonečno vesmírně nesmírného wallpaperu?
Ocitli jsme se v době, kdy není nic lehčího než napsat o čemkoli cokoli a stejně lehce a bez námahy tím zamořit virtuální prázdno vůkol. Tak jako já tady a teď, řeknete si. A tak ani není nic lehčího než odsoudit za lehkovážný čin, zatímco těžkovážné zlé činy odsudku uniknou, pro svou vlastní tíži, jíž nelze pohnout.
Škoda, že mně na téže mysli ne a ne vytanout odpověď na otázku, jak se „z toho vyzout“. Držíc ono lehké pero jsem zabředl do bláta slov, z něhož jen těžko teď hledám tu nejlehčí cest ven. A lehké pero se mně do té cesty jenom plete. K čertu s ním, sakra.

7 odpoledních aneb co s načatou nedělí

2011-03-06T09:27:00.000-08:00

Probíhala dneska taková nevinná diskuze na Denně mile... Lisarah z nás vyběhanějších tahala motivace, resp. my zběhlejší jsme ji i sebe navzájem poučovali... a já napsal, že stačí jen na vteřinku pomyslet, a už se nedá couvnout... a jak jsem to napsal, došlo mi, že ta situace právě nastala a že se tomu dneska nevyhnu, byť s ranním půltuctem v lejtkách, stehnech, kolenou a plicích.
Dvě hodiny jsem se pak marně tvářil, že spím. Potom jsem na sebe navlík poslední suchou běhací sadu a vyběhl posedlosti vstříc (protože normální to teda fakt není). A běželo se mi hezky, s davem, s jakousi klusající babkou jsem si popovídal, že ji to věčný smrkání taky zdržuje, bruslaři vyrazili, a když pominu vřískot a matějský upatlané veselí, bylo to příjemný odpůldne, navíc s vědomím, že při troše dobrý vůle se ten pitomej půlmaratón vlastně dá snadno uběhnout.
(Neměli bysme z těchhle běhníků sestavit nějakej memoár?)

Kbelská desítka

2011-03-05T09:33:00.000-08:00

První závod roku 2011 se vydařil, alespoň mně, byť vůbec nevím, kolikátej jsem skončil. Největší radost mi dělala atmosféra, to hemžení plný žvanění a hecování před startem, i to vyčerpaně spokojený potácení se v cíli, a ani mi nelezla na nervy pouťová muzika, a nakonec i ten Štěpán Škorpil k tomuhle cirkusu už patří.
Dlouho jsem váhal, kolik vrstev na sebe natáhnout, přeci jen, pár minut před startem byly tři pod nulou, ale modrý nebe a naděje na teplo. Teplo nakonce bylo setsakra parádní, a čtyři vrstvy byly až moc...
Samotnej běh byl vcelku v pohodě, i když dneska bych půlmaratón teda rozhodně nedal. Takticky jsem se po celou dobu držel na konci závodního pole, a s ním jsem se i vpotácel do cíle. Slyšet svý jméno křičený Škorpilem je už sám od sebe úspěch.
Při vyhlašování jsem pochopil, že těm nejpomalejším se medaile nedávají, a ani moje číslo 662 nebylo mezi vylosovanýma v tombole, takže jsem se vrátil domů vybavenej stejně, jako jsem odjížděl.
Říkal jsem si, jak moc jsou ty nejrychlejší běžkyně vyběhaný, jak ze sebe dokázaly skrze svý rekordy vytřást všechen sex-appeal; ovšem ani s vítězi mezi muži bychom si nejspíš moc jako kámoši nepokecali. Což neznamená, že si nezasluhujou můj obdiv za časy, o kterejch mně se ani nezdá (jako že se mně nezdá o žádnejch časech).
Čas bude o pár sekund lepší, zapomněl jsem si v té cílové euforii vypnout garmina. Ale i tak je pět minut proti nezávodním desítkám potěšující.
Petr Sáblík v cíli nečekal, musel utíkat totéž zpátky a pak domů. Ještěže jsme se osobně seznámili v sokolovně dlouho před startem, stejně jako s Radkou. Kde se v tom jejím tělíčku bere tolik úžasný a nekonečný energie?

Březen, měsíc e-knihy

2011-03-04T23:24:00.000-08:00

Kromě toho, že jsme v březnu lezli za kamna, abychom tam v dubnu ještě byli, byl tenhle měsíc zasvěcen knize. A za mého mlada bývala kniha často skloňovaným médiem, např. děti milovaly Za vysvědčení knihu(1). Se současným nástupem tzv. e-knih se ovšem změnil nejen způsob konzumace literatury(2), ale i spousta zažité terminologie a výraziva, které byly součástí našich slovníků.

Představme si několik frází v současném, moderním jazyce.

Přijedu do hotelu, a zae-knihuju se.

O sobě nemohu zatím říci, že jsem e-knihomil(3).

A co chudák kráva? E-bachor, e-kniha, e-čepec...

Netřeba již modrých e-knížek(4), takže co teď s vámi, e-knihaři a e-knihovnice?

A to jsme jen u e-knih, e-čtečky přijdou příště.

V těchto dnech(5) je to prokristových 33 let, co nám v Saljutu (6) kroužil nad hlavami Vladimír Remek a donekonečna ze sebe tlačil své pověstné „… eee… eeee… ee..“ a my dnes už víme, že buď to byl vizionář, který předběhl(7) dobu a snažil se nám sdělit, že mu kajuta připomíná e-dikulu(8), a nebo to nebyl vizionář a pouze měl radost z osobního úspěchu(9). Tak či tak, o popularitu písmene e se zasloužil zásadním podílem.

Abych dlouho e-unavoval: moc se mně líbí moudro Žána Žaka Rusó: Čím více knih, tím méně moudrosti; čím více souloží, tím méně dětí. Na druhou stranu – čertví, co tím (jako Francouz) myslel doopravdy(10). Ale… ono to vyjde nastejno.

A to je pro dnešek všechno. Čtečka.

(1) nebo Kniha - přítel nejvěrnější. Pes byl objeven až později.

(2) hůř se hltá

(3) knihomil zní méně blbě než knihomol, což je příbuzný šatomola

(4) stejně ale být starým Římanem a později francouzským králem či římským císařem, lpěl bych nejspíš na e-diktu

(5) 2.–10. 3. 1978

(6) Saljut 6 = salva; takový větší prdnutí

(7) resp. předletěl

(8) maličký pokojík

(9) Jak chválíte dítě na nočníku? Co udělalo?

(10) soulage – ulevil si, odfoukl si

Na českém trhu zatím moc e-knih není…

Remake WinFeb netřeba!

2011-02-25T23:22:00.000-08:00

Jako by to bylo včera, jen těžko si přiznáváme, jak ten čas letí. Od uvedení revoluční aplikace WinFeb uplynulo právě dnes neuvěřitelných 63 let! Strůjců naštěstí ubývá, a i z nich si jen málokdo vzpomene, s jakým nadšením tehdy rozklikával menu, jak rozechvěle roloval nekonečně optimistickou nabídkou… jsou situace, kdy je úbytek memory ku prospěchu.

Červenější ikonu jsme do té doby neznali… a jako každá interfiktivní aplikace i tato nabízela v základním menu standardní položky: profil a anfas, dále pak seznam nepřátel a kontakt na četu. Free verze poskytovala jen ty nejzákladnější údaje (rodné číslo, sexuální orientaci nebo vyznání), podplacená pak ještě přístup do registru a k nábojům. Praktickou pro obě verze se jevila doplňková služba Sneak, která se v apgrádech stala stěžejním standardem a posléze základem infoportálu ST-betaverze na bázi enginu Snoopy, v debaťaverzi obohaceném o čip eChinch. Zajímavostí appky byla absence registrace; ta proběhla automaticky, aniž jste se museli chopit hesla.

Některé aplikace jsou věčné a jejich uživatelé nesmrtelní, intenzita barev jejich ikon ne a ne vyblednout, jakkoli jsou vystaveny vysvětlení. WinFeb se zajisté dnes opět v mnohém hardwaru rozžehne a probudí nejeden sentimentální povzdech. Díkybohu se ale tahle aplikace ocitá čím dál častěji v off-line režimu...

Gratulace Stevu Jobsovi

2011-02-18T23:21:00.000-08:00

Tento muž si zaslouží naši pozornost, neb je strůjcem mnohého.

Jak se mezi lidem říká, že jablko nepadá daleko od stromu, tak toto přísloví by nevzniklo nebýt Apple a Steva Jobse.

Steven je bretoňská podoba našeho vánočního Štěpána. Zkráceně Steve, tedy po našem – také bez „n“ – Štěpa, neboli Štěp. A štěp je ovocný, plodný strom, v našem případě jabloň(1), a odtud již ke spadlému jablíčku není daleko. Na cupertinsku se toto přísloví traduje takhle: Apple does not fall far from the Steve.

Podobně je to s tzv. jobovkou, horší zprávou z těch pověstných dvou(2): základ má v běžném Jobsově týdenním raportu Vozniakovi(3) v dobách, kdy šla firma od desíti k šesti, zatímco její operační systémy šly naštěstí obráceně(4).

Jsou ale i věci, o kterých se takřka nemluví. Kdo ví, že existuje cosi jako „Jobsův syndrom“?(5)
Z lékařského hlediska estetická (zkr. E) zbytečnost, my jí říkáme beďar nebo jebák – místo abysme jí správně říkali Jobák.

Příští týden oslaví náš starý dobrý známý Steve své 56. narozeniny. A protože všude, kde se lze
o něm dozvědět něco elementárního, je velebeno i jeho „typické“ oblečení, je nasnadě, že dostane mraky černých roláků, 501 levisek a 992 párů new kecek balance(6).

Připojuji se k zástupu gratulantů s písní, kterou jsem již jako to jeho Appleko nakousl: „rostou tam jablíčka, trhá je Ančička, jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako Mac(7).“

(1) lidová „Pod naším okýnkem rostou tam Věruše, pod naším okýnkem roste tam Štěp…“

(2) angl. Jobs′ Report

(3) Tou první – lepší – zprávou bylo, že za jeho hraní s Plastikama nesoudili v Praze Vozniakova jmenovce Jaroslava

(4) prvním operačním systémem byl mac 6.0

(5) Jobs′ syndrom, odborně „syndrom nadbytku imunoglobulínu E“ neboli vřídek, nežit, taktéž furunkl

(6) Nejlepší způsob, jak si něco zošklivit, je rozhlásit, že to mám rád. Takhle přece kdysi Lucie Bílá plácla, že sbírá slony,
a pak kvůli nim musela postavit ten svůj sloninec v Otvovicích.

(7) ze šp. maca – neřest, nahnilé místo (proto je to jablko vykousnuté)

Talentovky

2011-02-14T13:08:00.000-08:00

Miluju tuhle pondělní atmosféru... cesta ještě zšeřelým vlakem, desítky lidí s deskama, s některými z nichž se za dvě hodiny setkáme v mým ateliéru; navzájem si dodávají odvahu, a já se těším, co tam na mě vysypou, čím budu okouzlenej a čím zklamanej, na koho se budu těšit zejtra a koho s největší radostí pošlu hned domů. Už teď je vidět, kdo si věří a kdo si není jistej ani sám sebou, natož tím, co umí.
Stejně jako jim nezávidím vědomí zodpovědnosti a důležitosti tohohle tejdne, tak stejně intenzivně je obdivuju za nevážnost, s jakou se do toho mnohdy vrhají, protože to tak je mnohem jednodušší. Protože to pivo si odpoledne dají ať už je vyrazím, nebo přijmu. To je přece fajn pocit, ne?

A když celé to martýrium skončí a s asistentem sedíme nad haldami desek těch, kterým jsme umožnili ledasco ještě zejtra dokázat nebo napravit, ptám se sám sebe, proč se tyhle zkoušky vlastně jmenujou talentovky. Kam se poděl základ tohohle pojmenování, kde cestou sem do Ústí vytrousili všechny nápady, kdy stihli zapomenout, že tu chtěli být nejlepší?
Na spoustě odborných škol, z nichž přicházejí, mám hodně svých spolužáků a kolegů mezi učiteli a pedagogy. Je mně blbé jim vzkazovat, aby na příští rok ty své koně líp připravili, co líp!, aby je vůbec nějak připravili, protože tyhle hříbata vůbec nechápou, že než si zazávodí, budou se muset naučit jen chodit v kruhu a trpělivě sledovat krok ostatních. Těch, kteří by měli chutě těm ostatním utýct, jezdí rok od roku míň a miň.
Takže ta zpáteční cesta zase zšeřelým vlakem plným lidí s deskama už není zdaleka tak veselá, protože valnou většinou jde o ty koně, kterým je jedno, co táhnou a kam. Těch pár lepších dnes ještě nikam nejede.

Až jde hlava kolem.

2011-02-11T23:18:00.000-08:00

Naším technologickým světem se potuluje spousta mýtů a předsudků, které je třeba uvést na pravou míru dřív, než jim naivní technokrati uvěří. Dnes a denně narážíme na termíny, parazitující na falešné legendě či přímo smyšlené. Žijeme v době, v níž nám jakýkoli bulík(1) pověšený na nos přiroste k srdci a jen stěží se pak zbavujeme zažité iluze(2).

Příkladem mimo jiné nechť je pojem aplikace.

Původně to byl totiž slangový výraz applecaution(3) a byl synonymem pro fotbálek ve třídě s okny; mimochodem, hrál jej i Bill Gates(4). A rozhodně není bez zajímavosti, že jeho Windows jsou hranatou vzpomínkou na prapratátu(5).

Abych ale nebyl tak jednostranný… kdo dnes třeba ví, že slavné jablko není vůbec vykousnuté, ale je to jen reminiscence na zatmění slunce(6), ba co víc, že původně to vůbec nemělo být jablko(7)? Nakonec, k těmto začátkům se později vrátil Jobs svým revolučním modelem iMegg(8).

A to jsme teprve na začátku. Ať se podíváte kamkoli, všude na vás bliká nějaká ikona(9) a logo(10), až z toho jde hlava kolem. Kdybych tu měl objasnit všechno(11), co vím, nezbylo by tu už místo pro chytráky(12) a futury(13), pro něž to celé píšu.

Ze slavné kampaně Easter Eggintosh. V pozadí USB-pomlove(14).

Fotografováno v únoru 1978.

(1) viz film Bulíkův případ

(2) iLůza je asociální síť

(3) Apple (mičuda) a Caution (bacha!)

(4) jeho pradědeček pocházel z Čech a jmenoval se Fráňa Šráněk, v Americe si jméno poangličtil (gates = šraňky).

(5) Byl známý proutkař a řídil se heslem "kam vítr, tam virgule", takže tak trochu šarlatán, kterého ale malý Billík obdivoval tak, že později spojil wind (vítr) a dowse (proutkařit) v název svého dítěte.

(6) 7. dubna 1977 koukal grafik Rob Janoff z okna a hryzl jablko. Slunce se mu částečně zatmělo před očima a nápad na logo byl na světě.

(7) Na první dva týdny firma pojmenovala své výrobky sofistikovaně Eggintosh (co bylo dřív - vejce, nebo intelektuál?). Při fotografování nakousnutého vejce si Rob ale pokaždé pobryndal žloutkem telefoníček; aniž tušíl, že existují už od roku 1886, říkal mu pak Yellow Pages.

(8) "Jsem vejce," čímž byla zodpovězena elementární otázka.

(9) z angl. Con (švindl)

(10) Lo (nazdar), Go (jít), tedy "ahoj a jdi", zkr. hajdy

(11) zkr. pro všechno techno

(12) táble ten nebo toodle ta.

(13) 4. pád komu, čemu: futurům

(14) česky pomláska

Hloupý telefon

2011-02-04T23:15:00.000-08:00

Loni se prodalo 293 miliónů chytrých telefonů. Skvělá zpráva! Nebylo ovšem řečeno, jak chytrých – zda chytřejších než ti, kteří si je kupovali, a nebo chytrých jen mezi ostatními telefony.

Kdo potřebuje mít chytrý telefon? Trouba, který si nevěří, nebo chytrák, kterému chybí parťák? Čertví, kolik se vedle těch chytráků prodalo telefonů-blbců, a vůbec, který z výrobců dobrovolně přizná, že místo mobilů vyrábí debily?

Jak se pozná chytrost telefonu? Ten můj umí spoustu věcí, které já neumím, a proto jej mám: dokáže mě spojit s kýmkoliv jiným na jakoukoliv dálku, umí poslat zprávu, aniž musím na poštu, a zvládne zazvonit, kdykoli mě někdo kdesi vytočí. Tohle vše ale zvládly i všechny telefony, které jsem kdy měl, tím černým těžkým krámem s otočným ciferníkem počínaje. Přesto – z dnešního pohledu – to byl hloupý telefon, a nejspíš i ten můj současný telefon* je ne-li hlupák, tak alespoň ňouma. Donedávna mně to nevadilo, vcelku jsem si s ním rozumněl a ve všem, co jsem od něj chtěl, mi pomohl. Teď dumám, jestli jsem jej podceňoval, anebo jestli jsem stejně hloupý jako on, když po něm nechci víc. Jestli jsem z něj hlupáka nakonec nevychoval...

Tak abych nebyl za blba, až se příště potkáme, dost možná vám ho pochválím: Ty jsi ale chytrý telefon! Celej majitel!!!

* Samsung S3310, nejchytřejší mezi hlupáky

Každý očan ČSSR¹ má svůj iPad!

2011-01-28T23:12:00.000-08:00

Tak by zněl titulek na první straně Rudého práva² z 19. ledna 1986³. Tehdy nás totiž bylo 15 miliónů, alespoň podle oficiálních statistik. Pravda, včetně 5 000 000 Slováků⁴, s nimiž jsme tehdy sdíleli⁵ jednu republiku. Čertví, kde bychom tehdy byli se současnými technologiemi (raději nedomýšlet) a naopak, jedno vím ale jistě: všichni, kteří by tehdy mohli být fanoušky⁶ Steva Jobse⁷, chtěli víc než iPad na záPad. Nejsem si jistý, co by bylo dostupnější…

¹ něco mezi Evropou a Ruskem

² největší noviny na světě.

³ rok, kdy Steve Jobs odešel od Apple a založil firmu NeXT (chtěl vytvořit vytvořit počítač i operační systém lepší, než kterými v té době byl Macintosh).

⁴ tam by se zařízení prodávalo pod názvem iPád

⁵ sharing

⁶ To se mi líbí

⁷ více na HYPERLINK "http://www.apple.com/jobs/us/" www.jobs.cz

⁸ noviny tehdy vycházely černobílé

Výrobek národního podniku Jablko⁸

Nestyďte se, že jste bibliofilní!

2011-01-20T03:23:00.000-08:00

Kdyby mnohé šlo tak, jak by to chtěli vizionáři, bylo by to nějak takhle:
Měli jste doma celkem obsáhlou knihovnu. To byla taková ta veliká věc většinou někde u nosné zdi, která byla napěchovaná tím, čemu se říkalo knihy. Svým obsahem, barevností jednotlivých hřbetů a cetkami, které vyplňovaly několik volnějších plošek, dokreslovala příjemnou domáckou atmosféru, nutila k pravidelnému probírání se okem či rukou, a chytala prach. Knihy, kterých v ní bylo na stovky, byly uloženy ve fragmentech systému, vzniklém vždy v rámci posledního stěhování nebo malování bytu. Přistoupit k takové knihovně se blížilo zážitku, kdy stojíte poprvé před nahou milenkou a nevíte, kam rukama dřív. I knihovna nabízela tisíce rozkoší téměř nekonečných, ovšem být přistižen jsa do ní ponořen až po inflagranty nevyvolávalo téměř žádné emoce, natož výhrůžky sexuálním vegetariánstvím, či slzy nad objevem napučelého paroží.
Nedávno jste tuhle nenáročnou lásku opustili. Vyvrhnuli její vnitřnosti, rozštípali její tělo a po antikvariátech rozprodali její duši. Siluetu, kterou zanechala na zdi, když se před vámi opírala, přetřeli a zabili kusem nějakého nábytku.
V posteli ležíte se studenou plastovou deskou se sklem místo čela a přes její neviditelnou wifinu hledáte na zdi siluetu té… no, jedné takové známé.
Naštěstí mnohé jde jinak a rozumně a vám je pořád dáno usínat s obličejem zabořeným do rozevřeného klína oblíbené knihy, probírat se listy jejího těla, být jím vzrušován a milovat je, a těchto lásek mít na stovky. A nikomu nevadí vaše bibliofilní sklony...

Vyžírkové

2011-01-16T09:45:00.000-08:00

Známe to my všichni, kteří navštěvujeme vernisáže a tiskovky svých přátel, abychom se s nimi zase viděli, stihli si říci několik hřejivých komplimentů či impertinencí, abychom jim vytvořili milou kulisu veřejného zájmu a abychom jim upřímně zatleskali a měli možnost je pochválit. A než se s hlavními hrdiny té které akce stačíme navzájem poobjímat a zulíbat, než mluvčí stihnou pronést své opěvné ódy a hudebníci odehrát své citlivé party, zvládne partička všudypřítomných budižkničemů obsadit všechny strategické body na trasách ke švédským i jinak obloženým stolům.
S tvářemi plnými skvěle zahraného zájmu o dění kdesi kolem mikrofonu či pořadatele s náručí posléze darovaných květin, navzájem spolu na dálku komunikují jak zkušení hráči blufující kolem rulety či při pokeru. Shrbené plešaté hlavy starců, úlisně zmalované babské tváře, démonický vousáč a slizoun s přehazovačkou... a ruce třesoucí se na gratis skleničku vína a chlebíček.
Nejsou to žádní chudáci, za odpoledne obrazí několik akcí, jsou skvěle zorganizovaní, diáře mají popsané akcemi, v propracovaném systému hodnocení té které instituce... a všechno vyžerou.
Není mně jich líto. Spolehají na to, že nám samozřejmá úcta ke stáří nedovolí sebrat jim navršené talířky a bezedné skleničky, rozprášit jimi obsazené stolky co nejblíž hodokvasu a poslat je do háje. Nemýlí se, úcta a výchova mně skutečně leccos nedovolí. A to ani vůči obyčejným prachsprostým zlodějům.

Jako by žádný pf2011 ani nebylo...

2010-12-29T02:51:00.000-08:00

Považujme tuhle kapitolu za uzavřenou. Novoročenky (ano, to, co jsem rozesílal, byly moje novoročenky) jsou už dávno rozeslány a rozdány, a protože po zkušenostech z předchozích let nepředpokládám zásadní zvrat, mohu bilancovat.
Mnozí adresáti to, co dostali, nepochopili. Nepochopili, že i přes hrozbu její absence mou novoročenku nakonec dostali. Nedošlo jim (narozdíl od mého dopisu), že bych neposílal oznámení, že nic nepošlu. A proto se na mě mračí, potkáme-li se, proto mně tu svou nepošlou, když jsem tak lakomej.
Popravdě řečeno, tak daleko jsem to nedomýšlel. Stačilo mi pomyšlení na vše, co se odehraje, až obálka najde svého adresáta.
Proces realizace novoročenky – jakkoli je vše od chvíle, kdy si ten balík přivleču z tiskárny, jedním nádherně dlouhým a milým rituálem, končícím napěchováním jednoho či více oranžových kastlíků –, není nejdůležitější. Nevím, jestli tenhle pocit znáte, ale já se přímo tetelím blahem při pomyšlení na okamžik, kdy ten který adresát mou obálku najde mezi ostatníma, koukne na své jméno, pak na odesílatele, zamává s ní, co kdyby tam bylo něco sypkýho, promne ji, pak roztrhne a nedůvěřivě se seznamuje s obsahem. V tu chvíli si přeju být u toho, neviditelnej, prožít si ten okamžik s ním. Culit se nad nechápavým pohledem, nad nedůvěřivou konzumací sdělení, sledovat rozpačitý zkoumání, jestli v obálce neuvízlo něco podstatnějšího. Zažít to rozčarování, ten okamžik bezradnosti, je-li či není obětí své či mé blbosti.
Je to stejné, jako si režisér divadelního kusu představuje tu smích, tu úlek, jako když si klaun plánuje nádech po té, co by si diváci mohli utírat smíchem uslzený oči. Je to stejný, jako když něco uklohníte a vidíte, že jim to chutná. Komu, ptáte se? No přece těm, který máte rádi. Těm, na který si s koncem roku – v mém případě – zase tak jako tak vzpomenu.

P.s. Pár hezkých jsem ale dostal... ale to až příště.

Letos žádná pf2011 nebude!

2010-12-20T00:18:00.000-08:00

Tak už je to zase tady!
Jeden z mých nejkrásnějších a nejmilejších rituálů, jimiž si pestřím život už přesně čtyřiatřicet let! Chvíle, který si dokážu užít a kdy jsem šťastnej. Chvíle, během nichž jsou pro mě skutečně vánoce, ať už za dveřmi, nebo už za dveřmi (totéž není vždycky totéž). Dobrovolně se unavuju stereotypní prací: dvěstě podpisů, pěkně tužkou a naknop... jednou ohnout, podruhý a potřetí, a takhle zase všech dvěstě, a ten papír vždycky tak příjemně zašustí... otevřít obálku, zašoupnout, překlopit chlopeň, šlinc prstama zprostřed do stran, osm paklíků po pětadvaceti... podle připraveného seznamu dvě sta nejvěrnějších jmen a jen o pár desítek méně adres... vysychající a hlavně nezdravý lízing známek, i letos bez pana prezidenta, s vánočním motivem, bez mála... no, však víte už, kolik.
Ta hromádka napěchovaných obálek, gramáží papíru a obálky včetně známky a inkoustu jen taktak pod dvacet gramů, vypadá úctyhodně a nechtěl bych být sám sobě pošťákem. Teď už zbejvá jen obejít několik kastlíků v okolí a rozestrkat to do nich, to proto, aby když by se některý z vybíračů šprajcnul a rozhodl se s tím vším netahat (což se mně za bolševika párkrát stalo), tak aby aspoň něco došlo cíle.
A pak už jen budu čekat na dopisy od svých adresátů, samozřejmě v duchu posledních let zbytečně. Už jsem si zvykl, že nikdo nereaguje, že většina grafiků, kolegů a přátel se totálně zfamfrněla do pohodlnějších předvolených e-mailových frází a do jeste hloupejsich neuprimnych smsek, tak proč bych měl být jediný, kdo tyhle proštěstí ještě spiklenecky vymejšlí, pošetile je tiskne a naivně rozesílá?
A proto letos žádná pf2011 nebude!

Hračka

2010-12-14T09:13:00.000-08:00

Koupil jsem si věc, bez níž jsem si další život mohl jen stěží představit. Hračku, která vyplní ty chvilky, kdy mě ostatní hračky už neinspirujou. A pyšně si ji vezu metrem domů.
A na Staroměstský přistoupil chlap. Něco mezi mnou a kmetem, sedmdesát? To není podstatný. Jde o to, co je asi zač. Nic okouzlujícího, ani nic odpudivýho. Dbá na sebe v rámci možností. A to je to, co mě zaháklo. Jeho možnosti jsou jinde než ty moje, a třeba je mnohem pracovitější než já, a nejpíš toho oddřel víc než já kdy dokážu jen vymyslet. A o existenci hraček typu tý mý nemá ani páru, protože nemá na hraní čas ani myšlenky. Soustředěně se drží tyče, jako by měl pocit, že pustit se by znamenalo věčný prokletí. Civí kamsi až k Blaníku a rád by byl rytířem, kdyby. Ne, není nalitej, není to bezdomovec a beznadějec. Jede najisto a má kam dojít, a snad se tam i těší, nevypadá nespokojeně nebo smutně. Je, a bere to tak.
Je mi najednou trapně, protože cena tý mý hračky by pro něj znamenala jídlo na pár tejdnů, a dost možná i nějakou tu flašku, kdyby bylo s kým si ťuknout. A mně ten pitomej iPad v tašce na klíně připadá najednou děsně těžkej. Asi tak těžkej jako život, kterej bez hraček žije tenhle chlap.

Lennon-sens

2010-12-06T09:46:00.000-08:00

Ve speciálu Reflexu při vší svý důslednosti napsali, že Lennon byl v roce 1991 pomrtně oceněn... a mně došlo, jak dávno jsou některý chvíle ze včerejška.
No jo. třicet let už to je. Já si na ten den pamatuju docela přesně. Bylo úterý 9. prosince a my měli tělák v hale smíchovský Tatrovky, stáli jsme nastoupení nejspíš k rozcvičce, proti nám tělocvikář Kříček. Vedle mě stál sochař Vláďa Krninský, a ten mi zašeptal dvě slova, který jsou pro mě od tý chvíle jak synonymem hlouposti umprumáckých tělocviků, tak stejně okamžikem pochopení, že i na umělce je možný střílet: „Zabili Lennona.“

Lennon byl pro mě tím, čím pro ostatní Beatles. Vlasatec s brejličkama. Začátkem sedmdesátých let jsem čas od času nosil do školy na hudebku sjetou desku Imagine, první elpíčko, který nevyšlo v Supraphonu ani v Pantonu a na kterým nebyli ani Zelenáči, ani Plavci, a kterou nám pak jakási osvícená učitelka dovolila poslouchat, stejně jako další desky Beatles, který nosila Jitka Lauerová, a stejně jako můj singl s My Bonnie (Cry / All Saints / Why) a Tony Sheridanem, který je zmiňován jako impuls pro Briana Epsteina, aby se o Beatles začal zajímat ne jako obchodník s deskama, ale jako jejich budoucí impresário. (Na nabídku zapůjčení prvního singlu Beatles na výstavu Beatlemánie v muzeu hudby nikdo z organizátorů výstavy nereagoval...).
Když jsem byl loni touhle dobou s kolegou Slejškou v New Yorku, jedním z bodů našeho programu byla i natěšená přítomnost při tradičním session na Strawberry Fields v Central Parku, přes ulici od Dakoty. Byl jsem ale zklamanej, na tom plácku se (asi i zimou) tlačila snad stovka nostalgiků, kteří hulákali, že všechno co potřebujem, je láska, že včera a že všichni dáváme šanci míru, prostě taková normální merenda jak Na Slamníku. Před Dakotou stál jen prokřehlej portýr, a jestli tam někdo zapálil svíčku, tak ji vítr hned sfoukl... zkrátka vlastně nic. Jasně, bylo to teprve 39 let, nic kulatýho, ale v té nule na konci to snad nevězí.
New York si Lennona tak nějak přivlastnil. Kopie trika bez rukávů s černým límečkem a nápisem NYC na hrudi patří mezi nejkupovanější suvenýry, a v nedávno otevřený expozici v Rokenrolové síni slávy v Soho jsem si spontánně zabulel, sedíc mezi vietnamskýma veteránama na vozejčcích před jednou z projekcí. A filmík, v němž si Lennon kupuje u Tiffaniho hot-dog, patří k vrcholům toho odpoledne.
A za pár dní budou vánoce, a stejně jako rok co rok i letos bude znít New Yorkem Lennonovo vánoční přání přání: So very merry Christmas / And a happy New Year / Let's hope it's a good one / Without any fear..., což si překládám asi takhle: Tak šťastný a veselý / a novej rok též / kéž bychom neměli / strach stoupnout si vejš..., a já si to beru jako osobní poselství, protože mně vejšky moc dobře nedělají. Přeletem oceánu jsem se tehdy přehoup kamsi, kam jsem nikdy vlastně ani neměl namířeno.
Snad ta letošní sláva na Strawberry Fields bude větší pařenice. Snad zprávu o ní nějaký odborník nepomrví, a pokud ano, snad ne až do mrtě. Jináč by si zasloužil bejt předmrtně vyceněnej...

Někdy je dobrý bejt úplně namol.

2010-11-17T04:07:00.000-08:00

Tak jsme si včera odbyli svou veřejnou premiéru. Před ní jsme byli nervózní jak před prvním tanečkem, a po ní rozjívený jako po maturitě. Před ní jsme doufali, že jí uděláme radost, a po ní jsme věděli, že se nám to povedlo.

Znáte to, ne? Jak čekáte dychtivě za rohem, abyste vybafli na někoho, koho máte rádi, a jak moc se těšíte, že se jako lekne.

Včera U Zavěšenýho kafe slavila kamarádka Radka Ciglerová svou padesátku a pěveckej sbor NaMoll, jehož je členkou a k jehož založení přispěla nejedním panákem – protože nad nimi jsme se jednou stali pěvci –, pro ni nazkoušel vlastní verzi Schillerovy Ode au Freude na Beethovenovu melodii.

Bylo to jako hra na schovávanou. Zapírali jsme před Radkou tajné zkoušky, tvářili jsme se dva měsíce nezúčastněně, včetně Radčina syna Matyáše, kterej byl důležitým článkem všech příprav. Potají jsme si broukali své party, namnoze marně se učili text nazpaměť, a pod taktovkou a pevnou rukou sbormistra Ondřeje Cutycha jsme se snažili sejít ve třech hlasech, které nám krásně rozepsal.

Nevím jak ostatní, já vnímám zpěv po zpěvu stále silnějc svý potěšení z budoucího překvapení. A s každým odzpíváním našeho tenoristického partu cejtím, jak naše vůle udělat radost stoupá onou sakristií, kde zkoušíme, jak se tam nad náma převaluje a houstne a my ji vdechujem a zpívá se nám čím dál líp. A jak přes všechnu únavu celýho tejdne i tohohle nedělního večera bych zpíval a zkoušel dál a dýl, protože ta společná radost má smysl, na rozdíl od mnoha činností, který mě předtím stihnou unavit.

A to nevím, jak popsat úžasný pocity, když my tenoristi sedíme a proti nám se altkyně a sopranistky šplhají do jejich andělskejch vejšek, ani onu pýchu, kdy ony dřepí a my tam mručíme to svoje a holky nám pak tleskají, stejně jako my jim. Asi proto se jmenujem tak, jak se jmenujem, protože právě v těchhle chvílích jsem z nás ze všech úplně namol.

A včera jsme tu svou radost vypustili do světa. Nebyla to žádná sláva, ten zpěv, ale štěstí tam nějaký kolem nás lítalo.

A v neděli se zase jdeme vyzpívat, až budeme úplně namoll.

Óda na Radu

2010-11-16T23:52:00.000-08:00

Dej bůh štěstí tomu domu,
my zpíváme Raduně.
Přejeme jí ať moc nejí
ať je zdravá, nestůně.

Přejme Radce k padesátce
ať je furt tak veselá
ať jí vlasce v její patce
padají dál do čela.

Aby měla co by chtěla
a co nechce neměla
Chceme zkrátka aby Radka
dávala nám do těla.

Přejme Radce k padesátce
aby aspoň tušila
že nás dívky, že nás chlapce
jak se sluší vzrušila.

K padesátce pějme Radce
tuhle Ódu na Radu,
Dojatí jsme z téhle písně,
slzy tečou na bradu.

Dojatí jsme, milá Radko
že je ti snad padesát.
Chci ti říct jen, kamarádko,
mám tě ráda, mám tě rád.

Chcem ti říct jen, kamarádko,
je nám ctí tě znát a přát.

Původní text Friedrich Schiller, 1785
Hudba Ludwig van Beethoven, 1824
Úprava Ondřej Cutych, NaMoll, 2010
Premiéra 16. 11. 2010 U Zavěšenýho kafe

Nejdelší slovo

2010-11-03T10:02:00.000-07:00

S příchodem roku 1994 (ano, před šestnácti lety) jsem požádal adresáty své novoročenky o nejdelší české slovo, navíc složené jen ze souhlásek. Kromě množství odpovědí (78) jsem se dočkal i překvapení co se vlastních výsledků týká. Nepsanou podmínku - minimálně osmi souhlásek, na základě jejichž užití ve slově "scrvrnkls" jsem o další možnosti požádal - nakonec splnilo osmnáct odepsavších: Karel Aubrecht (čtvrtprd), Jiří Cicvárek (vchrstls), Stania Donnenberg (vrchchls), Jana a Ivan Komárkovi (čtvrtprd), moje maminka (zcvrnkls), Jiří Ornest (všmrncls), Jan Unger (vchrstls) a Martin Zet (scvrkprd), přičemž původní slovo (scvrnkls) uvedli Karel Aubrecht, Štěpán Klas, Michal Lutterer, Ivana Naegele, Kateřina Pavelková, Jiří Slíva, Antonín Škvor, Táňa Svatošová a jedna fialovým fixem nečitelně podepsaná žena (zato s jihoafrickým jazykolamem iqaqa laziqikaqika kwaze kwaghawaka uqhoqhoqha, což údajně znamená skunk spadl dolů a zlomil si hrtan). Pominu-li namnoze nesmyslné novotvary na deset a více souhlásek (výjimkami jsou jen Erikou a Lukášem Brádáčkovými fundovaně obhájené vzschrchls a zdrblkvrdlzprdls, a nekonečné - byť samohlásčité - skinhedské zaržání oiiiiiiiiiiiiii Davida Vávry), pak nejdále se s devíti souhláskami dostali Tomáš Motl (vscvrnkls) a Lenka a Ian (t.č.) Smithovi (šmrncprst), již byli nakonec i vyhlášeni vítězi. 
A aby ani netuzemští adresáti nepřišli zkrátka, měli stejný úkol, jen složení slově mělo být opačné - jen ze samohlásek. Vítězi se stali Karl Heinz-Werner z německého Bad Nenndorfu (aua) a Bruno Pollaci z Pisy (io).
A proč se k tomu najednou vracím? Aby bylo vidět, že to, co se nám zdá krátké, jiní vnímají jako nejdelší.

Kavčí manévry

2010-11-03T09:56:00.000-07:00

Přemejšlím, co se to poslední dobou v Dejvicích děje. Buď se mnohem častěji než dřív dívám vzhůru (což by svědčilo o zdravějším sebevědomí), a nebo jsou ty potvory čím dál tím uřvanější a nelze je už nevnímat.
Mluvím o kavčích a havraních manévrech. Nejprve jsem je vnímal sem tam poránu, poslední dobou je ale už nelze neregistrovat jako trvalou zvukovou kulisu všeho dění nad stromy, na střechách či kdesi mezi nebem a mnou.
Představte si ztichlé náměstí, v parku šustí jen padající a poletující listí (podzimní romantika), koukáte, kdy si pes přičapne a bude nejvyšší čas podstrčit mu pod ocas tácek na to, čím jste jej před několika hodinami nakrmili, a najednou nálet, žčernalé nebe, kravál (pes je naštěstí hluchej) a jednolitý šustění stovek až tisíců párů křídel. Mají svou sílu, připomínají mně harlejáře v Římě či v Paříži v minulém století, kteří také několikrát během odpoledne provedli spanilý objezd Kolosea či Vítězného oblouku, aby jim mašiny nevystydly. Ti ptáci jsou ale lepší v tom, že budí pouze respekt, nikoli strach.
A právě před chvilkou jsem je pozoroval, jak se noří jeden za druhým, stovka za stovkou, zpoza bloku domů, za nimiž někde dál je snad Stromovka, a jak se v nekonečném hejkavém hejnu vzdalují kamsi ke Strahovu, vytvářejíc na podvečerním nebi temný mrak, ze kterého sice neprší, ale který kráká a skřípe a vlní se v neopakovatelných křivkách.
Koukám nahoru, ujede mně jedna tramvaj, pak i druhá, a skřeky jen pomalu mizí, stále ale jsou slyšet dost na to, abych nebyl sám, kdo si jich všiml.
A docela by mě zajímalo, co to na sebe křičí.
Abych jim porozuměl, potvorám, než stihnu ohluchnout.

10 km, 55 let a 2 věže

2010-09-11T03:43:00.000-07:00

To je dneska den, jeden neví, kam dřív skočit. A ještě k tomu začal tak příjemně - necelé dva litry burčáku z trhu na Kulaťáku se chladí a čekají na svou příležitost.
Zaprvé týdny již žiju tím, že dneska poběžím nočně večerní běh Prahou, deset kilometrů Metroběhu, poslední závod letošní maratonské sezony. Tedy, ne že bych byl maratoncem a měl důvod slavit konec sezony, to zdaleka ne!, ale je hezké zúčastnit se hromadně konce, když už jsem začátek nestihl. Dnešní konec bude začátkem příští sezony, dalo by se říci.
Včera jsem na Staromáku k té příležitosti dostal běhací triko, a konečně se budu potit do sportovního náčiní, protože dneska už to nejsou jen tak ledasjaká trika, dneska už je to funkční prádlo, jako by všechny dřívejší trenky a tílka a tepláky byly nefunkční, čehož si - až na pár výjimek způsobených nezdravou stravou - nejsem vědom. Taky jsem dostal číslo 1927 s čipem a spoustu katalogů a běhacích časáků, prospektů na mraky nepotřebností, taky antiperspirant a to všechno v ohavném baťůžku potištěném logotypy sponzorů. Neumím si představit nikoho, kdo by si jej byť i naruby dal na záda, a přesto je již majetkem jakéhosi zoufalce, protože u popelnice, kam jsem ho hned uložil, dávno není.
Doufám, že v davu běžců a ve tmě neupadnu a ve zdraví se dostanu do cíle.
Zadruhé bych se rád po závodě vyškrábal k Zavěšenému kafi, kde můj letitý kamarád slaví narozeniny. Letitý proto, že se přátelíme leta a že jen o něco málo let více dnes oslavuje. Kuba Krejčí, jinak též génius loci Zavěšenýho kafe - ano, ty mnohdy odpudivé, leč vesele vybarvené zrůdičky, které jsou tak ujeté, až je máme všichni rádi, jsou jeho dílem - slaví dnes 55. narozeniny a jediné, co mu mohu darovat, je těchto několik řádek. Případně mu mohu věnovat své dnešní vítězství nad téměř padesátiletou leností, kterým má posedlost během je. Záleží dost i na tom, zda se mně nebude eklovat účast na slavnosti, aniž se sebe smyju vytrvalecký pot.
A zatřetí je to dnes pár let od chvíle, kdy nám bylo dáno pochopit, že odporné zlo na nás neprýští jen v biáku, ale i z nebe, jemuž jsme do té chvíle přisuzovali aureolu ráje. V místech dvou zřícených věží, terčů té hrůzy, se dnes staví, a až se dostaví, bude se slavit, a po oslavě vše poběží dál. Nejen v Novém Městě nad Hucnou, ale všude, kde bude vůle přežít i ty nejhorší masakry.
Běhám, stárnu, a zatím ještě stojím.
Další den, kdy jeden neví.

Pocta Marii Lošákové

2010-09-06T00:37:00.000-07:00

Moji aktivnější spolužáci ze Střední uměleckoprůmyslové školy na Žižkově mají na stárnoucí kolena stále častěji potřebu scházet se a vídat, což je jistě chvályhodné, zvláště pokud vše potřebné zařídí a všechny náš obešlou. Až na jednu zámořskou emigrantku a jednoho pražskýho ignoranta se scházíme stále téměř všichni. Téměř, neboť jedna z nás se leta potýká s roztroušenou sklerozou a její účast je pro ni náročná ve všech směrech. Loni jsem ji na sraz dovezl, letos se zúčastnila jen svým pozdravem, vysílená po nedávné operaci. A následující řádky vznikly den po té bouřlivé sešlosti vesměs zdravých a spokojeně stárnoucích spolužáků.

Moc si Marie vážím, a stejně tak moc mě mrzí, že včera nemohla bejt s náma. Abyste mi rozumněli... z citově blízké zkušenosti vím, že na eskalaci roztroušené sklerózy mohou mít podstatný podíl psychická traumata z různých fází života. A já si čím dál častěji uvědomuju, jak silná osobnost Marie je, protože přežít bez následků čtyřletou psychickou masáž lidí, které chtěla mít za přátele, to už vyžaduje hodně silnou vůli. Mám na mysli různé formy posměchu, kterým byla na supšce vystavena, a když si vzpomenu na ony hromadné jízdy autobusem č. 120 ze školy, kdy mladej uřvanej Čestmír Řanda bavil celou zadní čast narvaného autobusu vtípkama na Mariin účet, na žerty, za něž se lze dnes domoci odškodného, a na to, že jsem byl součástí onoho lynčujícího davu, je mi zle a jsem na sebe naštvanej. Proto považuju Marii za nesmírně statečnýho člověka, a je patrně údělem těch nejstatečnějších, že mají pech. Nejspíš i proto jsou hrdiny všech silných příběhů, a Marie je pro mě hrdinkou příběhu naší třídy. A strašně moc jí přeju, aby byla ještě dlouho tou veselou Marií, do který jsme my kreténi k její škodě léta šili.

23. května 2010

Dlužno dodat, že Marii je (s koncem léta) lépe, čas od času ji potkám v parku, a těšíme se na setkání příští rok.

Svobota

2010-08-21T02:11:00.000-07:00

Je sobota, jakou jsem již měsíce nezažil. Vlastně si takovou už ani nepamatuji.
Začala tím, že jsem se probudil až před osmou.
Ono „až“ nepřičítám včerejší sedmičce červeného, spíš tichu. Běžně mne probouzí popeláři, kteří zrovna v sobotu musí vyvážet kontejnery se sklem krátce po šesté. Když nemohou spát oni, ať se nevyspí nikdo.
Nechtělo se mně vstávat.
Nebyl důvod. Pes spokojeně oddychoval půl metru ode mne, čehož se mu s pelechem v jiné místnosti jindy nedostává, v ranním slunci se leskl jako zamlada a ze sna se usmíval (ale labradoři se usmívají pořád). Nikam jsem nemusel, nikdo ode mne nic nečekal. Skrze pavučinu v okně jsem se koukal do modrého stropu.
Nikam jsem neběžel.
Přijel jsem sem předevčírem na houby a jejich hledáním jsem i tak našlapal po lesích svou dávku. V každé noze mám po kile hřibů a z almárky se na mě směje jedenáct skleniček hub s octem nakyselo. V kýnech by se mi běželo setsakra blbě, a i kdyby ne, absence proudu teplé vody ke spláchnutí štvancova potu je stejně zásadní překážkou. Dost na tom, že na kýbl horké vody k umytí nádobí čekám dvacet minut. (Před chvílí ale odjela hydroložka, před měsícem tu byl proutkař, a vše je tak na cestě k lepšímu.)
Snídal jsem venku a ještě dlouho jsem si pak četl.
Pravda, v baráku není hodnotnější literatura než pohádky mého dětství, fotografické publikace o kráse tohoto kraje a metrák knih, které si normální člověk nikdy sám od sebe nekoupí, ale Petrolejový princ a dva či tři Reflexy z minulého století mají svou hodnotu a tradici. A makovec jsem už taky hodně dlouho nesnídal, zvlášť ne tenhle z Vacova. Garp v polospánku nahlas vzpomínal na dobu, kdy byl mladý a nebolely ho nohy, a vosy a mouchy k tomu bzučely své unisono.
Přitloukl jsem na dům dvanáctku.
Leta ležela smaltovaná tabulka v bedně s nářadím, teď je tam, kam patří. A paní hydroložce bylo hned jasné, že je na místě. Tolikrát jsem slova jako sutina, podloží a puklina pohromadě ještě neslyšel. Snad z mého zájmu o problematiku pochopila, že bych jí zálohu na posudek dal tak jako tak.
Poslouchám hodiny.
Poslouchám je, ale jejich běh na mne nemá vliv. Čas zůstal doma, tady vládne bezčasí. Teď například nemám hlad a až jej dostanu, už to nebude oběd. Kromě hodin poslouchám káně, skřehotající kdesi nad loukou, kterou můj táta propachtoval našemu sousedovi, a ten ji má od té chvíle za vlastní. V rohu té louky se válí stádo krav, které poslouchají, jak jim škrundá v čepci. A pak je ještě slyšet ono nic, kterému se říká ticho a pro něž má smysl být tady než jinde.
Cítím se tak nějak... svobotný.
Nechce se mně vůbec nikam.
Ale co naplat, mám nasbíráno, jsem snad i odpočatý a svrbí mě dlaně. To se tak říká, jako že se mi stejská po práci. A po lidech; co si budeme namlouvat, jsem stádní typ a od psa se toho už moc nedozvím. I ten běh mně chybí, a s ním rána, kdy kur pěje a krůpěje potu smáčí srdcoměr.
Za týden touhle dobou bych měl být v půli štreky kolmo na Ještěd.
To bude další ze svobot, jakou jsem již měsíce nezažil. Vlastně si takovou už ani nepamatuji, protože vždycky se jezdilo až v neděli.